Wikipedie

Josef Archleb

Narozen 25. 6. 1843 v Dobrušce, zemřel 18. 11. 1913 v Dobrušce. Chemik, výrobce likérů a komunální politik, specialista na kvasné technologie, též amatérský fotograf a průkopník fotografování, též autor prací z oboru filosofie.

Josef Archleb (25. června 1843, Dobruška[1] – 18. listopadu 1913, Dobruška[2][3]) byl chemik, průkopník fotografování, specialista na kvasné technologie, výrobce likérů, podnikatel a komunální politik.

Josef Archleb
Narození25. června 1843 nebo 26. června 1843
Dobruška
Úmrtí18. listopadu 1913 (ve věku 70 let)
Dobruška
BydlištěVinohrady (od 1899)
Povoláníchemik, politik a fotograf
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Rané období editovat

Narodil se jako prvorozený v rodině obchodníka s mýdlem Jana Archleba z Dobrušky a Anny, dcery kupce Václava Hoška z Josefova.[1][2] Otec zemřel, když byly Josefovi tři roky.[2] Josef tak neměl žádné další sourozence.[2] Základní školu vychodil v Dobrušce a nižší reálku v Náchodě.[2] Již tam v něm byla rozpoznána jeho mimořádná záliba v přírodních vědách.[2]

Matka počítala s tím, že syn převezme obchod, a proto odešel do učení ke strýci, lékárníkovi a majiteli výrobny likérů v Jaroměři.[2] Později přijal pozici praktikanta v pražské chemické továrně.[2] Přesvědčil matku, aby mu umožnila další studium a po roce praxe se přihlásil – bez maturity, jako mimořádný posluchač – ke studiu chemie a fyziky na pražské univerzitě.[2] Ve čtyřech semestrech zvládl rozsah studia a následně 2 semestry pokračoval ve studiu technické chemie se zaměřením na kvasné procesy.[2]

V roce 1865 si vzal půjčku a v rodném domě si zařídil skromnou výrobnu likérů a také fotografický ateliér, který byl prvním podnikem svého druhu ve východních Čechách.[2][4] Stal se tak prvním místním fotografem a dokumentaristou.[2] Fotografování mu navíc ekonomicky pomáhalo při skromných začátcích.[2] Jako fotograf se přitom proslavil hned následující rok, když po ničivém požáru zdokumentoval zpustošené město.[2] Jeho fotografie se dostala až k císaři Františku Josefovi I., který následně přispěl čtyřmi sty zlatými na odstranění škod.[5] Mezi zničenými objekty byl i jeho dům, provozovna i ateliér.[2]

Úspěšný podnikatel editovat

Podnikatel ale dokázal budovu rychle opravit a v roce 1867 se svými výrobky zviditelnil na Světové výstavě v Paříži.[2][6] S úspěchem se zúčastnil i několika zahraničních veletrhů.[6] Jeho produkty získávají mezinárodní ocenění – 1868 Le Havre, 1869 Altona.[2][6]

Když v roce 1869 tabákový magnát Josef Huppmann von Valbella založil v nedalekých Kvasinách továrnu na likéry La Ferme, nabídl Archlebovi místo ředitele.[2] Ten místo přijal.[2] Výrobky La Ferme prezentoval na řadě výstav po celé Evropě.[2]. Postupem času narážel na technická omezení výrobny a protože ze strany majitele nebyla vůle do výrobny investovat, nakonec se dohodli na jejím uzavření.[2]

Archleb si nakonec založil roku 1877 vlastní firmu v rodné Dobrušce, pro níž použil zažitý název La Ferme.[2][6] Výrobky prezentoval na celé řadě dalších výstav, kde získával další uznání a medaile.[2][6] Sortiment likérky neustále rozšiřoval. Koncem osmdesátých let 19. století se stal nejvýznamnějším podnikatelem ve městě.[4]

Stal se redaktorem vlastního odborného časopisu o likérech a vínech Der österreichische Liquerfabrikant (1881–1913).[2][3][6] V souvislosti s časopisem v roce 1882 spoluzakládal Spolek českých žurnalistů.[2][3]

V roce 1890 Archleb přeměňuje svou firmu na akciovou společnost a část akcií prodává.[6] Následují další ocenění na výstavách.[6] Likérka se také stává císařským dvorním dodavatelem a tento prestižní titul je uváděn na etiketách výrobků.[6]

Starosta města editovat

Před obecními volbami v roce 1885 založil stranu pokroku a práva. Programem bylo vrátit do Dobrušky sídlo okresního soudu (roku 1859 přeložené do Opočna), zajistit městu železniční spojení a podpořit založení velkých průmyslových závodů přímo v Dobrušce. Strana v těchto volbách vyhrála. Post starosty obsadil Karel Scharf.[5] Na starostu se rozhodl kandidovat ve volbách roku 1888. S největším konkurentem, dlouholetým konzervativním starostou Františkem Laichterem, se rozhořel ostrý předvolební boj, při kterém ani jedna ze stran neváhala použít veškeré dostupné prostředky.[4] Josef Archleb nakonec vyhrál.[4] Reakcí na prohru byl trojdílný román Sychrova éra, který napsal Františkův syn Josef Laichter. Bývalý starosta je v něm vylíčen jako laskavý lidumil, zatímco podnikatel Archleb (v knize se jmenuje Sychra) jako okázalý prostopášník.[4]

