Josef Loužecký
Josef Loužecký (18. února 1900 Neuměřice – 22. září 1942 Neuměřice)[1] byl účastník protinacistického odboje, který kvůli své odbojové činnosti zahynul za heydrichiády.
| Josef Loužecký | |
|---|---|
| Narození | 18. února 1900 Neuměřice |
| Úmrtí | 22. září 1942 (ve věku 42 let) Neuměřice |
| Příčina úmrtí | sebevražda při zatýkání Gestapem |
| Místo pohřbení | Zvoleněves |
| Politické strany | RSZML, KSČ |
| Příbuzní | Lukáš Loužecký (pravnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Narodil se v rodině kameníka Františka Loužeckého a jeho manželky Anny, rozené Ortové. Byl dvakrát ženatý.[1]
V letech 1927–1931 byl starostou obce Neuměřice za malorolníky (Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu).[2]
V letech 1936–1938 žil a pracoval v Chahabadu (35°36'19” N, 60°40'2” E) v Persii (dnešní Írán).[3]
Protinacistický odboj editovat
Josef Loužecký byl členem odbojové skupiny KSČ v Kralupech (jejich jména jsou uvedena na pomníku v Kralupech[4]). Skupina získala výbušné nálože, které měly být použity k sabotážím nákladní železniční dopravy. Poté, co byl mezi odbojáře nasazen konfident, začala mezi 9.–11. dubnem 1942 první vlna zatýkání. Deset členů skupiny bylo popraveno, ostatní převezeni do koncentračních táborů.[5][6]
Zahraniční zdroj uvádí, že do rukou gestapa se dostaly šifrované zápisy, které si Loužecký vedl a jejichž šifry se okupantům postupně podařilo prolomit. Zprávy byly určeny pro zahraniční exilový odboj vedený Edvardem Benešem.[7]
Otakar Špecinger definuje činnost této odbojové skupiny následovně: "Zpočátku se činnost omezovala na kolportáž letáků a časopisů, ukrývání pronásledovaných lidí, sběr pomocných prostředků a jejich rozdělování rodinám vězněných či pod. Později se také v Neuměřicích a Kamenném Mostě začalo se shromažďováním zbraní, výrobou výbušnin apod."[8]
Smrt editovat
Josef Loužecký byl před první vlnou zatýkání varován a podařilo se mu uprchnout a poté se několik měsíců skrýval. Byl prozrazen na udání[8] a při druhém pokusu o zatčení Gestapem[9] 22. září 1941 (mylně uváděno i 22. srpna 1942) "volil hrdinnou smrt a zastřelil se".[10][5][6][pozn. 1] Za svou odbojovou činnost pak byly dlouhodobě vězněny jeho manželka Marie Loužecká a jeho matka Anna Loužecká.[10]
Posmrtné pocty editovat
_01.jpg)
Jméno Josefa Loužeckého je uvedeno na pomníku obětem 2. světové války v Kralupech nad Vltavou.[4]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Matrika narozených a pozn. o úmrtí, Neuměřice 1871-1919, snímek 170. [s.l.]: SOA Praha Dostupné online.
- ↑ HOVORKA, František. Pamětní kniha obce Nouměřic. 1. vyd. Neuměřice: Vlastním nákladem, 1947. S. 35, 40.
- ↑ FRANTIŠEK, Hovorka. Pamětní kniha obce Nouměřic založená roku 1908. 1. vyd. Neuměřice: Vlastním nákladem, 1947. 67 s. S. 60.
- ↑ a b ŠAFUS, Ivo. Pomník obětem 2. světové války v ulici U Parku v Kralupech nad Vltavou [online]. Cokoli v okolí.cz, 2022-07-23. Dostupné online.
- ↑ a b Dějiny odboje proti nacismu na Kralupsku. Kralupský zpravodaj. 9/2021, s. 7. Dostupné online.
- ↑ a b GÖRTLER, Miroslav. Ve jménu života. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1980. Dostupné online. Kapitola Kralupy nad Vltavou, s. 60–61. Dostupné online po registraci.
- ↑ T., Christos. Svetova Revoluce and the codes of the Czechoslovak resistance [online]. 2014-07-28 [cit. 2023-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ŠPECINGER, Otakar. Kamenný Most a Neuměřice. 1. vyd. Neuměřice: Místní národní výbor v Neuměřicích, 1988. 49 s. S. 39–40.
- ↑ DÝMA, Mojmír. Dějiny odboje proti nacismu na Kralupsku (6. část). Zpravodaj. Měsíčník města Kralupy nad Vltavou. 2000-09-01, s. 7. Dostupné online.
- ↑ a b ŠPECINGER, Otakar. Kamenný Most a Neuměřice. 1. vyd. Neuměřice: Místní národní výbor Neuměřice, 1988. 49 s. S. 40.