Wikipedie

Jiří Kotalík

český historik umění

Jiří Kotalík (22. července 1920 Praha – 26. ledna 1996 Praha) byl český historik umění, umělecký kritik, překladatel z angličtiny, ředitel Národní galerie v Praze. Jeho syn Jiří T. Kotalík byl také historik umění, který působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho vnuk (syn J.T.K.) Matěj Kotalík je historikem věnujícím se mj. architektuře.

Jiří Kotalík
Narození22. července 1920
Praha
Úmrtí26. ledna 1996 (ve věku 75 let)
Praha
Místo pohřbeníZbraslavský hřbitov
Povoláníhistorik umění, kurátor, učitel, kritik umění, překladatel a umělecký pedagog
Alma materUniverzita Karlova
Tématadějiny umění, umělecká kritika, překlad, překlady z angličtiny a školství
DětiJiří T. Kotalík
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Jiří Kotalík absolvoval Masarykovo reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze a přispíval do Studentského časopisu (1938–40). Během války a krátce poté působil jako redaktor a výtvarný referent novin a časopisů (A-Zet, Pražská móda, 1940–1943, Mladá fronta, Práce, Život, 1945–1946, Topičovo nakl., 1948–1949). V letech 1945–1948 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Josefa Cibulky, Jana Květa a Antonína Matějčka a zároveň byl v letech 1946–1948 pracovníkem sekce pro kulturní styky se zahraničím na Ministerstvu informací.

Byl členem Skupiny 42 (1942–1948), výtvarného odboru UB (1944), SČUG Hollar (1946), SVU Mánes (1948). V letech 1950–1954 byl pedagogem na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a poté do roku 1960 na Filosofické fakultě UK. V letech 1954–1958 byl zástupcem ředitele Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V roce 1958 byl jmenován docentem a od roku 1961 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V letech 1960–1967 byl rektorem AVU a 1967–1990 ředitelem Národní galerie v Praze. Zastával řadu veřejných funkcí v politických institucích (například prostřednictvím MV KSČ prosazoval svou koncepci politického umění a vedení Národní galerie[1] , vědeckých a uměleckých organizacích doma i ve světě (doktor věd, člen korespondent a od roku 1̟981 akademik ČSAV, člen předsednictva SČVU, AICA, ICOM, ad.)

Jako ředitel Národní galerie v Praze usiloval o stavbu nové budovy a když tento záměr nebylo možné uskutečnit, získal pro sbírky postupně řadu nových prostor (Šternberský palác, Městskou knihovnu, Zbraslavský zámek, palác Kinských, Jiřský a Anežský klášter). Jako poslední získal a zachránil před demolicí požárem poničený Veletržní palác.[2] Trvalými výstavními prostorami Národní galerie se staly jízdárny Valdštejnského paláce a Pražského hradu. V roce 1993 a 1995 zahajoval spolu s prezidentem Václavem Havlem a umělecky garantoval dvě velké výstavy v ÚLUV na Národní třídě v Praze 1 (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.

Jiří Kotalík se stýkal i přátelil s mnoha činiteli i výtvarníky, například s Karlem Svolinským nebo Maxem Švabinským, měl řadu přátel mezi slovenskými umělci i v zahraničí. Během normalizace existenčně pomáhal řadě historiků umění pronásledovaných režimem různými typy pracovních úvazků v Národní galerii.[3]

Členství editovat

  • Skupina 42
  • Umělecká beseda
  • KSČ, SČSP

Ocenění editovat

  • 1956, 1967 Cena Antonína Matějčka
  • 1966 Řád práce
  • 1966 Commandeur de l'Ordre des Arts et des Lettres
  • 1980 Vyznamenání Za obětavou práci
  • 1986 Johann-Gottfried von Herder-Preiss

Dílo editovat

Překlady editovat

Ve 40. letech přeložil texty o výtvarném umění (Richard von Mises – Kapitoly o umění, Edward Herbert Read) a spolu s Jiřím Kolářem básně Carla Sandburga a Thomase Stearnse Eliota.

Knihy o umění editovat

Texty editovat

Jiří Kotalík byl autorem desítek textů do katalogů k výstavám. Podrobně viz abART[4]

Reference editovat

  1. ↑ O tom například KOTALÍK, Jiří: 60 let Komunistické strany Československa a výtvarné umění. Sborník O socialistickou výtvarnou kulturu. 35. 1981. č. 2, s. 82-101.
  2. ↑ Jiří Kotalík, Veletržní palác jsem sice získal, ale zprovoznit ho už nestihl. Rozhovor, Svobodné slovo 87, 1995, č. 168, 21.7., s. 5
  3. ↑ >mimo jiné s malířem Františkem Cundrlou
  4. ↑ Informační systém abART: Kotalík Jiří, autor textu

Literatura editovat

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 675-678, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Historik umění Jiří Kotalík. Pamětní tisk k 75. výročí narození, Praha 1995
  • I. Bednář, Z. Plátková, Soupis prací Jiřího Kotalíka, Umění 28, 1980, s. 389-400
  • Skupina 42, Chalupecký J, 1988, kat. výstavy, SKP ROH Boskovice
  • České moderní a současné umění 1890 – 2010, Dolanská K a kol., 2010, Národní galerie v Praze

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Kotalík&oldid=23406608“