Koňské encefalomyelitidy

Koňské encefalomyelitidy východního typu (angl. Eastern equine encephalomyelitis, EEE) a západního typu (Western equine encephalomyelitis, WEE) představují nakažlivá onemocnění jednokopytníků, přenosná i na člověka. Virus EEE byl poprvé izolován ve východních oblastech USA v roce 1933 z mozku koně s encefalitidou. Infekce probíhá u lidí za příznaků klasické chřipky. Sezónní výskyt nemoci, zejména v období léto – podzim, koreluje s nárůstem populace ornitofilních komárů (živících se na ptácích) v bažinatých oblastech východně od řeky Mississippi, v Louisianě, Texasu i dalších státech USA. Infekce většinou probíhají inaparentně, s týden trvající virémií a následně dlouhodobou imunitou.

Virus EEE pod elektronovým mikroskopem

Virusy EEE i WEE nebo specifické protilátky byly prokázány u více než 60 druhů ptáků. Virusy se šíří z komárů na migrující ptáky, kteří slouží jako přenašeči virů nebo jako jejich rezervoár v přírodě. V roce 1938 byl virus EEE identifikován jako příčina onemocnění u faremních bažantů, následně pak bylo onemocnění pozorováno také u dalších ptáků.

Příčiny nemoci (etiologie)

Původcem koňských encefalomyelitid východního i západního typu jsou arboviry z rodu Alphavirus, čeleď Togaviridae. Oba virusy mají mnoho společných vlastností.

Laboratorní systémy

Virusy se pomnožují v novorozených myškách, jednodenních kuřatech, kuřecích embryích nebo buněčných kulturách (embryonální buňky kuřat, kachňat nebo Vero buňky či BHK-21). Identifikace izolátu se provádí neutralizačním testem, hemaglutinačně inhibičním testem, komplement fixací nebo ELISA testy.

Vznik a šíření nemoci (epizootologie)

Přirozený a experimentální hostitel

Přirozeným hostitelem virů EEE i WEE může být mnoho druhů ptáků, zejména ale volně žijící drobní pěvci, kteří většinou neonemocní, ale slouží jako rezervoárový hostitel a zdroj infekce pro domácí ptáky, zvířata i člověka. Domácí drůbež, podobně jako jednokopytníci a lidé, jsou spíše náhodnými hostiteli. Klinicky zjevné onemocnění EEE, doprovázené vysokou mortalitou, bylo popsáno u bažantů, orebic čukar (Alectoris graeca), holubů, krůt, kachen, pštrosů emu a amady Gouldové.

Přenos

Onemocnění má sezónní charakter a je nejčastěji pozorováno ve východních státech Severní a Jižní Ameriky v období zvýšeného výskytu komárů. Za hlavní přenašeče viru EEE jsou považováni ornitofilní komáři Culiseta melanura; u viru WEE Culex tarsalis. Virus EEE byl také prokázán u dalších druhů komárů včetně Aedes sollicitans, Coquilletia perturbans, Culex pancossa, C. dunni a C. sacchettae, a také u roztočů, všenek, Simuliidae a pakomárců Culicoides spp. Komár C. melanura je nejpravděpodobnější vektor odpovědný za přenos na drůbež a pernatou zvěř. Přenos na savčí druhy je většinou zprostředkováván jinými druhy komárů jako Aedes spp. a Coquilletia spp., kteří parazitují na ptácích i na savcích.

Mezi bažanty může docházet k přímému přenosu viru EEE také při oštipování peří nebo kanibalismu; kauterizace zobáků úspěšně brání šíření nemoci. U krocanů byl prokázán přenos viru semenem, které bylo infekční pro krůty po umělé inseminaci.

Projevy nemoci (symptomatologie)

Klinika

Klinické příznaky se mohou částečně lišit podle druhu postižených ptáků. Obecně ale dominují příznaky svědčící o postižení CNS (encefalomyelitida), které mohou, ale nemusí být doprovázeny příznaky poškození viscerálních orgánů; ale stejně tak tomu může být naopak. Průběh nemoci je většinou akutní, mortalita může dosahovat až 80 % (zejména u mladých ptáků).

U ptáků se objevují netečnost, ospalost, nekoordinované pohyby, tortikolis (stočení hlavy k jedné straně krku), parézy až paralýzy končetin a křídel, tremor, polydipsie, příp. dýchací potíže (amada Gouldové). U chovných krůt byl pozorován pokles snášky a zvýšený výskyt bílých vajec s tenkou skořápkou nebo i bez skořápky. U mladých pštrosů emu také krvavý průjem a před úhynem zvracení potravy s příměsí krve.

Diagnostika

Diagnostika koňských encefalomyelitid je založena na klinickém průběhu nemoci, izolaci a identifikaci původce a sérologicky. Pitva i vyšetření podezřelých ptáků by se měly provádět za přísných bezpečnostních opatření! Diferenciální diagnostika. EEE je nutné odlišit od jiných onemocnění projevujících se nervovými příznaky, případně u krůt i poklesem snášky, jako jsou Newcastleská nemoc, aviární encefalomyelitida, botulismus, listerióza, chřipka ptáků a rhinotracheitida krůt.

Terapie a prevence

Specifická léčba neexistuje. Nejdůležitější formou prevence je redukce komárů chemicky nebo vhodnou úpravou chovného prostředí. Vakcíny proti encefalomyelitidě koní se u ptáků neosvědčily, specifické preparáty pro ptáky zatím neexistují.

Literatura

• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2002. 184 s. ISBN 80-7305-436-1. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Koňské encefalomyelitidy na Wikimedia Commons