Jarmila Hellichová
Jarmila Hellichová (18. srpna 1889 Poděbrady[1] – 24. února 1986 Poděbrady) byla česká lékařka, sokolská funkcionářka a podporovatelka poděbradského muzea. Byla první a dlouho jedinou dětskou lékařkou na Poděbradsku.[2]
| MUDr. Jarmila Hellichová | |
|---|---|
| Narození | 18. srpna 1889 Poděbrady  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. února 1986 (ve věku 96 let) Poděbrady  Československo |
| Povolání | lékařka |
| Rodiče | Jan Hellich |
| Příbuzní | Bohuslav Hellich (strýc) Josef Hellich (prastrýc) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Pocházela z významné poděbradské rodiny Hellichů. Jejími rodiči byli lékárník a zakladatel Polabského muzea Mag. Ph. Jan Hellich a Růžena Hellichová (roz. Havlíková), dcera poděbradského soudce.[3] Narodila se jako páté ze šesti dětí Hellichových v bytě nad jejich lékárnou v domě na náměstí č.p. 33/I.[2] Měla sourozence Karla, Marii, Bohumila, Miladu a Jaromíra.[3] Po absolvování měšťanky v Poděbradech nastoupila na Vyšší dívčí školu v Praze.[2] Když bylo Jarmile 14 let, zemřela jí matka a ona se vrátila do Poděbrad, aby pomohla sestře Miladě s vedením otcovy domácnosti. V té době ji ovlivnil tradiční zájem rodiny Hellichů o archeologii. Otci pomáhala se zpracováním nálezů z archeologických vykopávek, studovala literaturu a účastnila se debat s dalšími vědci. Dlouhodobě byla velkou podporovatelkou poděbradského muzea.[4]
Od roku 1907 byla aktivní sokolkou a roku 1913 se dokonce stala náčelnicí místní sokolské jednoty.[2] Zájem o tělovýchovu ji přivedl k tomu, že se chtěla stát středoškolskou profesorkou tělocviku. Vše ale zhatila první světová válka, neboť když roku 1915 složila lycejní maturitu, tělocvičný kurz nebyl otevřen (kurz nakonec absolvovala až během studií medicíny a získané zkušenosti využila v Sokolu[5]). Roku 1917 maturovala na pražské Minervě a měla zájem o studium historie, nakonec se však po dohodě s rodinou rozhodla pro medicínu.[4] V tomto rozhodnutí ji podporoval také strýc MUDr. Bohuslav Hellich, tehdy ředitel bohnické léčebny.[2]
Již během studia si jako svou specializaci vybrala pediatrii. Na medicíně promovala roku 1923.[4] Poté do roku 1926 pracovala v České dětské nemocnici v Praze. Poté se vrátila zpět do Poděbrad, kde se stala první lékařkou-ženou a také první venkovskou lékařkou. Roku 1926 otevřela ordinaci v přízemí domu svého švagra Ing. Jana Friče ve dnešní Palachově ulici č.p. 425/22.[2] Založila Poradnu pro matky a děti, pro kterou se podařilo postavit dům v ulici Na Dláždění (později přeměněn na dětské zdravotní středisko).[2] Opět se také zapojila do činnosti poděbradského sokola, byla cvičitelkou, organizovala všemožné akce, vedla kroniku, spravovala archiv a v letech 1932-1939 byla opět náčelnicí místní jednoty sokolské.[2] Za druhé světové války pokračovala v lékařské praxi, zároveň se jako dlouholetá spolupracovnice muzea (i za války shromažďovala a pořádala muzejní sbírky) po smrti otce stala předsedkyní Muzejního spolku. Za německé okupace navzdory velkému riziku uložením na utajeném místě zachránila mnoho cenných sbírek před zničením.[6]
Její život negativně ovlivnil komunistický převrat v únoru 1948. Její ordinace zrušena, takže v dalších letech ordinovala v dětském středisku Na Dláždění. Zároveň došlo k faktické likvidaci Sokola, jehož činnosti věnovala tolik energie. Roku 1956 sice byla oceněna titulem „Zasloužilý lékař“,[5] zároveň však byl státem zrušen Muzejní spolek a při následné reorganizaci muzea z něj byla vyhnána. Vrátit se směla až v 60. letech a od té doby jej opět všemožně podporovala.[6]
Svou lékařskou praxi ukončila roku 1960, kvůli nedostatku lékařů ale zůstala dalších pět let školní lékařkou.[7] V průběhu 70. let 20. století následkem nemoci postupně oslepla. Ještě však stačila sepsat své paměti. Zemřela v Poděbradech roku 1986 ve věku nedožitých 97 let.[6]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Poděbrady
- ↑ a b c d e f g h HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady – Město mého srdce III. – Obrázky z kulturních dějin. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2013. ISBN 978-80-86289-78-6. Kapitola Poděbrady lázeňským městem, s. 279.
- ↑ a b ONDROVÁ, Iva. České lékařky v letech 1918-1938 [online]. Univerzita Pardubice [cit. 2017-08-05]. S. 66. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Ondrová, s. 67.
- ↑ a b Ondrová, s. 69.
- ↑ a b c Hrabětová, 2013, s. 280.
- ↑ Ondrová, s. 68.
Literatura editovat
- HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady – Město mého srdce III. – Obrázky z kulturních dějin. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2013. 335 s. ISBN 978-80-86289-78-6.
- HELLICHOVÁ, Jarmila. Z pamětí poděbradské lékařky MUDr. Jarmily Hellichové. Poděbrady: Polabské muzeum v Poděbradech, 1984. 127 s.
- HELLICHOVÁ, Jarmila. Vzpomínka na Leontinu Mašínovou. Vlastivědný zpravodaj Polabí. 1978, 18(3), 76-77. ISSN 0231-5769.
- ONDROVÁ, Iva. České lékařky v letech 1918-1938 [online]. Univerzita Pardubice [cit. 2017-08-05]. S. 66–69. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jarmila Hellichová
