Wikipedie

Juraj Bartusz

slovenský sochař a umělec

Juraj Bartusz (* 23. října 1933 Kamenín) je slovenský sochař, grafik, performer, neo-avantgardní umělec.

Juraj Bartusz
Narození23. října 1933 (90 let)
Kamenín
Povolánísochař
OceněníMunkácsyho cena (2004)
Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2024; Reduta)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

V 60. letech 20. století vystavoval s výtvarnou skupinou konkrétistů (vedenou teoretikem umění A. Pohribným). Byl manželem sochařky Márie Bartuszové,[1] později básnířky Jany Bodnárové. Působil jako profesor na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (1990–1999), později založil Katedru výtvarných umění a intermedio na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích, kde rovněž působil pedagogicky. V roce 1992 byl na Akademii výtvarných umění v Praze jmenován profesorem.[2] V roce 2004 dostal Munkácsyho cenu.[2]

Studium editovat

1951 - 1954 Vyšší škola uměleckoprůmyslová, Praha, Československo (prof. V. Šimek)

1954 - 1958 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha, Československo (prof. J. Wagner, J. Kavan)

1958 - 1961 Akademie výtvarních umění, Praha, Československo (prof. nár. um. K. Pokorný, K. Hladík)

Dílo editovat

 
Juraj Bartusz: Travertinová plastika při železniční stanici Košice

Juraj Bartusz v 60. a na počátku 70. let rozvíjel principy abstraktního geometrického umění v prostorových realizacích. Jeho raná tvorba reflektovala principy mezinárodních konstruktivních tendencí, zároveň odpověděla na nové dobové užívání nových sochařských materiálů a jejich možností zpracování. V 60. a 70. letech přilákaly pozornost jeho abstrakce z ohýbaného aluminiového plechu a následně prostorové plastiky inspirované tématem vesmíru a kosmonautiky.[3] V 80. letech se začal věnovat s performativním formám tvorby v podobě házení cihel do tuhnoucí sádry, tvorby autorských technik akční podoby umění a malby,[4] grafiky. Je účastníkem a organizátorem Mezinárodního sochařského sympozia v kovu, uspořádaných Východoslovenskými železárnami v Košicích (1967, 1968), které založil spolu s Františkem Patočkou. Z toho vzešly realizace velkorozměrových, veřejných soch v prostoru: např. Souhvězdí velký vůz, které bylo v roce 1978 úředně odstraněno, Vesmírná brána (nyní osazena u vchodu do Technické univerzity na Letné ulici v Košicích). Spolupracoval s architektem Pavlem Merjavým na realizaci Památníku krompašskej vzpoury (Krompachy, Slovensko). V roce 1966 vytvořil sousoší Brána kosmonautů (sídliště Podhradová, Košice). Je autorem nadrozměrné sochy Pocta Gagarinovi (1976–1979), která se nachází v Košicích v městské části Šaca[5] a autorem bronzové pocty malíři Júliovi Jakobymu (1977–1980), osazené v prostoru Alžbětině ulice v centru Košic.[6]

Samostatné výstavy, výběr editovat

Společné výstavy, výběr editovat

  • 1966 Výstava mladých, IX. Kongres AICA, Moravská galerie Brno
  • 1967 Třináct ze Slovenska, Špálova galerie, Praha
  • 1967 Socha ve městě, Bratislava
  • 1967 Socha Piešťanských parků 67, Piešťany
  • 1968 Sculpture Tchécoslovaque de Myslbek à nos jours, Musée Rodin, Paříž
  • 1969 Klub konkrétistů, Galerie umění, Karlovy Vary
  • 1970 Klub konkrétistů, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1970 Z tvorby východoslovenských výtvarníků 1960–1970, Východoslovenská galerie, Košice
  • 1970 Z tvorby východoslovenských výtvarníků 1960–1970, Galerie výtvarného umění, Prešov
  • 1970 Polymúzický prostor – Socha, objekt, světlo, hudba, Lázeňský ostrov, Piešťany
  • 1992 Šedá cihla 35/92, Galerie u Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1995 Šedesátá léta, Slovenská národní galerie, Bratislava
  • 2010 Juraj Bartusz. gesta / body / sekundy, Slovenská národní galerie, Bratislava

Sbírky editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juraj Bartusz na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Mária Bartuszová : provisional forms. Warszawa: Muzeum Sztuki Nowoczesnej, 2014. ISBN 978-83-64177-26-2, ISBN 83-64177-26-5. OCLC 946704824 S. 197–198. 
  2. ↑ a b Juraj Bartusz: Osum dvanásť - Nitrianska galéria [online]. [cit. 2020-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13. (slovensky) 
  3. ↑ Bartusz : gestá / gestures / body / sekundy / seconds. 2010. vyd. Bratislava: Slovenská národná galéria 197 s. ISBN 978-80-8059-151-9, ISBN 80-8059-151-2. OCLC 705717865 
  4. ↑ Juraj Bartusz - Kresba á 2 sekundy. Web umenia [online]. [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ Juraj Bartusz. Central European Art Database [online]. [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Július Jakoby. kosice.sk [online]. [cit. 2020-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ Klub konkrétistů : 1967–1997. Jihlava: Kant 165 s. ISBN 80-901903-7-5, ISBN 978-80-901903-7-5. OCLC 248024924 

Literatura editovat

  • BARTOŠOVÁ, Zuzana. Juraj Bartusz. Výtvarný život. 1985, roč. 30, čís. 8, s. 24–26. 
  • POHRIBNÝ, Arsén. Spod znamenia princípu konštrukcie. Klub konkretistov po dvadsiatich rokoch. Výtvarný život. 1992, roč. 36, čís. 2–3, s. 2–14. 
  • kol. Šesťdesiate roky. 1995. vyd. Bratislava: Slovenská národná galérie 
  • BAJCUROVÁ, Katarína. Geometrické tendencie v slovenskom sochárstve. Zborník referátov z medzinárodného kolokvia. In: Premeny sochárstva 1960–1990. Bratislava: [s.n.], 1994. S. 26–33.
  • Bartusz: Ekologicko-sociologická inštalácia. Žilina: Považská galéria umenia, 1994. ISBN 8088730104. Katalog výstavy : Považská galéria umenia v Žiline [malá výstavná sieň] od 13. 10. 1994 – 11. 12. 1994. 
  • POHRIBNÝ, Arsén. Klub konkrétistů. Praha: Kant, 1997. 22–23 s. ISBN 80-901903-7-5. 
  • BÜNGEROVÁ, Vladimíra; BAJCUROVÁ, Katarína. Bartusz: Gestá / gestures / body / sekundy / seconds. Bratislava: Slovenská národná galéria, 2010. ISBN 9788080591519. 
  • VRBANOVÁ, Alena. Alternatívna Slovenská grafika. Netradičné, experimentálne a autorské podoby slovenskej grafiky v druhej polovici 20. storočia. Bratislava: Roman Fecik Gallery, 2019. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Juraj_Bartusz&oldid=22962350“