Kako (1925)
Kako (加古) byl první těžký křižník japonského císařského námořnictva třídy Furutaka. Byl dokončen v červenci 1926 jako druhá a poslední jednotka třídy Kako, která byla později přejmenována na třídu Furutaka. V období od července 1936 až do prosince 1937 byl křižník výrazně přestavěn: dostal novou výzbroj, kotle, systém řízení palby a protitorpédovou obšívku.
 Kako před dokončením v dubnu 1926 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | Těžký křižník |
| Třída | Furutaka |
| Číslo trupu | 1[1] |
| Jméno podle | 加古 ~ řeka v prefektuře Hjógo |
| Objednána | v loděnici Kawasaki v Kóbe[2] |
| Zahájení stavby | 17. listopadu 1922[2] |
| Spuštěna na vodu | 10. dubna 1925[2] |
| Uvedena do služby | 20. července 1926 |
| Osud | 10. srpna 1942 potopen americkou ponorkou |
| Poloha vraku | [3] |
| Souřadnice | 2°28′0″ j. š., 152°11′0″ v. d. |
| Cena | 15 000 000 jenů odhad při zahájení stavby[4] |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | Projektovaný: (7100 T standardní) 7500 T normální 8568 t 2/3 při zkouškách 18. července 1926: 7601 t lehký 7950 T standardní 8530 T normální[1] 9502,1 t 2/3 při zkouškách[5] 10 252 t plný[1] Po rekonstrukci:[p 1] 8626 t lehký 10 535 t 2/3 při zkouškách 11 295 t plný[1] |
| Délka | 176,784 m mezi svislicemi 185,166 m celkem Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 181,356 m projektovaná 183,440 m po dokončení 183,47 m po rekonstrukci[p 1][1] |
| Šířka | Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 15,480 m projektovaná 15,817 m po dokončení Maximum po dokončení: 16,506 m na střední palubě 15,480 m pod projektovanou vodoryskou Po rekonstrukci:[p 1] 16,92 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku 16,93 m maximální[1] |
| Ponor | Při 2/3 zkouškovém výtlaku: 4,496 m projektováno 5,560 m po dokončení[p 2] 5,63 m po rekonstrukci[p 1][1] |
| Pohon | Po dokončení: 12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé) 4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis 102 000 k na hřídeli (75 020,9 kW[p 3]) projektováno[1] Po rekonstrukci:[p 1] 10 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (všechny velké) 4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis 110 000 k na hřídeli (80 904,9 kW[p 3]) projektováno[1] |
| Palivo | Projektováno: 1400 t topného oleje 400 t uhlí Po dokončení: 1010 t topného oleje 570 t uhlí Po rekonstrukci:[p 1] 1858 t topného oleje[1] |
| Rychlost | 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná 33,3 uzlů (61,67 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1] 32,95 uzlů (61,023 km/h) dosažená po rekonstrukci[p 1][1] |
| Dosah | Po dokončení: 7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno 6000 námořních mil (11 112 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně Po rekonstrukci:[p 1] 7900 námořních mil (14 630,8 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně[1] |
| Posádka | Projektováno: 604 po dokončení (45 důstojníků + 559 mužstvo) 639 po rekonstrukci[p 1] (50 důstojníků + 589 mužstvo)[1] |
| Pancíř | Po dokončení: 76 mm boční pás 35 až 51 mm muniční sklady 32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami 48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami[1] 12,7 až 25 mm kormidelna (stěny a strop)[6] celkem necelých 1200 t pancíře[1] Po rekonstrukci navíc:[p 1] 36 mm kormidelna 10 mm navigační můstek 57 mm barbety nad skladovací palubou[7] |
| Výzbroj | Po dokončení: 6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I) 4× 76,2 mm/40 typu 3. roku (4×I) 2× 7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I) 12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné) až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1] Od 1932: 6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné) až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[8] Po rekonstrukci:[p 1] 6× 203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 8× 25 mm/60 typu 96 (4xII) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV) 16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1] |
| Letadla | 1926 až 1929/30: 1× Heinkel HD 25 nebo HD 26 1 vzletová plošina[1] Od 1932: 1× Nakadžima E4N2 1 katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[8] Po rekonstrukci:[p 1] 2× Kawaniši E7K2 1 katapult Kure šiki 2-gó 3-gata kai-1[9] Od února 1939 do listopadu 1941: 1× Nakadžima E8N1 1× Kawaniši E7K2[9] Od léta či podzimu 1942: 1× Aiči E13A1 1× Kawaniši E7K2[10] |
