Wikipedie

Josef Václav Frič

český spisovatel, novinář a politik

Josef Václav Frič (5. září 1829 Praha[1] – 14. října 1890 Královské Vinohrady[2]) byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron.[3]

Josef Václav Frič
Josef Václav Frič
Josef Václav Frič
Narození5. září 1829
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. října 1890 (ve věku 61 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymM. Brodský
Povoláníspisovatel, dramatik, novinář, básník, politik, editor a překladatel
Témataliteratura, divadlo, editace, žurnalistika, překlad a politika
Manžel(ka)
Děti
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Johannem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Se studenty uctil i památku poražených a padlých bělohorské bitvy, pietní akt se měl původně konat u Světlušky, ale aby se účastníci vyhnuli střetu s policií, přesunuli se na blízký toleranční hřbitov v Ruzyni. Tam, k nelibosti policie, nešlo akci zabránit, jedním z řečníků byl i J. V. Frič.[4] Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně, v roce 1854 byl omilostněn, poté žil pod policejním dohledem.[5]

V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později (1859) propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku (1859) přestěhoval do Paříže, poté do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, nějaký čas strávil i v Petrohradě a Římě,[5] pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a v roce 1879 se vrátil do Čech. Začal pracovat v Umělecké besedě,[5] z politického života se úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře, novinářské a redakční práci. Podílel se také na vydání almanachu Máj.

Po návratu z vyhnanství bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody (Jana Masaryka čp. 73/14) a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 (Jana Masaryka). Zde roku 1890 zemřel.[6] Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.

„ …a na podzim roku 1890 doprovázeli jsme rakev jedenašedesátiletého a do sama konce horoucího osmačtyřicátníka na Vyšehrad. Nesl jsem tenkráte za jeho rakví standartu Umělecké besedy a víc než ta těžká žerď v mých rukou tížilo mne srdce pro toho dobrého, krásného člověka… Nezapomněli jsme na toho bouřliváka s pražských barikád trochu přespříliš záhy? “
—  Jaroslav Kvapil [7]

Rodinný život editovat

Související informace naleznete také v článku Rodokmen Fričů.

Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou (1829–1857). Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou (1825–1893). Narodilo se jim pět dětí, prvorozený syn (*/† 1858) i dcera (*/† 1859) však brzy po narození zemřeli.[8] Dospělosti se dožili synové Josef (1861–1945) a Jan (1863–1892) a dcera Božena (1865–1923),[9][10]všichni narození v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhovala do Prahy.[11]

Dílo editovat

Žurnalistika editovat

Byl stále literárně aktivní, doma i v exilu. Často psal pod pseudonymy: Hron, A. Hron, Jan Hron, Hynek, J. Brodský, Martin Brodský, Josef Gartner, J. Str. Hynek, J. Stratimír Hynek, Mostecký, J. Opočenský, Pohorský, Rozerviát Malkontent, Jeden ze starých bojovníků božích.[12] V exilu v Londýně se podílel na vedení redakce časopisu Hermann. Ihned po návratu z exilu v říjnu roku 1887 v Praze založil a až do své smrti redakčně vedl satirický týdeník Šípy. Přispíval do řady novin a časopisů, v Čechách např. do Kwětů, Lumíra, časopisů Osvěta, Pokrok, Politik, Poutník, Rachejtle, Ruch, ', Světozor, Švanda dudák, v Záhřebu do Agramer Zeitung (1873–1877), v Ženevě Čech a Česká Thalia, a dalších.

Poezie editovat

  • Upír – epická báseň o nemrtvém (1849)
  • Lada Nióla – almanach mladých básníků (1856)
  • Písně z bašty – romantická sbírka, psána roku 1862, ale vydána až po jeho smrti

Drama editovat

  • Václav IV.
  • Svatopluk a Rostislav
  • Hynek z Poděbrad
  • Der Apostat (libretto)
  • Vladimír Bohův zvolenec (překlad libretta Der Apostat do češtiny)

Další díla editovat

  • Osud rozervance
  • Sebrané spisy – toto dílo vydával v Praze od roku 1879, mnoho z obsahu je zde uveřejněno poprvé
  • Paměti – vydávané od roku 1885 obsahují zprávy o kulturním, společenském a politickém životě té doby[5]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ KUBÍČEK, Jaromír. Rok 1863 na Moravě ve slovensko-českých vztazích. In: Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografů. [s.l.]: Sdružení knihoven ČR, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-01. ISBN 80-86249-25-5. S. 11. Archivováno 1. 3. 2014 na Wayback Machine.
  4. ↑ Toleranční hřbitov - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Komenského slovník naučný. Praha: [s.n.], 1937. Kapitola Josef Václav Frič, IV. svazek slovníku, s. 366. 
  6. ↑ Josef Jan Frič: O vzniku a rozvoji vlastního závodu. V Praze: Nákladem vlastním, 1931. 32 stran.
  7. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 272–3
  8. ↑ Josef Abund Václav Frič * 5.9.1829 † 14.10.1890 [online]. Payne.cz [cit. 2024-04-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Soupis pražských obyvatel, Fritsch Josef
  11. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Anna Fričová.
  12. ↑ Lexikon české literatury I/1, 1985, s. 750 (autorka hesla Marie Řepková)

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Václav_Frič&oldid=23818300“