Wikipedie

Josef Škoda (sochař)

český sochař

Josef Václav Škoda (1. května 1901, Česká Skalice – 15. srpna 1949, Maršov u Úpice) byl český sochař. Svým sochařským uměním výrazně přispěl (nejen) k zlepšení a formování kvalitního veřejného prostoru v Hradci Králové, což se stalo důležitým prvkem v éře, kterou je město Hradec Králové nazýváno "Salon republiky."

Josef Škoda
Rodné jménoJosef Václav Škoda
Narození1. května 1901
Česká Skalice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. srpna 1949 (ve věku 48 let)
Maršov u Úpice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíSrdeční příhoda
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař
Významná dílaSoutok Labe s Orlicí
OvlivněnýJan Štursa
Otto Gutfreund
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Josef Škoda s návrhem pomníku Ladislava Jana Pospíšila, 1933

Josef Škoda, jménem pokřtěný Václav, spatřil světlo světa 1. května 1901 v České Skalici nedaleko Hradce Králové. Byl synem kameníka Václava Škody (1870–1937) a Marie Škodové (?–1903), rozené Hejzlarové. Z tohoto manželství vzešli také další dva potomci, Emilie (1921–1942) a Bohumil (1899–1966). V roce 1903 postihla rodinu velká tragédie – zemřela jeho matka. Otec Václav se poté znovu oženil se sestrou zesnulé matky, Antonií, která se stala starostlivou opatrovnicí dětí a silnou oporou svému manželovi. O rok později se rodina přestěhovala do Hradce Králové, kde se pro Václava Škodu nabízely lepší pracovní příležitosti. Díky své houževnatosti a zručnosti si v hradecké firmě Ježek vydobyl pozici dílovedoucího a získal si dobré renomé. Brzy se mohl osamostatnit, což zajistilo pevný základ pro rodinu. V roce 1910 zakoupil dům s číslem popisným 506 na Slezském předměstí, kde zároveň založil svou kamenosochařskou firmu. Škodova firma se aktivně podílela na tvorbě památníků a reprodukčního sochařství v rámci rozvíjejícího se města.

Josef i Bohumil následovali svého otce a v roce 1921 absolvovali sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kde se specializovali na své budoucí oblasti působnosti. Josef se věnoval sochařskému umění, zatímco Bohumil se stal kameníkem a brzy převzal rodinnou dílnu. Po ukončení školy vstoupil Josef na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval sochařství pod vedením Jana Štursy mezi lety 1921 a 1925. Poté, co úspěšně dokončil studium na AVU, sloužil Josef vojenskou službu u leteckého pluku. V letech 1926 až 1927 rozšířil své znalosti na Uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením Otto Gutfreunda.

Po ukončení studií se v Praze pokoušel najít vlastní ateliér, avšak neúspěšně. Proto se koncem roku vrátil zpět do Hradce Králové. V tomto východočeském městě měl již rodinný zázemí i kamenosochařskou firmu, což mu poskytovalo ideální podmínky pro jeho budoucí uměleckou činnost. Po návratu navázal kontakt s místní kulturní scénou a vytvořil několik pevných přátelství.

Éra třicátých let byla pro Josefa velmi aktivní. Účastnil se společenského života v Hradci Králové a přispíval svými díly do veřejného prostoru. V roce 1931 se oženil s Olgou Mikanovou (1909–1986), dcerou hudebního vědce a učitele na královéhradeckém dívčím lyceu Jaroslava Mikana, která byla také návrhářkou. Josefova tvorba, zejména drobné sochy zobrazující akt, byla vystavována v místním muzeu (1935), a také hrál klíčovou roli při vzniku Skupiny výtvarných umělců v Hradci Králové.