| Ostatní | Po dokončení: 3× 90cm světlomet typu SU 2× 40cm navigační světlomet 2× dělostřelecký zaměřovač typu 14 2× torpédový zaměřovač typu 14 2× sokutekiban typu 13 2× henkjo ricuban typu 11[p 4] 4× 3,5m dálkoměr typu 14 1× směrový radiozaměřovač Od 1932 navíc: 2× 2m dálkoměr typu Barr & Stroud 2× systém řízení protiletadlové palby typu 91 Po rekonstrukci:[p 1] 3× 110cm světlomet typu 92 2× zaměřovač světlometů typu 94 2× navigační světlomet 2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14 2× dělostřelecký zaměřovač typu 94 3× 6m dálkoměr typu 14 1× sokutekiban typu 92 1× balistický počítač typu 92 2× systém řízení pl. palby typu 91 2× 4,5m pl. dálkoměr typu 94 2× protiletadlový zaměřovač typu 95 2× torpédový sokutekiban typu 93 2× torp. zaměřovač typu 91 model 3 2× panel řízení palby typu 92 1× torpédový počítač typu 93 1× směrový radiozaměřovač Od listopadu 1941 navíc: Demagnetizační cívky[11] |
Kako sloužil spolu se svojí sesterskou lodí Furutaka a obě jednotky se společně zúčastnily první fáze druhé světové války v Tichomoří. Na začátku druhé světové války podporoval Kako obsazení Guamu, druhý pokus o vylodění na atolu Wake, vylodění v Rabaulu a v Lae a Salamaua. Počátkem května 1942 podporoval vylodění na Tulagi a koncem bitvy v Korálovém moři kryl ústup japonského konvoje. V srpnu 1942 se Kako zúčastnil bitvy u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky. Druhý den ráno byl ale při návratu Kako torpédován a potopen ponorkou USS S-44.
Popis editovat
Po dokončení nesl Kako šest 200mm kanónů typu 3. roku v jednohlavňových nepravých dělových věžích v ose plavidla: po třech na přídi a zádi lodě, přičemž prostřední věž v každé trojici byla vyvýšená.
V období od července 1936 až do prosince 1937 byl Kako rekonstruován. Původní 200mm kanóny byly nahrazeny za 203,2mm kanóny typu 3. roku ve třech dvouhlavňových dělových věžích.
Služba editovat
Když se japonská 6. divize křižníků (4 těžké křižníky bez eskorty) vracela z bitvy u ostrova Savo na základnu v Kaviengu, napadla ji dne 10. srpna 1942 u ostrova Simbari americká ponorka S-44 a vypálila proti křižníku Kako čtyři torpéda, tři z nich zasáhla v 7:08 cíl. Kako se převrátil na pravobok a v 7:15 se přídí napřed potopil zhruba v pozici 2° 28´ j. š., 152° 11´ v. d. Americká ponorka přežila útok hlubinnými náložemi a unikla. Navzdory rychlosti potopení byly ztráty posádky nízké, zahynulo 34 námořníků. Většinu posádky, včetně velitele, zachránily těžké křižníky Aoba, Furutaka a Kinugasa hned po potopení. Několik trosečníků vzal na palubu ještě následujícího dne torpédoborec Uzuki, který na místo připlul z Rabaulu.
Dne 15. září 1942 byl Kako vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Míněna velká rekonstrukce dokončená 27. prosince 1937
- ↑ Jedná se o ponor střední části trupu. Na přídi byl ponor dokonce 5,760 m
- ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ Ačkoliv to Lacroix & Wells u popisu 7500T křižníků nezmiňují, pravděpodobně byly na sokuteki šo i dvoje kjori tokei (距離時計 ~ vzdálenostní hodiny), které zpravidla doplňovaly sokutekiban typu 13 a henkjo ricuban typu 11 – viz Lacroix & Wells, str. 770
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 800 až 804. (anglicky)
- ↑ a b c NISHIDA, Hiroshi. Furutaka class heavy cruisers [online]. 2002 [cit. 2011-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09. (anglicky)
- ↑ a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KAKO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03 [cit. 2017-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 53
- ↑ Lacroix & Wells, str. 55
- ↑ Lacroix & Wells, str. 59
- ↑ Lacroix & Wells, str. 252, 254 a 256
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 75
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 255
- ↑ Lacroix & Wells, str. 315
- ↑ Lacroix & Wells, str. 261
Literatura editovat
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
- Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek. Válečné lodě 4. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0357-3
- PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky)
- SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky) – převážně technický popis
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kako (1925) na Wikimedia Commons - HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KAKO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03 [cit. 2011-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- BÉZA, Michal. Kako [online]. military.cz [cit. 2010-09-15]. Dostupné online.
- Kako (Cruiser, 1926-1942) [online]. Washington DC: Naval History and Heritage Command, 2001-10-26 [cit. 2011-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-22. (anglicky)
