Jan Martinec

český dramatik, publicista, prozaik a překladatel

Jan Martinec (7. prosince 1915, Praha29. srpna 1995, tamtéž) byl český dramatik, publicista, prozaik a překladatel, autor reportáží a knih pro děti a mládež.[1]

Jan Martinec
Rodné jménoMartin Reach
Narození7. prosince 1915
Praha
Úmrtí29. srpna 1995 (ve věku 79 let)
Praha
Místo pohřbeníhřbitov Dobříš
Povolánípřekladatel, spisovatel a dramatik
Národnostněmecko-židovská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Významná dílaÚtěk před žlutou hvězdou,
Bloudění v kruhu,
Bastard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obnovený hrob Martina Reacha, alias Jana Martince z listopadu 2021. Který inicioval Okrašlovací spolek města Dobříše a na jeho obnovu přispělo Město Dobříš, který je obratem zařadilo do seznamu chráněných hrobů.

Život editovat

Jan Martinec (vlastním jménem Martin Reach) pocházel z pražské obchodní německo-židovské rodiny. Roku 1934 maturoval na německém klasickém gymnáziu a do roku 1937 byl činný jako herec a režisér u německého a pak u českého kočovného divadla a posléze u pražského lidového divadla Uranie. Do roku 1939 působil rovněž v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V říjnu roku 1939 emigroval do Palestiny, kde pracoval jako dělník. V červenci roku 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí, sloužil v Palestině a Velké Británii a bojoval u Tobrúku a Dunkerque. Po návratu do Československa pracoval v různých funkcích v oboru divadelnictví kromě let 19521955, kdy byl (ač výrazně levicově zaměřený) z politicko-antisemitských důvodů přesunut do závodního časopisu ČKD Sokolovo a poté do časopisu Spolku přátel žehu. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání, po těžkém úrazu v roce 1968 (automobilová havárie u Višňové) mu byl přiznán invalidní důchod.[1] Po r. 1972 byly jeho knihy přesunuty na index. Znovu směl psát až v r. 1980 kdy vyšel jeho překlad knihy "Klamu, abych nebyl klamán", od Güntera Wallraffa. Během osmdesátých let mohl znovu jezdit jako host na Dobříšský zámek, kde byl domov spisovatelů. Dobříš si natolik zamiloval, že si zde přál být v r. 1995 pohřben. Hrob byl po 15 letech zrušen, ale díky snahám Okrašlovacího spolku v Dobříši byl v r. 2021 za pomoci města Dobříš obnoven.

Svou literární činnost začal Martinec v letech 19441945 psaním reportáží a glos do exilových a vojenských periodik. Po válce publikoval reportáže, stati, divadelní glosy a povídky v různých novinách a časopisech. Psal rozhlasové hry pro mládež, divadelní hry zejména s brannou a politickou tematikou a prózy založené na jeho zážitcích z exilu a zahraničního vojenského odboje. Zabýval se rovněž sbíráním a adaptacemi židovských anekdot. Jako divadelní publicista se orientoval především na problematiku estrádního divadla a nových dramatických forem.[1]

Dílo editovat

Divadelní hry editovat

Rozhlasové hry editovat

  • Trampoty Josefa Nakvašila (1954), šest rozhlasových scén.
  • Tramp (1963), rozhlasová hra pro mládež.
  • Nedolíbal (1970), dvoudílná rozhlasová hra pro mládež.
  • Poslíček (197), rozhlasová hra pro mládež.
  • Stopařka kamkoli (1988), rozhlasová hra pro mládež.

Studie editovat

  • Estrádní divadlo (1960), ideové, umělecké i technické problémy dramaturgie malých jevištních útvarů.
  • K některým problémům práce smíšených uměleckých skupin (kurz pro osvětové pracovníky) (1963).

Próza editovat

Televizní scénář editovat

Podle reportážní knihy německého novináře Güntera Wallraffa napsal společně s Bedřichem Pilným scénář k televizní inscenaci Odhalení jednoho spiknutí (1984, režie Zdeněk Kubeček)

Překlady editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, M-Ž, Ústav pro českou literatur AV ČR, Brána a Knižní klub, Praha 1998, str. 31-33.

Externí odkazy editovat