Josef Hamšík
Plk. Josef Hamšík (7. března 1895 Zádveřice – 8. dubna 1943 Berlín) byl československý armádní letec a odbojář z období druhé světové války, popravený nacisty. Jeho manželkou byla Eliška Hamšíková-Hartmanová, vůbec druhá držitelka pilotního průkazu v Československu.[1]
| Plk. Josef Hamšík | |
|---|---|
 Josef Hamšík (před r. 1927) | |
| Narození | 7. března 1895 Zádveřice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. dubna 1943 Věznice Plötzensee  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven gilotinou |
| Národnost | česká |
| Povolání | vojenský pilot |
| Choť | Eliška Hamšíková-Hartmanová |
| Děti | dcera Dagmar |
| Příbuzní | bratři Timoteus Hamšík a Jan Hamšík |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí a první světová válka editovat
Josef Hamšík se narodil 7. března 1895 v Zádveřicích v dnešním zlínském okrese. Absolvoval obecnou školu ve Vizovicích a poté studoval na učitelském ústavu v Hradci Králové, kde i v roce 1914 odmaturoval. Krátce působil v učitelské funkci na Kroměřížsku, v únoru 1915 narukoval do c. k. armády. Ještě v témže roce absolvoval důstojnickou školu a stal se velitelem čety u pěšího pluku na ruské frontě. V roce 1917 prodělal krátké intermezzo na frontě italské a v Osijeku, vrátil se ale zpět. Po několika žádostech o přidělení k leteckému výcviku nastoupil v květnu 1918 do kurzu pro letecké pozorovatele ve Vídeňském Novém Městě, po jehož ukončení byl přidělen na piavské bojiště.
Mezi světovými válkami editovat
.png)
Do Československa se Josef Hamšík vrátil 8. listopadu 1918 a již po dvou dnech se hlásil u vojenského letectva. Umístěn byl nakrátko v Brně a poté u 1. letecké setniny v Uherském Hradišti. I když měla jednotka pouze dva letuschopné stroje podporovala zajišťování hranic na jižním Slovensku a poté se na začátku roku 1919 zúčastnila v prostoru Opavy konfliktu s Polskem. V roce 1919 se jako člen jednotky Bre 590 účastnil bojů s Maďary a v jejím rámci několika bombardovacích akcí mmj. s pilotem Josephem Pouliquenem budoucím velitelem eskadry Normandie či jako pozorovatel s Bedřichem Starým. V roce 1920 prodělal pilotní výcvik a v roce 1923 kurzy stíhacího pilota a létání v noci. Od dubna 1924 velel Letce 32 ve Kbelích, od listopadu téhož roku již v hodnosti kapitána náhradní letce Leteckého pluku 1 tamtéž. 20. září 1925 se stal vítězem závodu o cenu prezidenta republiky v kategorii lehkých letadel a poté prováděl dálkové propagační lety po Evropě, ustanovil několik leteckých rekordů a vedl družstva účastnící se zahraničních exhibic. V roce 1927 se stal velitelem Pilotní školy stíhací v Chebu, kde se o rok později stal i předsedou pobočky Masarykovy letecké ligy a v roce 1932 velitelem stíhací perutě. V této funkci již v hodnosti podplukovníka pokračoval od roku 1934 v Praze a to až do rozpuštění armády po německé okupaci. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 velel peruti I/4, jejíž tři stíhací letky měly zabezpečovat protileteckou obranu Prahy. Publikoval odborné články.
Druhá světová válka editovat
Po německé okupaci byl Josef Hamšík činný ve Svazu letců republiky Československé, která organizovala odchody letců do zahraničí. K tomu provozoval zpravodajskou činnost napojenou na Obranu národa a skupinu Miloše Otty Bondyho. 13. února 1940 se s bratrem Janem pokusil opustit Protektorát Čechy a Morava, ale neuspěl a stáhl se do ilegality. V noci z 19. na 20. března byl při návštěvě rodiny zatčen Gestapem a poté vyslýchán a vězněn na Pankráci, Drážďanech a Gollnově. Byl odsouzen k trestu smrti a 8. dubna 1943 v Berlíně popraven.
Rodina editovat
Rodina Josefa Hamšíka měla slovenské kořeny. V roce 1928 se oženil s Eliškou Hartmanovou, která byla rovněž pilotkou, druhou držitelkou pilotní licence v ČSR. Manželům se v roce 1931 narodila dcera Dagmar. Jeho mladší bratr Timoteus Hamšík se také stal vojenským pilotem, v roce 1939 opustil republiku a 14. května 1940 padl jako stíhač v bojích u Sedanu[2]. Bratr Jan Hamšík byl po neúspěšném útěku za hranice vězněn v koncentračních táborech, válku ale přežil.
Ocenění editovat
Vyznamenání editovat
Posmrtná ocenění editovat
- 1946 povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka
- 1946 Československý válečný kříž 1939
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 89.
Reference editovat
- ↑ HAMMER, Jan. Pionýrky letectví. První pilotky v Československu získaly diplom v roce 1928. iDNES.cz [online]. 2021-10-14 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Timoteus Hamšík na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa
