Wikipedie

Kerak

Kerak (lze také Karak, nebo Al Karak, arabsky الكرك) je město v dnešním Jordánsku se slavným křižáckým hradem Krakem des Moabites zvaném též La Pierre du Desert. Dnes je hlavním městem Kerackého governorátu.

Kerak
الكرك
Poloha
Souřadnice31°11′ s. š., 35°42′ v. d.
Nadmořská výška930 m n. m.
StátJordánskoJordánsko Jordánsko
Kerak
Kerak
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha3 495 km²
Počet obyvatel21 678
Hustota zalidnění6,2 obyv./km²
Správa
Vznik1140
Oficiální webkarak.gov.jo/ar/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha editovat

Kerak byl během křížových výprav součástí království jeruzalémského, leží jižně od Ammanu na Královské dálnici. Starověká pevnost, zabraná křižáky se nachází ve výšce okolo 1000 metrů nad mořem a je ze tří stran obklopena údolím. Velitel hradu měl překrásný výhled na Mrtvé moře. Město s asi 20000 obyvateli se honosí množstvím budov, restaurací či míst k relaxaci z osmanské architektury 19. století. Město zabírá trojúhelníkovou plošinu s hradem v jižním cípu, který oblasti dominuje.

Historie editovat

Kerak byl osídlen již od doby železné a stal se důležitým městem pro Moabity (kteří ho pojmenovali Qir Moabský'). V Bibli se Kerak nazývá Qer Harreseth a která je v 2 Královské 16:9 a v Ámosově 1:5, 9:7 popisuje jako město pod vládou asyrské říše a je zmíněný jako místo, kam přišli Syřané před osídlením oblastí severní Palestiny a kam akkadský král Tiglatpilesar III. poslal své zajatce po dobytí Damašku. Nakonec zřejmě padl do rukou Nabataeanců a roku 105 Římanům. Během řecko-římských dob se Kerak stal důležitým městem, známým pod jménem Kharkha. Za vlády Byzantské říše v něm bylo zřízeno biskupství a křesťanství zde bylo tolerováno i za pozdější vlády Arabů.

Největší důležitosti však Kerak dosáhl až za vlády křižáků a následně jejich mocenských soupeřů Ajúbovců, kteří zde zanechali většinu architektonických památek z té doby.

Al-Ghassasneh (Ghassanids) kmene je věřil být první kmen obývat města Karak, a největší z hlediska počtu. Kmen se skládá z rodiny: Suheimat, Dmour, Mbaydeen, Adaileh, Soub, Karakiyeen.

Hrad editovat

 
Krak des Moabites

S budováním hradu v Keraku začal v roce 1140 úředník Peganus z rozkazu jeruzalémského krále Fulka z Anjou. Křižáci hrad nazývali Krak des Moabites, nebo také „Kerak v Moabu“ a tak je také v literatuře často uváděn. Kerak bývá často zaměňován se slavným hradem Krak des Chevaliers, který držel řád Johanitů.

Peganus byl pánem z Oultrejordainu a Kerak se stal centrem jeho moci. Krak des Moabites nahradil Paganovi slabší hrad Krak de Montreal na jihu. Z Keraku mohl také Pegenus lépe kontrolovat beduínské pastevce a obchodní trasy z Damašku do Egypta a Mekky. Peganovi nástupci, jeho synovec Maurice a Filip z Milly hradu přidali věže a na severní a jižní straně nechali vybudovat příkopy (jižní příkop sloužil zároveň jako vodní nádrž). Z nejpozoruhodnějších prvků křižácké architektury se zachovali severní zeď, do které byli vestavěné ohromné dvouposchoďové haly. Ty se používali jako obytné prostory a stáje, ale také jako válečná galérie, ze které měl velitel obránců dokonalý přehled a úkryt před ostřelováním z obléhacích strojů.

Roku 1176 získal Kerak Renauld de Chatillon svatbou se Stefanií z Milly, vdově po Humphreym III. z Toronu. Z Keraku Renauld zahájil útoky na muslimské obchodní karavany a dokonce se pokusil zaútočit na Mekku. V roce 1184 byl Krak des Moabites v reakci na Renauldovy výpady Saladinem obležen. Hrad byl obléhán během svatby princezny Isabely a Humphreye IV. z Toronu a Saladin po několika vyjednáváních souhlasil, aby jeho obléhací stroje nezaměřovali komnata novomanželů zatímco zaútočí na zbytek hradu. Obléhané nakonec vysvobodil král Balduin IV.

Po bitvě u Hattínu roku 1187 Saladin Krak des Moabites oblehl znovu a roku 1189 jej dobyl. Podle legendy byli během obléhání obránci přinuceni prodat za jídlo své ženy a děti do otroctví (totéž se říká i o obléhání Kraku de Montreal).

V roce 1263 mamlúcký vládce Bajbars nechal v severozápadním rohu vybudovat další věž. Roku 1840 Egypťan Ibrahim Paša hrad dobyl a zničil většinu jeho opevnění.

Hrad se rozprostírá v jižní části plošiny. To je význačné pro křižáckou architekturu, která kombinuje prvky evropské, byzantské a arabské architektury. Zdi jsou zesílené s čtverhrannými vyčnívajícími věžemi, dlouhé klenuté kamenné galérie jsou osvícené pouze úzkými štěrbinami s hlubokým příkopem ze západu, který úplně oddělil hrad od okolí.

V podhradí Kraku des Moabites se nachází Keracké Archeologické Muzeum, které je nové otevřeno od roku 2004 po ukončení renovačních prací. Muzeum dokumentuje zdejší historii i archeologii keracké a moabské oblasti od nejstarších dob až islámské doby. Historii střetů mezi islámem a křesťany v souvislosti s hradem Krak des Moabites a městem Kerak se v muzeu věnují do detailů.

Galerie editovat

Galerie exponátů z Kerackého archeologického muzea - obléhací stroje
  •  
    Model obléhací věže
  •  
    Model obléhacího praku
  •  
    Modely obléhací věže a obléhacího praku na jednom snímku
  •  
    Modely obléhací věže a obléhacího praku z větší vzdálenosti s originálními kamennými střelami

Partnerská města editovat

 
Mapa se správním dělením Kerackého governorátu v Jordánsku

9. listopadu 2005 se sesterským městem Keraku stal Birmingham v Alabamě. Smlouva o přátelství mezi oběma městy byla podepsána v Birminghamu kerackým starostou Mohammedem Ma'aitou a tamějším starostou Bernardem Kincaidem.

Starostové slíbili těsnější spolupráci a rozvíjení vztahu mezi oběma městy.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Al Karak na anglické Wikipedii.

Literatura editovat

  • Politics & Change in Al-Karak, Jordan, A Study of a Small Arab Town & Its District ISBN 0-19-215805-8, Author: Peter Gubser
  • Kennedy, Hugh (2000). Crusader Castles. Cambridge University Press.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kerak&oldid=21291122“