Josef Šafařík
Josef Šafařík (11. února 1907 Prostějov[1] – 23. dubna 1992 Brno) byl český filozof, esejista a dramatik.
| Ing. Josef Šafařík | |
|---|---|
| Narození | 11. února 1907 Prostějov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. dubna 1992 (ve věku 85 let) Brno  Československo |
| Místo pohřbení | Brno |
| Alma mater | Vysoké učení technické v Brně |
| Povolání | spisovatel, dramatik, filozof, esejista a publicista |
| Ocenění | _BAR.svg){kind=small} Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída (1991) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepoznán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ústraní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stupně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd.
Myšlenky editovat
Vztah k Chartě 77 editovat
„Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík začal pracovat na svém ústředním díle Cestou k poslednímu.[2]
Kritika ekonomického systému editovat
Ekonomický systém, dle Šafaříka, nenechává prostor pro umění a bytí člověka. Naopak je tento systém vázán na moc – hodnotná práce je ta, kterou potřebuje moc. Ekonomický přístup, jako zaměření na produkci a přehlížení neproduktivního, je častým bodem Šafaříkovy kritiky.[3] Díky placené práci prodávají lidé své bytí, čímž se peníze stávají náhražkou lidství a zaplňují bytostné prázdno.[4]
Jakýkoliv pokrok je podle Šafaříka pouhou iluzí – představa postupu vpřed je atributem pádu, nesledujeme to, od čeho odpadáme, ale to, k čemu padáme.[5]
Sebe-odcizení a nebytí editovat
Jednou ze základních Šafaříkových úvah je pojetí dichotomie bytí – moc. Bytí neznamená žít, bytí je víc. Bytí je charakteristickým znakem člověka a jeho možností. Naproti tomu nebytí vnímá Šafařík jako odevzdání se moci, sebe-odcizení – odevzdání své smrti někomu/něčemu jinému.[5]
Vybrané dílo editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele u sv. Kříže v Prostějově
- ↑ NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno, 2009 [cit. 2015-03-09]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Zouhar. Dostupné online.
- ↑ ŠAFAŘÍK, Josef. O rubatu čili vyznání. ŠAFAŘÍK, Josef a Michal JAREŠ. Hrady skutečné a povětrné. Praha: Dauphin, 2008. ISBN 9788072721610.
- ↑ ŠAFAŘÍK, Josef. Cestou k poslednímu. Brno: [s.n.], 1992. ISBN 80-7108-021-7.
- ↑ a b Marešová, Dominika: John Ruskin a Josef Šafařík – analýza dvou konceptů environmentálního myšlení – Bakalářská práce obhájená v roce 2012 na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
Literatura editovat
- DROZD (ED.), David. Setkání v mezidveří kulis a smrti. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2007.
- DROZD, David. Fenomén divadla v myšlení Josefa Šafaříka. Brno: JAMU, 2009.
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 275–279.
- NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno: Diplomová práce. Filozofická fakulta MU, 2009.
- ZÁMEČNÍK, Jan. Smrt v díle Jana Čepa a Josefa Šafaříka. Praha: Tvar, edice TVARy, Sv. 10.–11., 2002.
- ZÁMEČNÍK, Jan. Hledáš-li Boha v lásce…“: čtyři teologické studie o Josefu Šafaříkovi, Praha: Karolinum, 2020.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šafařík na Wikimedia Commons 
Osoba Josef Šafařík ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šafařík
- Josef Šafařík ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Josef Šafařík v Encyklopedii dějin města Brna
- Josef Šafařík ve Slovníku českých filosofů
- Josef Šafařík na portálu Christiania.cz
