Klášter Vézelay v Burgundsku (Francie) byl založen jako benediktinské opatství v 9. století a po požáru předchozích staveb obnoven v letech 1120–1150. Ve vrcholném středověku byl rušným poutním místem s domnělými ostatky sv. Marie Magdaleny, za reformace v 16. století byl klášter zrušen a postupně rozbořen. Zbyla velkolepá románská bazilika Sainte Madeleine se dvěma věžemi v průčelí, se západní předsíní (narthex) pro poutníky a s raně gotickým závěrem. Interiér kostela je pozoruhodně dobře zachován, zejména galerie 99 figurálních hlavic na sloupech. Pro svou mimořádnou hodnotu byla bazilika i zbytky kláštera roku 1979 zařazeny do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Vézelay
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státFrancieFrancie Francie
Souřadnice
Typkulturní dědictví
Kritériumi, vi
Odkaz84 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1981 (5. zasedání)
Rejstřík památekPA00113932
Celkový pohled od jihu
Střední portál s průhledem do lodi
Hlavice (Mystický mlýn)
Půdorys kostela

Historie editovat

Klášter původně vznikl jako ženský v údolí, v místech nynější obce Saint-Père (Yonne), v polovině 9. století byl přenesen na současné místo na vrcholku výrazného podlouhlého návrší. Po roce 1050 byl reformován, stal se poutním místem a vstoupil do své zlaté doby. Po požáru roku 1120 začala nová stavba lodi, na niž navázala západní předsíň pro poutníky, vysvěcená 1132. Na Velikonoce 1146 měl na prostranství u kláštera Bernard z Clairvaux za účasti krále Ludvíka VII. a velikého davu slavný proslov, kterým úspěšně propagoval účast na druhé křížové výpravě. Roku 1166 zde arcibiskup z Canterbury Tomáš Becket jako vyhnanec v kázání pohrozil králi Jindřichovi II. vyloučením z církve a roku 1190 se zde setkal anglický král Richard I. Lví srdce s francouzským Filipem II. Augustem před odjezdem na třetí křížovou výpravu.

Po dalším požáru byl v letech 1185–1215 postaven prostornější a světlejší raně gotický chór a příční loď. V roce 1279 však mniši v Saint-Maximin-la-Sainte-Baume (východně od Aix-en-Provence) objevili zapečetěný sarkofág s nápisem, že obsahuje ostatky biblické Marie z Magdaly. Když jejich verzi potvrdil i papež, proud poutníků se pomalu přesouval tam a klášter Vézelay začal upadat. Roku 1537 jej papež přeměnil na kapitulu a roku 1561 přestoupil tehdejší opat Odet de Coligny ke kalvinismu a stal se vůdcem hugenotů. Klášterní budovy dále chátraly, roku 1790 byla kapitula zrušena, její budovy prodány a zbořeny a bazilika se stala farním kostelem. Roku 1793 byla silně poškozena vnější sochařská výzdoba.

V roce 1834 upozornil na žalostný stav kostela francouzský spisovatel Prosper Mérimée, jmenovaný inspektorem historických památek, a jeho pečlivé a důkladné obnově se v letech 1840–1861 věnoval mladý architekt Eugène Viollet-le-Duc. Jeho citlivá rekonstrukce byla jednou z prvních a podnítila počátky památkové péče v celé Evropě.

Popis editovat

Bazilika je 120 m dlouhá, z toho chór 26 m a nartex 22 m. Šířka lodi činí 23,25 m a výška klenby 18,55 m, v chóru 22 m. Výška věží je 35 a 38 m.

Trojlodní bazilika se dvěma věžemi v průčelí a patrovým narthexem mezi nimi má fasádu rekonstruovanou Viollet le Ducem v 19. století. Z této předsíně se vstupuje do lodi trojicí portálů s tympanony. V oblouku středního tympanonu nad scénou seslání Ducha svatého je pás reliefů, připomínajících národy světa, které čekají na zvěstování evangelia, v dalším pásu je zobrazeno 12 měsíců.

Románská loď má 10 klenebních polí se soudkovou klenbou na masivní pasy. Stěny hlavní lodi jsou uspořádány do dvou pater, spodního patra velkých arkád a vrchního pásu oken. Pilíře čtvercového půdorysu o rozměrech 2,5 x 2,5 m se čtyřmi polosloupy nesou celkem 99 bohatě zdobených hlavic, které často představují biblické příběhy (čtené zleva doprava), mytologické výjevy i scény z běžného života.

Raně gotický závěr je výrazně světlejší, jeho stěny se člení do tří pater s prostředním triforiem a na boční lodi navazuje ochoz s mělkými kaplemi. Pod zvýšeným chórem je karolinská krypta z počátku 9. století o rozměrech 19 x 9,20 m s 12 kamennými sloupy a křížovými klenbami bez žeber. Na hlavním oltáři jsou v relikviáři domnělé ostatky Marie Magdalské.

Z budov někdejšího kláštera, které přiléhaly k jižní straně baziliky, se zachovala jen část severovýchodní strany rajského dvora s kapitulní síní.

Galerie editovat

Externí odkazy editovat