Wikipedie

Jindřich František II. z Mansfeldu

český šlechtic

Kníže Jindřich Pavel František II. z Mansfeldu-Vorderortu, hrabě z Fondi (německy Heinrich Paul Franz von Mansfeld-Vorderort Graf von Fondi, 6. července 1712, Praha – 15. února 1780 tamtéž) byl česko-rakouský šlechtic, 3. kníže z Mansfeld-Vorderortu (1717–1780) a 3. hrabě z Fondi. Byl majitelem panství Dobříš, kde nechal vybudovat zámek, a předposledním mužským potomkem rodu Mansfeldů. Po vymření rodu byly majetky, erby a jména sloučeny v rodové alianci Colloredo-Mansfeld.

Jindřich Pavel František II. z Mansfeldu
Rodový erb Mansfeldů
Rodový erb Mansfeldů
Narození6. července 1712
Praha
Úmrtí15. února 1780 (ve věku 67 let)
Praha
ChoťMarie Anna Černínová z Chudenic (od 1734)
Marie Josefa z Thun-Hohensteinu (od 1741)
DětiMarie Isabela z Mansfeldu[1]
Jan Jiří z Mansfeldu-Vorderortu
Jiří Jindřich Kašpar z Mansfeldu
Josef Václav z Mansfeldu
Marie Henrieta z Mansfeldu
RodičeKarel František z Mansfeldu a Marie Eleonora z Mansfeldu
PříbuzníJeroným z Colloredo-Mansfeldu[1], Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu, Rudolf Josef z Colloredo-Mansfeldu a Marie Henrieta z Colloredo-Mannsfeldu[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Zámek Dobříš (1745–1765)

Narodil se v Praze jako syn císařského komorníka, knížete Karla Františka hraběte z Mansfeldu (1678–1717), 2. hraběte z Fondi a jeho manželky Marie Eleonory z Mansfeldu (1682–1747), dcery jeho strýce hraběte Jindřicha Františka z Mansfeldu (1640–1715) a hraběnky Marie Luisy d'Aspremont-Nanteville (1652–1692).

Jindřich Pavel se po otcově úmrtí stal dědicem rodového majetku představovaného především panstvím Dobříš. Po dobu jeho nezletilosti zajišťovala poručnickou správu matka Marie Eleonora, která v roce 1721 koupila za 300 000 zlatých panství Horažďovice. Jindřich Pavel absolvoval počátkem třicátých let kavalírskou cestu po Evropě, doložený je jeho pobyt například na univerzitě v Leidenu.[2] Po návratu z cest převzal osobně správu majetku. V roce 1735 koupil palác (dnes známý jako Colloredo-Mansfeldský) v Praze a v letech 1736–1737 jej nechal barokně přestavět (architekt František Ignác Prée).[3]

 
Portrét Jindřicha Pavla z Mansfeldu v Zrcadlovém sále na zámku Dobříš

V letech 1745–1765 nechal radikálně přestavět zámek Dobříš (architekt Robert de Cotte), kde vzniklo ojedinělé rokokové sídlo ve stylu Ludvíka XV.[4][5] Na budování zámku navázala úprava okolního parku doplněného bohatou sochařskou výzdobou (Ignác František Platzer).[6] Severně od Dobříše byla pro potřeby lovu vybudována rozsáhlá obora Králova stolice o rozloze 2 000 hektarů.[7][8] Výstavba dobříšského zámku zatěžovala rodinné finance, proto se Jindřich Pavel již v roce 1748 rozhodl prodat panství Horažďovice. První kupce Václav Maria Pötting nesplnil podmínky kupní smlouvy a v roce 1752 převzal horažďovické panství zpět do své správy Mansfeld. K definitivnímu prodeji došlo v roce 1755, kdy Horažďovice koupila kněžna Marie Karolína z Löwenstein-Wertheimu.

Dobříšské panství patřilo k největším šlechtickým majetkům v Čechách. Panství zahrnovalo 77 vesnic a podle soupisu z roku 1773 byla jeho hodnota 1 162 000 zlatých s přiznaným ročním výnosem přes 46 000 zlatých.[9] Výstavbou zámku Dobříš a zvýšenými náklady na reprezentaci se Mansfeld dostával do finančních potíží a zvyšoval útlak poddaných. Na nelidské zacházení s poddanými dobříšského panství upozornil berounský krajský úřad (v důsledku tělesných trestů došlo i k několika úmrtím) a v letech 1768–1770 došlo k vyšetřování. Dobříšský panský správce Svoboda byl na několik let uvězněn, před soud byl postaven i kníže Mansfeld, který musel zaplatit pokutu 2 000 zlatých a na několik let byl zbaven správy majetku. Události na dobříšsém panství vedly k vydání robotního patentu z roku 1771, který upravoval povinnosti poddaných (patent byl ve své době znám jako dobříšský).[10]

Vzhledem k předpokládanému vymření rodu Mansfeldů uzavřel Jindřich Pavel v roce 1775 rodinnou smlouvu s příbuznými Colloredy o sloučení erbů a jmen obou rodů. Rod Mansfeldů vymřel již v roce 1780 Jindřichovým synem Josefem Václavem a rodinná dohoda došla naplnění v roce 1789, kdy byla císařským majestátem povolena rodová aliance Colloredo-Mansfeld.