Rok 1937 znamenal pro Josefa a jeho ženu Olgou velkou radost, kdy se narodila dvojčata, Radan a Olga, která posílila jejich šťastné manželství. Nicméně, tato šťastná období třicátých let byla brzy střídána válečnými strastmi a utrpením. Josef zůstal politicky neangažovaný a věnoval se především volné tvorbě. V roce 1940 pracoval na soše spisovatelky Boženy Němcové, která měla být umístěna před budovou Anglobanky a nahradit pomník Tomáše Garrigue Masaryka. Bohužel, kvůli válečným událostem byla socha Němcové odhalena až pět let po skončení války, tedy rok po autorově smrti.[1][2]

 
J. V. Škoda a F. Halas, Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 25. 11. 1949, čís. 46, s. 6.

Po druhé světové válce se seznámil s básníkem Františkem Halasem. Ten jej později pravidelně navštěvoval, když přijížděl do Hradce Králové za spisovatelem Karlem Michlem. Naposledy se setkali ve Škodově ateliéru v květnu 1949.[3] Z tohoto setkání existuje fotografie, později otištěná v novinách.[4]

Josef Václav Škoda zemřel 15. srpna 1949.

Dílo editovat

 
Josef Václav Škoda, Toaleta, (asi) 40. léta 20. století

Komorní skulptura a plastika editovat

Éra první Československé republiky představovala v oblasti sochařství velmi plodné období, během kterého vynikli sochaři Jan Štursa (1880–1925), kteří osobitě rozvíjeli odkaz svého učitele Josefa Václava Myslbeka (1848–1922), a také Otto Gutfreund (1889–1927), který na rozdíl od Štursy absorboval a reflektoval nové evropské trendy. Absolventi jejich ateliérů ve 20. a 30. letech, a dokonce i ve druhé polovině 20. století, byli ovlivněni pracemi těchto učitelů.

Také Josef Škoda ve své tvorbě čerpal z díla zmíněných umělců a osobitě rozvíjel civilistní a neoklasicistní umělecký směr, zejména v meziválečné éře a v 40. letech minulého století. Vytvořil řadu bust, aktů, alegorických plastik, reliéfů a pomníků. Během celé své kariéry se věnoval tematice ženského aktu, což je jedním z nejstarších motivů sochařství. Jeho raná tvorba ze 20. let obsahuje převážně neoklasicistní akty mladých a smyslných žen, což jasně odkazuje na dílo jeho prvního učitele Jana Štursy. Tento směr pokračoval i v průběhu 30. let ve Škodových pracích v mramoru, sádře i bronzu.

Škoda byl také ovlivněn díly francouzských sochařů Augusta Rodina a Émila-Antoina Bourdella, se kterými se mohl seznámit během svých studií a cest po Evropě. Inspirace těmito umělci se projevuje především v jeho aktech a bustách, o nichž v roce 1942 napsal sochař Josef Marek: "Jsou to pravé tváře bojovníků, ne masky, ale živé tváře, jakoby přímo vynesené naráz z víru boje, který ještě rozechvívá jejich rysy."

Vedle drobných plastik a soch se Škoda věnoval i monumentálním zakázkám pro veřejný prostor města Hradce Králové a jeho okolí. V roce 1934 bylo do Jiráskových sadů v Hradci Králové umístěno jeho alegorické sousoší Soutok Labe s Orlicí, znázorňující dvě postavy, muže a ženu, které symbolizují řeky Labe a Orlici. Jejich protáhlé končetiny symbolizují dlouhé cesty vod, které se setkávají v Hradci Králové. Tento monumentální symbol zachycuje intimní chvíli setkání dvou lidí a jejich doteku.

Po vypuknutí druhé světové války se Škoda stáhl do ústraní a věnoval se především tvorbě drobných plastik a soch, ve kterých dokonale zachytil individualitu člověka a jeho vnitřní rozpoložení. Civilistní sochařská díla Otty Gutfreunda ovlivnila Škodu zejména v jeho návrzích pro architekturu a také po skončení druhé světové války, kdy se Škoda věnoval pracím ve stylu socialistického realismu, oslavujícím práci a sounáležitost lidí.[5]

Práce pro veřejný prostor editovat

Škodovy realizace na území města Hradec Králové a jeho blízkého okolí byly zpracovány Janem Florentýnem Báchorem a Ladislavem Zikmundem-Lenderem. Texty k jednotlivým dílům jsou uveřejněny na stránkách Královéhradeckého architektonického manuálu[6] a v bakalářské práci Jana Florentýna Báchora.[7]

