Jovana (opera)
Jovana je opera o třech jednáních českého skladatele Jaroslava Vogla na libreto, které podle povídky černohorského spisovatele Mićuna Pavićeviće napsal Alexander Roda Roda (jehož autorství muselo být pro židovský původ v době premiéry utajeno) a přeložil a upravil sám skladatel.[1]
| Jovana | |
|---|---|
| Žánr | opera |
| Skladatel | Jaroslav Vogel |
| Libretista | Alexander Roda Roda a Jaroslav Vogel |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | čeština |
| Literární předloha | Mićun Mikaša Pavićević: Jovana |
| Datum vzniku | 1935–38 |
| Premiéra | 30. března 1939, Ostrava, Národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a charakteristika opery editovat
Jovana je třetí opera skladatele a dirigenta Jaroslava Vogla, napsaná s odstupem celého desetiletí od předchozího Mistra Jíry (1924) v letech 1935–1938. Vogel si zvolil téma pro operu neotřelé – konflikt mezi ideály manželství a mateřství – a také pro českého diváka exotické, ale nikoli zcela neznámé prostředí černohorské vesnice, které mu umožnilo rozvinout lidové výjevy hudebně vycházející z jihoslovanského folklóru.[1]
Libreto Rada Rady je dramaticky účinně rozvrženo a stylizováno do scén různých nálad, které se nabízejí hudebnímu zpracování. Voglova hudba se přidržuje novoromantického idiomu; podle Graciána Černušáka skladatel „přispěl k českému repertoáru prací ne sice průbojnou, ale hodnotnou, vnitřně pevnou a navenek vděčnou“.[1]
Opera byla provedena nejprve od března 1939 v ostravském českém divadle, kde tehdy Vogel působil. Inscenaci sám dirigoval, režii a výpravu měl Karel Konstantin. S úspěchem byla inscenována rovněž v brněnském dívadle (premiéra 1. dubna 1941).[1][2]
Osoby a obsazení editovat
Děj opery editovat
Odehrává se na Černé Hoře ve 2. polovině 19. století.
1. dějství editovat
Na návsi černohorské vsi přichází guslar, aby si vydělal zpíváním písní. Nenachází však mezi posluchačstvem žádné muže; ženy mu vysvětlují, že jejich muži pod vedením předáka Mileho odešli bojovat s Turky, kteří jim v noci odvedli stáda dobytka. Guslar ženám zanotuje píseň o sličné pastýřce, která se oddala majetnému, ale ženatému sedlákovi, a místo hocha se jí dostalo hošíka. Ženy se domnívají, že takovou prostopášnou písní guslar uráží jejich počestnost, a vyhánějí ho. Ale Mileho žena Jovana si říká, že by ráda byla na místě oné pastýřky: sama nemůže dát manželovi vytouženého syna, pokračovatele starého a váženého rodu. Cítí se tím vinna.
Černohorci se vítězně vracejí s tancem a zpěvem. První tanec i věnčení vítěze – Mileho – má připadnout Jovaně, ta však ve své momentální náladě přenechává tuto čest své nejlepší přítelkyni Marii. Přesto Jovana neunikne tomu, aby ji k tanci neodvedli Mariini tři bratři. Mile a Marie osamí: vzrušení dnešního dne i krásný večer vedou k tomu, že spočinou v objetí.
2. dějství editovat
Maria čeká dítě. Pozvala si k sobě Mileho, ale jen proto, aby mu vysvětlila, že jeho jméno jako vesnického hrdiny nesmí být poskvrněno. Hodlá tedy – i přes Mileho námitky – nést následky sama. Po Mileho odchodu se ukáže, jakým způsobem – hodlá spáchat sebevraždu. V poslední chvíli ji zachrání Dušan, nejmladší z jejích bratří, kteří se právě vracejí z polních prací. Bratři se dožadují vysvětlení, neboť sáhnout si na život je velký hřích – a Maria se jim doznává k předchozímu poklesku. Zejména nejstarší bratr Rade ji nutí, aby prozradila jméno svého svůdce. Když však k tomu Marii ani hrozbami nedonutí, rozhodnou se bratři, že zítra před kostelem musí být jejich sestra podrobena výslechu a soudu všeho lidu.
3. dějství editovat
Pop drží kázání o trestech, kterými Bůh stíhá cizoložníky; poté začíná přísný výslech. Když Maria stále mlčí, vyzývá ji sám Mile, aby označila otce dítěte: tím se odkryje i před vesnicí. Vesničané ihned žádají pro oba přísný trest. Zasahuje však Jovana s tím, že ona má největší právo soudit. Sama nebyla schopna splnit úkol manželky a dát Milemu dítě, zříká se ho tedy před Bohem a dává mu svobodu, aby si mohl vzít Marii.[3][1]
Reference editovat
- ↑ a b c d e ČERNUŠÁK, Gracián. Jaroslav Vogel. In: HUTTER, Josef; CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické II – Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 369.
- ↑ Soupis premiér NDB [online]. Brno: Národní divadlo Brno, rev. 2010-07-01 [cit. 2011-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-06.
- ↑ a b BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 465.
Literatura editovat
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 110.