Jako starosta města se zasadil o pořádání hospodářských výstav, jejichž cílem byla popularizace jednotlivých výrobních oborů.[5] První výstavy v roce 1889 se zúčastnilo přes 400 vystavovatelů.[5] Nejrozsáhlejší byla zemědělská část (věnovaná chovu dobytka, pěstování hospodářských plodin nebo výrobě nejrůznějších druhů nářadí).[4] Dále byla představena výroba strojů, skla, nábytku, oděvů a také potravinářského zboží, mezi kterým nechyběly ani jeho likéry.[4] Pro obrovský ohlas se Archleb rozhodl uspořádat v roce 1892 výstavu druhou, ještě rozsáhlejší.[5] Tentokrát se jí zúčastnilo již 579 vystavovatelů a patronaci nad ní převzal sám předseda zemědělské rady Ferdinand Jiří z Lobkowicz.[4]

V roce 1890 inicioval zřízení městské spořitelny.[5] Ta doplnila dosavadní dvě záložny, které již nestačily novým požadavkům.[4]

Pod jeho vedením města došlo k otevření chlapecké (1890) a dívčí školy měšťanské (1892).[5]

Ve snaze pozvednout zdejší průmysl pozval roku 1896 do Dobrušky firmu Frowein & Co. z Elberfeldu (dnes část města Wuppertal), která zde vystavěla továrnu na stuhy a položila tak základy dobrušské stuhárenské tradice.[7]

Závěr života editovat

Roku 1897 musel pro finanční problémy úřad starosty opustit.[4] Dobře se mu nevedlo ani v podnikání. Jeho firma v roce 1899 skončila v dražbě.[6][4] Tehdy rodné město opustil.[6] Později se stal ředitelem výzkumného ústavu kvasného v Praze.[3][6] Do Dobrušky se vrátil teprve krátce před smrtí v roce 1913.[6][4]

Mecenáš editovat

Roku 1887 si Archleb všiml maleb, vystavených u domu Václava Kupky.[8] Autorem byl jeho syn, sedlářský učeň František Kupka, který nabízel malování vývěsních štítů a kostelních korouhví.[8] Archleb se stal jeho prvním mecenášem. Objednal si u něj obraz svého patrona, svatého Josefa, a také reklamní štít pro svou firmu.[8] Archleb Kupkovi doporučil kurzy kreslení u svého přítele Aloise Studničky, pokrokového ředitele Všeobecné řemeslnické školy v Jaroměři a vydavatele časopisu Český kreslíř.[8] Kupka zde absolvoval tříměsíční kurz kreslení a připravil se na přijímací zkoušky na pražskou Akademii výtvarných umění, což odstartovalo jeho kariéru.[8]

Ocenění editovat

Za vysoký odběr řeckých vín a jejich propagaci v Rakousku-Uhersku dostal od řeckého krále Jiřího vyznamenání rytířského kříže Řádu Spasitele.[3][6] Jeho zásluhy o rozvoj kvasného oboru byly oceněny ziskem doktorátu italské lékařské akademie v Římě.[6][4]

Rodina editovat

V roce 1868 se oženil s Antonií Lokvencovou, dcerou mlynáře z Náchoda.[9] Narodily se jim děti Anna (1870),[10] Marie (1872),[11] Josef (1873)[12] a Ludmila (1876).[13] V roce 1910 ovdověl.[14] V roce 1912 se v Praze již v pokročilém věku oženil podruhé s Marií Horákovou z Kostelce nad Orlicí.[15]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Matrika narození Dobruška + Chábory 1840–1857, sign. 26-4 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y JEŽEK, Radovan. Josef Archleb, starosta Dobrušky (1887–1897). Městský zpravodaj Dobruška. 10. 1992, s. 2–4. 
  3. ↑ a b c d e BAŠOVÁ, Marie. Sepulkrální památky okresu Rychnov nad Kněžnou. Hradec Králové, 2016 [cit. 2023-12-27]. 71 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce prof. PhDr. Dana Musilová, CSc.. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m Městečko mé likérové. e15 [online]. Czech News Center, 2007-01-02 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. ISSN 1803-4543. 
  5. ↑ a b c d e f g FEICHTINGEROVÁ, Zdeňka. Dobruška 19. století v lidových, městských a církevních kronikách. Pardubice, 2010 [cit. 2023-12-27]. 146 s. Diplomová práce. Fakulta filozofická Univerzity Pardubice. Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Macková, Ph.D.. Dostupné online.
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o METELKA, Milan. Výroba likérů La Fermé Josef Archleb v Dobrušce [online]. metelka.cz, 2023 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ SYMONOVÁ, Monika. Dějiny lékáren bývalého okresu Rychnov nad Kněžnou. Hradec Králové, 2006 [cit. 2023-12-27]. 125 s. Diplomová práce. Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Doc. PhDr. Karel Král, CSc.. Dostupné online.
  8. ↑ a b c d e Mládí Františka Kupky [online]. Město Dobruška, 2023 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Matrika oddací Náchod a předměstí 1863–1877, sign. 106-4277 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Matrika narození Dobruška 1857–1882, sign. 26-3853 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Matrika narození Kvasiny 1837–1890, sign. 145-3953 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Matrika narození Kvasiny 1837–1890, sign. 145-3953 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Matrika narození Kvasiny 1837–1890, sign. 145-3953 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Matrika úmrtí Vinohrady 1910–1913 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ Matrika oddací Vršovice 1910–1913 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Archleb&oldid=23627000“