Škodova tvorba pro veřejný prostor silně souvisí s Hradcem Králové a jeho okolím. Proslavil se zejména díky svým veřejným sochařským projektem, které zahrnovaly nejen pomníky významných osobností české kultury, politiky a historie, ale také alegorické plastiky a památníky věnované dvěma světovým válkám. Škoda rovněž přispěl k sochařské výzdobě architektury v Hradci Králové.[2]

Kromě toho se Škoda věnoval i kabinetní plastice[8], zejména ztvárňování ženských aktů. Jeho umělecká práce měla pozitivní vliv na veřejný prostor ve východočeské metropoli, kterou obohatil svými díly. Jeho tvorba představuje významný kulturní odkaz minulosti a slouží jako inspirace a záměr k zamyšlení nad smyslem umění pro budoucí generace. Jeho přínos k vytvoření období nazývaného Salon republiky je nepopiratelný.[9]

Pomníky ke světovým válkám editovat

  • 1919–1921 Pomník padlým v 1. světové válce ve Svinarech[10]
  • 1921 Pomník padlým v 1.světové válce v Černilově u Hradce Králové[11]
  • 1921–1923 Pomník padlým v 1. světové válce na Pouchově[12]
  • 1923–1924 Pomník obětem 1. světové války v Pileticích[13]
  • 1935 Pomník obětem světové války, Třebechovice pod Orebem. Pomník je umístěn před třebechovickou sokolovnou. na žulovém kvádru je bronzový reliéf s bitevní scénou a jmény obětí první světové války. Pomník byl odhalen v roce 1935 a slavnostní projev při této příležitosti přednesl generál Rudolf Medek. Po roce 1945 byla na dolní část pomníku vytesána jména obětí druhé světové války
  • 1937–2018 Legionář k pomníku 4. pluku Prokopa Holého[14]

Pomníky významným osobnostem českých dějin a politickým aktérům tamního života editovat

Práce pro architekturu editovat

Alegorická sousoší editovat

Funerální plastika editovat

  • 30.–40. léta 20. století Bronzová plastika Boženky Řehákové[30]

Motiv práce editovat

Galerie editovat

  •  
    Reliéf na budově Podlipanského muzea v Českém Brodě, 1927
  •  
    Pomník Ladislava Jana Pospíšila, Hradec Králové, 1933
  •  
    Soutok Labe a Orlice, Hradec Králové, 1934
  •  
    Světlonoši, hlavní nádraží, Hradec Králové, 1935
  •  
    Pomník obětem světové války, Třebechovice pod Orebem, 1935
  •  
    Pomník Jana Theobalda Helda, Třebechovice pod Orebem, 1935
  •  
    Pomník Boženy Němcové, Hradec Králové, 1940

Výstavy editovat

Samostatné výstavy editovat

  • Josef Škoda - sochy, 249. výstava Městského musea v Hradci Králové, 1. – 30. listopad 1942
  • Dílo akademického sochaře Josefa Škody, souborná výstava, květen 1951, Hradec Králové

Skupinové výstavy editovat

 

