Jan Lohelius
Jan III. Lohelius OPraem. O.Cr. resp. Jan Lohel (1549, Třebeň – 2. listopadu 1622, Praha) byl římskokatolický duchovní, premonstrát, opat Strahovského kláštera (1582–1612), 12. arcibiskup pražský a 27. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou (obojí 1612–1622).
| Jeho knížecí Milost Jan III. Lohelius | |
|---|---|
| 12. arcibiskup pražský | |
 Johan Lohelius, arcibiskup pražský (1612–1622) | |
| Církev | římskokatolická |
| Předchůdce | Karel z Lamberka |
| Nástupce | Arnošt Vojtěch z Harrachu |
| Znak |  |
| Zasvěcený život | |
| Institut | premonstrátský řád, křižovnický řád |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1546 |
| Datum úmrtí | 2. listopadu 1622 |
| Vyznání | římskokatolické |
| Povolání |  |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Jan Lohel se narodil v západočeské vsi Třebeň synem čeledína. Ve třinácti letech nastoupil jako pacholek do služeb premonstrátského kláštera v Teplé a v roce 1573 vstoupil do tohoto řádu. Po studiích na univerzitě v Praze se vrátil do Teplé, kde se stal v roce kazatelem a subpriorem.[1]
V roce 1578 odešel do Strahovského kláštera, kde se stal nejdříve převorem a posléze (1582) opatem. Jeho kariéra strmě stoupala, v roce 1587 se stal generálním vikářem premonstrátského řádu pro celou Svatou říši římskou a Polsko. V roce 1602 se stal pražským světícím biskupem. Vzhledem k nemoci pražského arcibiskupa Karla z Lamberka byl též faktickým správcem arcidiecéze a 14. května 1612 jej papež Pavel V. jmenoval arcibiskupem koadjutorem s právem nástupnictví. Po smrti svého předchůdce (18. září téhož roku) se tak skutečně stal 12. arcibiskupem pražským. Jeho nástupcem na postu opata Strahovského kláštera se stal Kašpar z Questenberka (1571 Kolín nad Rýnem – 28. června 1640 Praha).[2]
Jako arcibiskup pracoval Jan Lohelius na postupném potlačování protestantismu a utrakvismu. V roce 1617 nechal zbořit kostel v Hrobě, který si protestanti postavili bez povolení na pozemku, který patřil cisterciáckému klášteru v Oseku.[3] Po propuknutí Českého stavovského povstání byl vypovězen z Čech, do Prahy se vrátil až po bitvě na Bílé hoře. V roce 1622 zakázal na území Českomoravské provincie podávat přijímání podobojí.
Závěr života editovat
Arcibiskup Jan Lohelius zemřel 2. listopadu 1622 v Praze a byl pochován v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Lohelius na Wikimedia Commons 
Lohelius ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Reference editovat
- ↑ DLABACZ, Gottfried Johan. Leben des frommen prager Erzbischofs Johann Lohelius ehemaligen strahöwer Abtes. Prag: [s.n.], 1794. Dostupné online. (německy)
- ↑ LEINSLE, Ulrich G. Questenberg, Kaspar von. In: BAUTZ, Friedrich Wilhelm; BAUTZ, Traugott. Biografische-Bibliographisches Kirchenlexikon. Herzberg: Verlag Traugott Bautz, 1994. Část hesla bezplatně dostupná online. Dostupné online. ISBN 3-88309-048-4. Svazek VII. S. 1107–1109. (německy)
- ↑ viz NEUMANN, Augustin Alois, OSA: Ožehavé kapitoly z českých dějin církevních. Myšlenky a život sv. 4. Vyšehrad, Praha 1937
Literatura editovat
- HOLUBÁŘ, Gotthard. Jan Lohel, arcibiskup Pražský. Blahověst: katolické hlasy pro kněžstvo i lid jazyka českoslovanského. Praha: 24. listopad 1855, díl II, svazek 1, s. 17–22. Dostupné online.
- ONDRÁČEK, Vilém. Bl. Jan Lohel. Vítězové : měsíčník věnovaný hagiografie a katolické biografie. Olomouc: 1938, roč. V, čís. 6.
- K. Pichert, Johannes Lohelius, Annalecta Praemonstratensia 3, 1927, s. 125–140, 264–283, 404–422.
| Předchůdce: Karel z Lamberka |
|
12. arcibiskup pražský 1612–1622 |
|
Nástupce: Arnošt Vojtěch z Harrachu |
| Předchůdce: Karel z Lamberka |
|
27. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou 1612–1622 |
|
Nástupce: Arnošt Vojtěch z Harrachu |
