Jan Plesl
Jan Plesl (21. prosince 1898 Vlčnov[2] – 21. srpna 1953 Mírov) byl český a československý politik Československé strany lidové a poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. Po roce 1949 byl pronásledován a vězněn komunistickým režimem. Zemřel ve vězení.
| Jan Plesl | |
|---|---|
 Jan Plesl ve Vlčnově v roce 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1948 – 1949 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | RSZML ČSL |
| Narození | 21. prosince 1898 Vlčnov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. srpna 1953 Mírov  Československo |
| Choť | Filoména Indrová |
| Děti | Marie, Anna, Ludmila |
| Příbuzní | Jiří Horák (pravnuk)[1] |
| Profese | politik |
| Commons | Jan Plesl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Pocházel z katolické rolnické rodiny. Absolvoval obecnou školu v rodném Vlčnově, pak české vyšší gymnázium Uherské Hradiště. Maturitu nesložil kvůli propuknutí první světové války, kdy otec musel nastoupit na frontu. Později i sám Jan Plesl sloužil v armádě a bojoval na italské frontě. Za první republiky byl členem agrární strany a jejím zástupcem na lokální úrovni. V rodné obci byl v letech 1931-1938 starostou a angažoval se v Sokolu. V období německé okupace příležitostně pomáhal odbojovým organizacím, např. Obraně národa. V září 1941 ho zatklo gestapo, propuštěn byl ale po třech dnech.[3] Po válce byl vyznamenán Pamětním křížem Za věrnost Svazu osvobozených politických vězňů.
Po válce vstoupil v září 1945 do Československé strany lidové (agrární strana nebyla v osvobozené ČSR povolena).[3] V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. Na Slovácku se pro svou bezúhonnost a obětavost těšil velké vážnosti, a to dokonce i u KSČ, která nakonec s určitými výhradami nebránila jeho vstupu do „obrozené“ ČSL. Některými „vyakčněnými“ kolegy z poslaneckého klubu, například Josefem Tomáškem a Cyrilem Charvátem, byl přesvědčen, aby v nové straně nadále působil ve prospěch prostých členů a bránil jejímu přílišnému podřizování zájmu režimu.[4]
V parlamentu vystupoval proti rozpínavosti komunistů v armádě. Ve svém sněmovním projevu z roku 1947 například kritizoval ideologickou indoktrinaci mladých vojáků komunistickými osvětovými důstojníky.[5]
Od března 1948 stál u zrodu skupiny bývalých poslanců, která se neoficiálně a pravidelně stýkala a připravovala vznik alternativního subjektu, jenž měl po očekávaném pádu režimu nahradit kolaborující „obrozenou“ ČSL. Spojovala se s funkcionáři v zahraničí, třebas s prof. Bohdanem Chudobou, připravovala programové dokumenty a navazovala spojení s dalšími ilegálními uskupeními na Moravě, kupříkladu Modrým štítem na Brněnsku a skupinou bývalého poslance Bedřicha Kostelky na Vyškovsku.[4]
Záhy však byla jejich činnost odhalena Státní bezpečností a v lednu 1949 byly desítky osob, včetně jeho samotného, zatčeny (Jan Plesl zatčen 6. ledna 1949) a obviněny z velezrady a špionáže.[3]
Byl vyloučen ze strany, zbaven poslaneckého mandátu a v listopadu 1949 odsouzen na doživotí v těžkém žaláři. Zemřel v roce 1953 na následky krutého věznění v Mírovské věznici jako jeden ze tří lidoveckých poslanců z roku 1946, kteří byli zabiti komunistickým režimem. Jeho pohřeb v rodném Vlčnově se stal spontánní protirežimní manifestací. V roce 1966 byl plně rehabilitován.[6][3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ iRozhlas. 8. listopadu 2021. Dostupné online. [cit. 2021-11-08].
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d Vlčnovjanky [online]. dcery.cz [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b MICHAL PEHR A KOL. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Nakladatelství Akropolis, 2007. ISBN 978-80-8690353-8. S. 197.
- ↑ Zapisovatelé-Bartoška, Bolen: Těsnopisecká zpráva o 86. schůzi, 1947
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1285.
Literatura editovat
- Karel Konečný in Český politický katolicismus 1848–2005, CDK, Brno 2008, ISBN 978-80-7325-155-0 (str. 385)
- Michal Pehr a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Akropolis, Praha 2007, ISBN 978-80-86903-53-8 (s. 1977)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Plesl na Wikimedia Commons - Jan Plesl v parlamentu