Posmrtné výstavy editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Jan Florentýn Báchor, Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda, Galerie moderního umění v Hradci Králové 23. 6. 2023–14. 1. 2024, informační leták k výstavě a kurátorská přednáška.
  2. ↑ a b c Plastika drobná a drobnější: Josef Václav Škoda [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŠTĚRBA, Karel. Básník František Halas - na poslední návštěvě u sochaře Josefa Škody. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 4. 11. 1949, čís. 43, s. 6. 
  4. ↑ Básník František Halas a sochař Josef Škoda. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 25. 11. 1949, čís. 46, s. 6. 
  5. ↑ Jan Florentýn Báchor – Kateřina Křížkovská, Plastika drobná a drobnější: Josef Václav Škoda, Galerie moderního umění v Hradci Králové 16. 2. 2024–29. 9. 2024, informační leták k výstavě a kurátorská přednáška. [online]. [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ Královéhradecký architektonický manuál : Josef Václav Škoda : Seznam děl umělce / Seznam staveb s díly umělce [online]. Dům umění města Brna [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ BÁCHOR, Jan Florentýn. Umění ve veřejném prostoru Hradce Králové v období první republiky. Hradec Králové, 2022 [cit. 2023-01-02]. 80 s. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce Veronika Středová. Dostupné online.
  8. ↑ Web umenia. Web umenia [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ a b Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pomník padlým v 1. světové válce ve Svinarech | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ KAREŠ, Martin. Černilov, Pomník Obětem 1. a 2. světové války. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2018-11-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pomník padlým v 1. světové válce, Pouchov | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ Pomník obětem 1. světové války, Piletice | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ Legionář k pomníku 4. pluku Prokopa Holého [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ Pomník Mistra Jana Husa, Malšovice | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pomník Ladislava Pospíšila | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ VÍTKOVÁ, Martina. Josef Škoda sochu Žižky nestihl dokončit [online]. Hradecký deník, 2011-05-03 [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ VÍTKOVÁ, Martina. Socha Jana Žižky je dobrá, jen se na ní podepsaly vleklé přípravy [online]. Hradecký deník, 2011-05-10 [cit. 2011-11-05]. Dostupné online. 
  19. ↑ VÍTKOVÁ, Martina. Pomník Boženy Němcové využila i tehdejší garnitura [online]. Hradecký deník, 2011-02-23 [cit. 2011-11-05]. Dostupné online. 
  20. ↑ Socha Boženy Němcové | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ Pomník Aloise Jiráska na Pražském Předměstí | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  22. ↑ Pomník Tomáše Garrigue Masaryka | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  23. ↑ Podlipanské muzeum v Českém Brodě [online]. Výletník.cz [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-13. 
  24. ↑ Činžovní dům Josefa Jihlavce II | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  25. ↑ Koželužská škola a vila ředitele | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  26. ↑ Socha Koželuha a Jircháře [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  27. ↑ Národní banka československá | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  28. ↑ Sousoší Světlonošů [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  29. ↑ Sousoší Soutok Labe s Orlicí | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  30. ↑ BÁCHOR, Jan Florentýn. Stopy z bronzu a kamene: Josef Václav Škoda. Galerie moderního umění v Hradci Králové. 2023-06. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. 
  31. ↑ Socha Kováka | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  32. ↑ Výstava Krásné jizby Družstevní práce, MPM Hradec Králové

Literatura editovat

  • Anděla Horová a kol. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0522-6. Heslo Škoda, Josef, s. 826–827. 
  • VLČKOVÁ, Věra. Akademický sochař Josef Škoda - 100. výročí narození. Náš čas. 2. 5. 2001, roč. 41, čís. 17, s. 5. ISSN 1210-6321. 
  • JAKL, Jan. Josef Škoda pomník Žižky nedokončil. Mladá fronta DNES : Východočeské vydání. 26. 8. 1999, roč. x, čís. 198, s. 4. ISSN 1210-1168. 
  • KMOŠEK, Petr. Dílo stále živé : K osmdesátému pátému výročí narození sochaře Josefa Škody. Pochodeň : Orgán východočeského KV KSČ. 31. 5. 1986, čís. 126, s. 4. ISSN 1801-285X. 
  • ŠKODA, Josef. Dílo akademického sochaře Josefa Škody: Upomínková publ. k souborné výstavě : Hradec Králové v květnu 1951. Hradec Králové: Krajské nakladatelství KNV, 1951. 31 s. 
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Škoda, Josef, s. 540–541. 
  • ŠTĚRBA, Karel. Básník František Halas - na poslední návštěvě u sochaře Josefa Škody. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 4. 11. 1949, čís. 43, s. 6. ISSN 1801-285X. 
  • ŠTĚRBA, Karel. Josef Škoda v práci i životě. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 26. 8. 1949, čís. 33, s. 4. ISSN 1801-285X. 
  • šifra -šl. Soudruh Josef Škoda zemřel. Pochodeň : krajský orgán Komunistické strany Československa pro Královéhradecko. 19. 8. 1949, čís. 32, s. 4. ISSN 1801-285X. 
  • Tvůrce pomníku M. Tyrše, akademický sochař bratr Josef Škoda z Hradce Králové s chotí u svého díla. Jas. 11. 11. 1932, čís. 46, s. 5. 
  • BÁCHOR, Jan Florentýn. Umění ve veřejném prostoru Hradce Králové v období první republiky. Hradec Králové, 2022 [cit. 2023-01-02]. 80 s. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce Veronika Středová. Dostupné online.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Škoda_(sochař)&oldid=23772934“