Jaroslav Bořita z Martinic

český hofmistr, komorník a šlechtic

Jaroslav Bořita z Martinic (také Jaroslav II. – jeho otec byl Jaroslav I., 6. ledna 1582 Koruna česká21. listopadu 1649, Praha, Koruna česká) byl královský místodržící v Čechách. V mládí studoval na katolických a jezuitských školách v Itálii. Stal se stoupencem protireformace.

Jaroslav II. Bořita z Martinic
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
25. září 1638 – 21. listopad 1649
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceAdam z Valdštejna
NástupceOldřich František Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
12. červenec 1628 – 25. září 1638
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceVilém Slavata z Chlumu a Košumberka
NástupceBedřich z Talenberka
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
4. duben 1625 – 1628
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceVilém Slavata z Chlumu a Košumberka
NástupceBedřich z Talenberka
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1624 – 1625
PanovníkFerdinand II.
NástupceBedřich z Talenberka
Karlštejnský purkrabí
za panský stav
Královský místodržící od roku 1617
Ve funkci:
1621 – 1622
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceJindřich Matyáš Thurn
NástupceBedřich z Talmberka
Ve funkci:
1617 – 1619
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceJindřich Matyáš Thurn
NástupceJindřich Matyáš Thurn
Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci:
1623 – 1623
PanovníkFerdinand II.
Ve funkci:
1609 – 1618
PanovníkRudolf II., Matyáš
Stranická příslušnost
ČlenstvíŠpanělská strana

Narození6. ledna 1582
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí21. listopadu 1649 (ve věku 67 let)
Praha Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníKatedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Národnostčeská
Choť1. Marie Eusebie ze Šternberka
2. Eliška Marie z Vrtby
3. Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic
4. Adéla Barbora Kostomlatská z Vřesovic
RodičeJaroslav I. Bořita z Martinic († 1582)
Johanka Dašická z Barchovy Běrunice a Veltrub († 1592)
DětiJiří Adam z Martinic
Bernard Ignác Jan z Martinic
Maxmilián Valentin z Martinic
Příbuznízeť: Oldřich František Libštejnský z Kolovrat (1607–1650)
zeť: Sezima z Vrtby (1578–1648)
vnuk: Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1645 nebo 1650–1714)
vnuk: Maxmilián Quido z Martinic (1664–1733)
SídloSmečno, Praha
Profesemístodržící Království českého
Náboženstvířímskokatolické
CommonsJaroslav Borsita von Martinic
1621 říšský hraběcí stav
1625 Vladař domu Smečenského
Některá data mohou pocházet z datové položky.

23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během třetí pražské defenestrace, spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a písařem Filipem Fabriciem.

Život editovat

 
Erb Martiniců

Narodil se Jaroslavu (I.) Bořitovi a jeho ženě Johance Dašické z Barchovy Běrunice[1] a Veltrub. Narodil roku 1582 jako pohrobek, protože jeho otec zemřel v témže roce před jeho narozením, nicméně se stal nejznámějším členem rodiny Bořitů z Martinic. Jako dítě zdědil obce Smečno a Okoř s příslušnými statky a k tomu poručníci koupili Malíkovice a asi roku 1611 Bílý Újezdec, který se v současnosti nazývá Šternberk. Šternberk byly dříve vyhlášené lázně, do kterých dojížděli zejména Pražané. Svůj název Šternberk si lázně vysloužily díky manželce Marii Eusebii.

Vzdělání získal u jezuitů, kde byl základ jeho nesmiřitelného postoje vůči nekatolíkům, kterým se vyznačovalo jen málo katolických rodin. Mnozí katolíci jej velebili a stoupenci podobojí naopak tupili. Jaroslav byl vzdělaný a měl mnohé dobré vlastnosti, ale nevyrovnal se svému vrstevníkovi Vilému Slavatovi.

V roce 1601 se oženil s Marií Eusebií ze Šternberka. Roku 1603 byl jmenován královským radou, v letech 1609–1618 dvorským maršálkem, v letech 1617–1618 karlštejnským purkrabím a v posledních letech královským místodržícím.

Již od roku 1603 se aktivně stavěl proti reformaci, ale do roku 1617 jeho nesnášenlivost pocítili hlavně jeho vlastní poddaní. Od roku 1617 dostával vojenské posily z Vídně a stal se útočným a krutým vůči svým oponentům.

