Jan Wenig
Dr. Jan Wenig (23. června 1905, Praha[1] – 20. března 1979, Praha) byl český spisovatel a rozhlasový publicista.
| Dr. Jan Wenig | |
|---|---|
 Jan Wenig | |
| Narození | 23. června 1905 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. března 1979 (ve věku 73 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | Spisovatel, kulturní publicista |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | PhDr. |
| Alma mater | Filozofická fakulta UK |
| Rodiče | Adolf Wenig otec |
| Příbuzní | Adolf Wenig ml. bratr Josef Wenig strýc Arnošt Wenig-Malovský strýc Karel Wenig strýc Frank Wenig strýc |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Mládí a studia editovat
Byl synem spisovatele a pedagoga Adolfa Weniga a Pavlíny (Pauliny), rozené Korbové, dcery pražského obchodníka.[2] Rodina žila na Královských Vinohradech. Kromě otce bylo v rodině několik dalších osobností z oblasti kultury: Josef Wenig (otcův bratr, strýc), Adolf Wenig ml. (bratr, výtvarník), František Adolf Šubert (prastrýc, bratr babičky), Vojtěch Kristián Blahník (manžel otcovy sestry, divadelní teoretik).
Jan Wenig maturoval na v roce 1924 na reálném gymnáziu na Vinohradech a vystudoval pražskou filozofickou fakultu, obor srovnávací dějiny literatur a dějiny divadla. Promoval v roce 1930.[3]
Redaktor a kulturní publicista editovat
V letech 1931–1933 byl zaměstnán jako knihovník v Národní knihovně v Praze. Poté byl do roku 1937 zaměstnán jako redaktor časopisu Radiojournal. Od roku 1937 až do roku 1966 pracoval v pražském rozhlasu a byl autorem řady rozhlasových pořadů. V rozhlase vystupoval s vlastními pořady a přednáškami.[4]
Byl správcem pozůstalosti svého otce Adolfa Weniga.[5] Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově (oddělení PA-S, č. hrobu 26).[6][p 1]
Dílo (výběr) editovat
V počátcích vydával dívčí romány. V době okupace se zvýšil jeho zájem o národní minulost a umění. Po válce se především věnoval kulturnímu místopisu Prahy.[4]
Knižní vydání (výběr, první vydání) editovat
- Detektivní dobrodružství Jirky Bartoše (Ilustroval Jiří Wowk, Praha, Šolc a Šimáček, 1934)
- Jarča dělá módu (ilustroval Ada Wenig, Praha, Šolc a Šimáček, 1935)
- Panenka pro štěstí (dívčí román, ilustroval O. Cihelka, Praha, Alois Hynek, 1936)
- Vánoční vlak (hra o dětech a andělích ve 12 obrazech, napsali Adolf a Jan Wenigové, Praha, Nakladatelské družstvo Máje, 1936)
- Za volantem (dívčí román, ilustroval M. Niederle, Praha, Šolc a Šimáček, 1936)
- Madla zpívá Evropě (dívčí román, též zfilmováno, Praha, 1938)
- Studentka Olga (pod pseudonymem J.E. Martin, Praha, Vlad. Zrubecký, 1938)
- Ostrov, o kterém všichni sníme (s ilustracemi Adolfa Weniga ml. a s obálkou V. Pátka, Praha, Jos. R. Vilímek, 1940)
- Praha matička (hra se zpěvy pro mládež v osmi obrazech, úprava Míla Mellanová ; texty písní K. M. Walló, hudba Jan Seehák, Praha, Divadelní knihkupectví a nakladatelství Fr. Švejda, 1940)
- Žlutá růže Josefa Mánesa (rozhlasový román o 12 kapitolách, napsali Josef Richard Marek a Jan Wenig, Praha, Pražská akciová tiskárna, 1940)
- Matička Praha vypravuje – putování starou Prahou (Praha, Jar. Tožička, 1941)
- První film septimánky Sylvy (Praha, B. Smolíková-Mečířová, 1941)
- Márinčino dětství (obrázky a obálka Adolfa Weniga ml., Praha, Českomoravský Kompas, 1942)
- Jiřík Borkovec ze Zálezla (obálka a ilustrace Adolf Wenig ml., Praha, Jaroslav Tožička, 1943)
- Slza na rukávě (Praha, Nová osvěta, 1948 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
- Chrám chrámů : Dějiny – Památky – Legendy (Česká katolická Charita, 1955)
- Filmoví herci o sobě (Praha, Orbis, 1959)
- Byli v Praze (Praha, Státní hudební vydavatelství, 1962) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
- Prahou za hudbou : Toulky, zastavení, zamyšlení (Il. Cyrila Boudy, Praha, Orbis, 1972)
- Co vyprávěly staré pražské domy (ilustroval a graficky upravil Cyril Bouda, Praha, Panorama, 1982)
Filmografie editovat
Dr. Jan Wenig byl autorem námětů filmů:
- Madla zpívá Evropě (podle novely J.W, režie Václav Binovec, hl. role Zdenka Sulanová, 1940)
- Alena (povídku Františka Kubky upravil J.W., režie Miroslav Cikán, hl. role Miluše Zoubková a Vítězslav Vejražka, 1947)
Scénář:
- Tanečnice (spoluautor scénáře (s Fr. Čápem), text písně; režie František Čáp, hlavní role Marie Glázrová, 1943)
Jazykový poradce:
- Pancho se žení (režie Rudolf Hrušínský a František Salzer, hlavní role Rudolf Hrušínský, 1946)
Rozhlas editovat
Jan Wenig pravidelně vystupoval v rozhlase s osvětovými pořady. [7] Byl autorem stovek drobných rozhlasových pořadů a rozhovorů, zejména s herci.[4]
Ostatní editovat
- Spoluautor operního libreta Balada o lásce (podle Zikmunda Wintera), skladatele Jaroslava Doubravy
- Autor operního libreta Pražské nokturno skladatele Zbyňka Vostřáka
- Ač zemřeli, ještě mluví (vinylová deska, z dokumentárních záznamů čs. rozhlasu připravil J.W., hlasy Josefa Čapka, Gabriely Preissové aj.)[8]
Zajímavost editovat
Námětem rozhlasových pořadů Jana Weniga nebyla jen kultura, ale např. i civilní obrana – téma "Zabezpečujeme dům proti leteckému útoku" v roce 1938.[9]
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Wenig na Wikimedia Commons
Poznámky editovat
- ↑ Doklady o případném rodinném životě (manželka, děti) prozatím nenalezeny.
Reference editovat
- ↑ Matrika narozených, kostel sv. Ludmily, 1905-1907, snímek 75, Zápis o narození a křtu Jana Weniga
- ↑ Matrika oddaných, kostel sv. Vojtěcha, 1895-1905, snímek 245
- ↑ Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Wenig Jan [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jan Wenig, s. 1609–1611.
- ↑ Národní listy, 24.3.1940, s.11
- ↑ Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově
- ↑ Viz příklady programů rozhlasu Praha v Národních listech 1930–1945 [1][2]
- ↑ Discogs.com:Ač zemřeli, ještě mluví
- ↑ Národní listy, 18.6.1938, s.4, Rozhlas
