Johannes Blaskowitz

Johannes Blaskowitz
Johannes Blaskowitz
Rodné jméno	Johannes Albrecht Blaskowitz
Narození	10. červenec 1883 ; Paterswalde, Německé císařství
Úmrtí	5. únor 1948 (64 let) ; Norimberk, Německo
Vojenská kariéra
Hodnost	Generaloberst (Generálplukovník)
Doba služby	1901–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918); Výmarská republika (do roku 1933); Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918); Reichswehr (do roku 1933); Wehrmacht (do roku 1945)
Války	První světová válka; Druhá světová válka
Vyznamenání	Rytířský kříž s dubovými ratolesti a meči; Německý kříž ve stříbře; Rytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči
	multimediální obsah na Commons

Johannes Albrecht Blaskowitz (10. června 1883, Paterswalde, Německé císařství – 5. února 1948, Norimberk, Německo) byl vysoce vyznamenaný veterán první světové války a německý generál v době druhé světové války v hodnosti Generaloberst (Generálplukovník). Mimo jiné byl i držitelem rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi a meči nebo Německého kříže ve stříbře.

Život editovat

Narodil se v městě Paterswaldu ve Východním Prusku (dnes Bolšaja Poljana v Kaliningradské oblasti) jako syn luteránského pastora. V roce 1894 začal navštěvovat vojenskou kadetní školu.

Účastnil se bojů v první světové válce na východní i západní frontě, nejprve jako velitel roty a praporu, později jako štábní důstojník. Po skončení války zůstal v době Výmarské republiky příslušníkem Reichswehru. Velel dále praporu, později pluku. Následně zastával funkce náčelníka štábu pěší divize, a až do dubna 1935 byl inspektorem vojenského školství. Necelý rok poté působil jako velitel pěší divize a následně byl jmenován do funkce velitele II. armádního sboru.

Během nacistické invaze do ČSR 15. března 1939 se stal Blaskowitz vrchním velitelem okupačních vojsk a na vývěsních tabulích po celé republice se objevil proslulý Erlaß (výnos) psaný lámanou češtinou, v jehož další verzi byla opravena česká část^[1]:

"Rozkas pro Obyvatele! Na rozkas Votze (míněno Vůdce) a neivršiho Prezidenta německé Armady převzal sem v zemi česke s nešnim dnem celou moc. Hlavni-Quartier Praha, dne 15. Brězna 1939 Vrchni Komandant Armadni-Odil 3, Blaskowitz, General Pjechoty"

V předvečer druhé světové války se v srpnu 1939 stal velitelem 8. armády Skupiny armád Jih, která se zúčastnila útoku na Polsko, kde její jednotky zničily v době bojů na Bzure polské armády Poznaň a Pomořansko. Dne 20. října byl Blaskowitz pověřen velením okupační armády v Polsku v rámci Hlavního velitelství Východ. V této funkci protestoval^[2] proti jednání jednotek Waffen-SS a Einsatzgruppen na polském území, za což musel snášet kritiku od Hanse Franka, jakož i nařčení z přílišné měkkosti^[2]. Dne 14. května 1940 byl z této funkce odvolán a přeložen k 9. armádě, která bojovala ve Francii. Od července byl vojenským gubernátorem severní Francie. Od října 1940 až do 2. května 1944 velel 1. armádě dislokované celou dobu ve Francii. Následně byl jmenován velitelem Skupiny armád G, která se nacházela v jižní Francii. Koncem ledna 1945 byl pověřen velením Skupiny armád H, avšak už v dubnu byl pověřen velením německých vojsk v Holandsku. Zde pak mezi 5. a 6. květnem 1945 v hotelu de Wereld ve městě Wageningen odevzdal do rukou generála Charlese Foulkese kapitulaci německých sil v zemi.

Po válce byl souzen za válečné zločiny v procesu s vrchním velením. Před vynesením rozsudku spáchal 5. února 1948 sebevraždu. Vytrhl se strážím a z ochozu skočil do dvorany soudní budovy.