Kníže Jindřich Pavel František II. z Mansfeldu-Vorderortu zemřel v Praze dne 15. února 1780.

O měsíc a půl později (31. března 1780) zemřel při nehodě kočáru také jeho syn Josef Václav, 4. kníže z Mansfeldu (1780) a tím rod Mansfeldů vymřel.

Manželství a rodina editovat

Jindřich Pavel byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil 4. prosince 1734 s hraběnkou Marií Josefou z Thun-Hohensteinu (9. září 1714 – 17. září 1740), dcerou hraběte Jana Františka Josefa z Thun-Hohensteinu (1686–1720) a jeho manželky, hraběnky Marie Filipiny Josefy z Harrachu (1693–1763).[11] Manželé měli jednoho syna: [12] [13]

Jindřich Pavel František II. z Mansfeldu-Vorderortu se podruhé oženil 9. dubna 1741 v Praze s hraběnkou Marií Josefou Černínovou z Chudenic (19. června 1722–15. ledna 1772, Praha), dcerou hraběte Františka Josefa Černína z Chudenic (1697–1733) a jeho ženy hraběnky Isabely Johany Marie de Merode (1703–1780). [14] Manželé měli šest dětí:

  • Jan Jiří z Mansfeldu-Vorderortu (30. června 1744–1763)
  • Anna Marie Isabela Ludmila Johana Adalberta Michaela Františka z Mansfeldu-Vorderortu-Fondi (29. srpna 1750, Praha–21. října 1794, Vídeň), provdaná 6. ledna 1771 za knížete Františka Gundakara I. z Coloredo-Mansfeldu (28. května 1733, Vídeň – 27. října 1807, Vídeň), syna knížete Rudolfa Josefa z Coloreda (1706 – 1788)
  • Jindřich Jiří Kašpar z Mansfeldu (* 18. prosince 1752)
  • Marie Henrieta z Mansfeldu-Vorderortu (1. listopadu 1754–30. ledna 1780), provdaná 18. ledna 1778 za hraběte Antonína Josefa Leslieho (20. února 1734–22. února 1802)
  • Marie Eleonora z Mansfeldu-Vorderortu (11. května 1756–26. února 1815), provdaná 21. listopadu 1775 za hraběte Jana Adolfa II. z Kounic (10. srpna 1750–1826)
  • Marie Polyxena z Mansfeldu-Vorderortu (23. září 1757–1775)

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Hermann Größler: Mansfeld, Grafen von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 20, Duncker & Humblot, Leipzig 1884, S. 212 – 215.
  • Renate Seidel: Die Grafen von Mansfeld. Geschichte und Geschichten eines deutschen Adelsgeschlechts. Fouqué Literaturverlag, Engelsbach 1998, ISBN 3-8267-4230-3.
  • Ottokar Wolfgang Aug. Picot de Peccaduc, Freiherr von Herzogenberg, Pedigree, 2008, Verheecke, José. 80254
  • D. Schwennicke: Europäische Stammtafeln.Neue Folge, Band XIX., Tafel 87, Verlag: Vittorio Klostermann, Frankfurt a. M. 2000, ISBN 3-465-03074-5
  • Europäische Stammtafeln, Band III, Frank Baron Freytag von Loringhoven, 1976, Isenburg, W. K. Prinz von. 42.
  • Ancestors of Marie Christine von Reibnitz, 2008, Verheecke, José. nr.80269

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Хайнрих Паул Франц II фон Мансфелд-Фордерорт na bulharské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 89 ISBN 978-80-7415-071-5
  3. ↑ Colloredo-Mansfeldský palác na webu Galerie hlavního města Prahy dostupné online
  4. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60–61
  5. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 670 ISBN 80-85983-13-3
  6. ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 79, 81
  7. ↑ Obora Králova stolice na webu brdy.info dostupné online
  8. ↑ TUMA, David: Zlatý věk obor. Z historie obornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Národní památkový ústav Plzeň, 2015; s. 111–113 ISBN 978-80-85035-53-7
  9. ↑ VALENTA, Aleš: Lesk a bída barokní aristokracie; České Budějovice, 2011; s. 258 ISBN 978-80-86829-62-3
  10. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 205–206
  11. ↑ Thun 4, genealogy.euweb.cz
  12. ↑ Mansfeld 2, genealogy.euweb.cz
  13. ↑ Heinrich Paul Franz v.Mansfeld-Vorderort Graf v.Fondi, ww-person.com
  14. ↑ Czernin 1, genealogy.euweb.cz

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_František_II._z_Mansfeldu&oldid=23623950“