Byl jedním ze tří svržených z okna místodržitelské kanceláře při defenestraci 23. května 1618. Všichni tři incident přežili a Jaroslav Bořita následně uprchl do Mnichova a do Pasova nikoliv bez nebezpečí. Jeho statky v Čechách zabrali stavové a on sám byl vyhlášen za nepřítele vlasti.

Po Bílé hoře editovat

Vrátil se roku 1621 a ujal se opět karlštejnského purkrabství, roku 1623 se stal dvorským maršálkem, roku 1624 nejvyšším sudím, roku 1625 nejvyšším komorníkem, roku 1628 nejvyšším hofmistrem a roku 1638 nejvyšším purkrabím.

Majestáty z 10. dubna 1621 a ze 6. ledna 1622 byl povýšen do stavu říšských hrabat a jeho erb byl polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR tří císařů, kterým sloužil. Majestáty ze 7. srpna 1625 a ze 6. ledna 1634 obdržel pro sebe a nejstarší z potomků důstojenství vladaře domu smečenského a místo po nejvyšších úřednících na sněmu. Majestátem ze dne 26. září 1633 obdržel palatinát, na jehož základě později udělil erb několika osobám.

Konfiskace editovat

Konfiskace po Bílé hoře dovedl lépe využitkovat než Slavata. V roce 1622 koupil Ahníkov a Prunéřov a jeho manželka Hořovice a Komárov. V roce 1623 koupil mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, téhož roku mu bylo zastaveno město Slaný, jež mu roku 1638 bylo dědičně ponecháno. Také získal část panství zelenohorského a z něho výměnami si utvořil nové panství plánické. Ze Smečna (1633) a ze Slaného (1647) zřídil statky nápadní.

Závěr života editovat

 
Náhrobní deska Martinicové

Jaroslav Bořita se dožil konce třicetileté války, až roku 1648 při vzetí Hradčan byl poraněn a zajat Švédy. Zemřel dne 21. listopadu 1649 a byl pohřben v katedrále sv. Víta do nově adaptované Martinické kaple.

Rodina a potomstvo editovat

Jaroslav Bořita byl čtyřikrát ženatý. První svatba se konala 28. února 1601 v Praze. Nevěsta Marie Eusebie ze Šternberka (15841634) se narodila z manželství nejvyššího purkrabí Českého království („předsedy“ zemské vlády) Adama ze Šternberka s Evou z Lobkovic a během 33 let manželství přivedla na svět deset dětí:

Druhou manželkou se stala dcera hraběte Sezimy z Vrtby a Dorotky z Říčan, Eliška Marie z Vrtby († 1643). Třetí chotí pak byla Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic, po jejíž smrti v roce 1649 se Bořita oženil s Alénou Barborou Kostomlatskou z Vřesovic († 1682).

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Kronika Běrunic v pdf. berunice.cz [online]. [cit. 2015-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 

Literatura editovat

  • Grubhoffer, Václav – Kadeřábek, Josef: Od teatrality k intimitě? Emoce a smrt u Martiniců a Schwarzenbergů v období baroka a romantismu; in: Cornova 4/2, Praha 2014, s. 25–37.
  • Malý, Jakub B.: Příběhy Jaroslawa z Martinic a Wiléma Slawaty po jich wyhození z okna; in: Časopis Českého musea XXIV, 1850, s. 49–80
  • Ottův slovník naučný, díl XVI, Praha 1900, heslo „z Martinic“, s. 919–921
  • Vytlačil, Lukáš: Bavorský exil Jaroslava Bořity z Martinic; in: Posel z Budče 26, Sládečkovo vlastivědné muzeum, Kladno 2009, s. 27–29
  • Vytlačil, Lukáš: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Heraldická společnost, Praha 2009, s. 7–23. (dostupné on-line)
  • KADEŘÁBEK, Josef: Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný (1600–1665); Nakladatelství Karolinum, Praha, 2018; 286 s. ISBN 978-80-246-3667-2
  • DOBNER, Libor: Slánští rodáci a osobnosti se Slaným spojené in: Slaný 2 (kapitoly z historie královského města); Slaný, 2017 (kapitola Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, s. 279–286) ISBN 978-80-270-2586-2

Související články editovat

Externí odkazy editovat