Jan Plesl

československý člen československého Národního shromáždění, politik a starosta

Jan Plesl (21. prosince 1898 Vlčnov[2]21. srpna 1953 Mírov) byl český a československý politik Československé strany lidové a poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. Po roce 1949 byl pronásledován a vězněn komunistickým režimem. Zemřel ve vězení.

Jan Plesl
Jan Plesl ve Vlčnově v roce 1946
Jan Plesl ve Vlčnově v roce 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1949
Stranická příslušnost
ČlenstvíRSZML
ČSL

Narození21. prosince 1898
Vlčnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. srpna 1953
Mírov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťFiloména Indrová
DětiMarie, Anna, Ludmila
PříbuzníJiří Horák (pravnuk)[1]
Profesepolitik
CommonsJan Plesl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Pocházel z katolické rolnické rodiny. Absolvoval obecnou školu v rodném Vlčnově, pak české vyšší gymnázium Uherské Hradiště. Maturitu nesložil kvůli propuknutí první světové války, kdy otec musel nastoupit na frontu. Později i sám Jan Plesl sloužil v armádě a bojoval na italské frontě. Za první republiky byl členem agrární strany a jejím zástupcem na lokální úrovni. V rodné obci byl v letech 1931-1938 starostou a angažoval se v Sokolu. V období německé okupace příležitostně pomáhal odbojovým organizacím, např. Obraně národa. V září 1941 ho zatklo gestapo, propuštěn byl ale po třech dnech.[3] Po válce byl vyznamenán Pamětním křížem Za věrnost Svazu osvobozených politických vězňů.

Po válce vstoupil v září 1945 do Československé strany lidové (agrární strana nebyla v osvobozené ČSR povolena).[3] V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. Na Slovácku se pro svou bezúhonnost a obětavost těšil velké vážnosti, a to dokonce i u KSČ, která nakonec s určitými výhradami nebránila jeho vstupu do „obrozené“ ČSL. Některými „vyakčněnými“ kolegy z poslaneckého klubu, například Josefem Tomáškem a Cyrilem Charvátem, byl přesvědčen, aby v nové straně nadále působil ve prospěch prostých členů a bránil jejímu přílišnému podřizování zájmu režimu.[4]

V parlamentu vystupoval proti rozpínavosti komunistů v armádě. Ve svém sněmovním projevu z roku 1947 například kritizoval ideologickou indoktrinaci mladých vojáků komunistickými osvětovými důstojníky.[5]

Od března 1948 stál u zrodu skupiny bývalých poslanců, která se neoficiálně a pravidelně stýkala a připravovala vznik alternativního subjektu, jenž měl po očekávaném pádu režimu nahradit kolaborující „obrozenou“ ČSL. Spojovala se s funkcionáři v zahraničí, třebas s prof. Bohdanem Chudobou, připravovala programové dokumenty a navazovala spojení s dalšími ilegálními uskupeními na Moravě, kupříkladu Modrým štítem na Brněnsku a skupinou bývalého poslance Bedřicha Kostelky na Vyškovsku.[4]

Záhy však byla jejich činnost odhalena Státní bezpečností a v lednu 1949 byly desítky osob, včetně jeho samotného, zatčeny (Jan Plesl zatčen 6. ledna 1949) a obviněny z velezrady a špionáže.[3]

Byl vyloučen ze strany, zbaven poslaneckého mandátu a v listopadu 1949 odsouzen na doživotí v těžkém žaláři. Zemřel v roce 1953 na následky krutého věznění v Mírovské věznici jako jeden ze tří lidoveckých poslanců z roku 1946, kteří byli zabiti komunistickým režimem. Jeho pohřeb v rodném Vlčnově se stal spontánní protirežimní manifestací. V roce 1966 byl plně rehabilitován.[6][3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. iRozhlas. 8. listopadu 2021. Dostupné online. [cit. 2021-11-08].
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. a b c d Vlčnovjanky [online]. dcery.cz [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  4. a b MICHAL PEHR A KOL. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Nakladatelství Akropolis, 2007. ISBN 978-80-8690353-8. S. 197. 
  5. Zapisovatelé-Bartoška, Bolen: Těsnopisecká zpráva o 86. schůzi, 1947
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1285. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat