Karel Svoboda (generál)

český voják, nar. 1897-09-02

Karel Svoboda (2. září 1897 Beroun30. listopadu 1985 Praha) byl československý legionář, příslušník československé armády v zahraničí v období druhé světové války a generál.

brig. gen. Karel Svoboda
Narození2. září 1897
Beroun
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. listopadu 1985 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánívoják
ZaměstnavatelČeskoslovenská armáda
RodičeFrantišek Svoboda, Anna Křížová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Před první světovou válkou editovat

Karel Svoboda se narodil 2. září 1897 v Berouně v rodině Františka Svobody a Anny, rozené Křížové. Mezi lety 1910 a 1915 vystudoval Vyšší reálné gymnázium v rodném městě.

První světová válka editovat

Karel Svoboda byl v polovině října 1915 odveden do c. a k. armády k pěšímu pluku č. 88 do Budapešti. Odtud byl v březnu 1916 na pozici velitele družstva odeslán na ruskou frontu, kde byl v říjnu téhož roku raněn. V červnu 1917 byl jako zástupce velitele roty převelen na frontu italskou, kde v srpnu téhož roku padl u Medeazzy v hodnosti praporčíka do zajetí. Dne 24. března 1918 se přihlásil do Československých legií. Koncem roku 1918 se vrátil v hodnosti poručíka do Československa.

Mezi světovými válkami editovat

Do poloviny dubna 1919 bojoval Karel Svoboda v Maďarsko-československé válce na pozici velitele čety a velitele úseku Biskupice - Levice, během bojů byl raněn. Po rekonvalescenci v Berouně zastával posty velitelů posádek v České Skalici a Chebu. Mezi srpnem 1921 a říjnem 1923 sloužil u dělostřeleckého pluku 8 v Hradci u Opavy, poté působil v Olomouci a následně v Litoměřicích ve škole pro výcvik důstojníků dělostřelectva v záloze. V březnu 1929 se stal pedagogem ve střelecké škole, tuto profesi vykonával do poloviny roku 1933. Poté byl ustanoven referentem organizační skupiny 1. oddělení generálního štábu u Ministerstva národní obrany, v listopadu 1937 pak důstojníkem generálního inspektorátu branné moci. Během Všeobecné mobilizace na podzim 1938 zastával post předsedy muniční skupiny hlavního velitelství dělostřelectva. Dosáhl hodnosti majora.

Druhá světová válka editovat

Po německé okupaci v březnu 1939 a zrušení Československé armády se Karel Svoboda spolupodílel na likvidaci generálního inspektorátu Ministerstva národní obrany, poté byl zaměstnán jako vrchní tajemník u Nejvyššího úřadu cenového v Praze. Dne 14. dubna 1940 ilegálně opustil Protektorát Čechy a Morava a přes Slovensko, Budapešť a Záhřeb se dostal do Bělehradu, kde byl prezentován u Československé armády v zahraničí. Byl ustanoven velitelem transportu dalších vojáků, se kterým 6. května 1940 dorazil do Marseille. V Agde, kde se formovala československá zahraniční jednotka, byl na vlastní žádost přeložen do výslužby, ale po přesunu do Spojeného království byl opět aktivován a přiřazen k velitelství dělostřeleckého pluku 1 1. československé smíšené brigády. Po krátké epizodě velitele baterie kanónů proti útočné vozbě byl k 1. lednu 1941 přeřazen k Náhradnímu tělesu v Royal Leamington Spa a v březnu téhož roku do Londýna na post zástupce československého vojenského atašé u britské vlády. Dne 1. prosince 1943 byl ustanoven velitelem Československé vojenské mise v Itálii, kde v Bari působil až do konce druhé světové války. Dosáhl hodnosti plukovníka.

Po druhé světové válce editovat

Do Československa se Karel Svoboda vrátil na Vánoce 1945 a v lednu 1946 byl ustanoven na funkci velitele 1. dělostřelecké brigády. V témže roce byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Od dubna 1947 působil jako zatímní velitel 22. dělostřelecké brigády v Žilině a v srpnu 1948 velitelem dělostřelectva 1. sboru v Litoměřicích. V roce 1949 byl přeložen do zálohy. Zemřel 30. listopadu 1985 v Praze.

Vyznamenání editovat

Odkazy editovat

Literatura editovat

Externí odkazy editovat