Jan II. Portugalský

Jan II. Portugalský
	král portugalský a algarve
Doba vlády	29. srpen 1481 – 25. říjen 1495
Korunovace	31. srpen 1481, Sintra
Narození	3. květen 1455; Lisabon
Úmrtí	25. říjen 1495 (40 let); Alvor
Předchůdce	Alfons V.
Nástupce	Manuel I.
Dynastie	Aviz
Otec	Alfons V.
Matka	Isabela z Coimbry
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan II. Portugalský, portugalsky João II de Portugal (3. května 1455 – 25. října 1495) byl třináctý portugalský král. Někdy je uváděný s přídomkem Dokonalý (portugalsky O Príncipe Perfeito) nebo Přísný. Narodil se v Lisabonu jako syn Alfonsa V. a jeho manželky Isabely z Coimbry. Jan II. nastoupil na portugalský trůn již roku 1477, poté co jeho otec odstoupil a stáhl se do kláštera, korunován však byl až po otcově smrti v roce 1481.

Život editovat

V mládí doprovázel svého otce při africkém tažení, během něhož byl pasován na rytíře. V mládí nebyl mezi svými vrstevníky z řad portugalské šlechty příliš oblíbený pro své strohé a autoritářské chování. Po Janově nástupu na trůn se šlechta právem obávala, že bude chtít okleštit její pravomoci a utužit svou osobní moc. Pod vedením vévody Fernanda II. z Braganzy proto začala vyjednávat s Kastilií připravovat povstání. Rozhodný a nemilosrdný Jan však spiklence předešel a naložil se svými skutečnými i domnělými odpůrci mimořádně tvrdě: již roku 1483 nechal setnout v Évoře vévodu z Braganzy Fernanda II. za konspiraci ve prospěch Isabely Kastilské a jeho rodinu poslat do vyhnanství, poté vlastnoručně probodl svého bratrance vévodu Diega z Viseu, který byl současně bratrem Janovy manželky eleonory, a nechal otrávit ve vězení évorského biskupa Garcíu de Menezes. Obou se zbavil pod záminkou, že plánovali jeho zavraždění. Potrestáno bylo celkem asi 80 šlechticů, z toho mnozí smrtí. Ostatní byli uvězněni nebo vypovězeni ze země.

Království na pokraji bankrotu zachránil daňovou reformou a velmi mu v tom pomohly i příjmy ze zámoří, především zlato z Guiney. Dobývání afrického pobřeží se stává politickou a ekonomickou prioritou. Roku 1484 je objevena řeka Kongo a o čtyři roky později Bartolomeo Diaz obeplouvá Mys dobré naděje. Portugalci dosahují Etiopie a v roce 1498 Indie. Jejich cesty byly zapisovány do tzv. roteiros, přesných lodních záznamů dokumentujících plavbu. Po vleklých jednáních přistupuje Jan II. na rozdělení sfér vlivu mezi Portugalsko a Katolická Veličenstva (Isabela Kastilská a Ferdinand II. Aragonský) smlouvou z Tordesillas.

Dobré vztahy s Katolickými Veličenstvy byly stvrzeny roku 1490 svatbou jediného Janova syna Alfonsa s nejstarší dcerou Katolických Veličenstev Isabelou; Alfonso se tak stal v pořadí druhým dědicem Kastilie a Aragonie po princi Juanovi, synovi Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského). Nedlouho po svatbě, roku 1491, však zemřel při nehodě (po pádu z koně), ze které jsou podle konspirativních teorií někdy obviňována Katolická Veličenstva.

Po nešťastné smrti jediného milovaného syna se král stáhl do ústraní, celé týdny se uzavíral v izolaci ve vzdálených sídlech a do hlavního města téměř nejezdil. Jeho zdraví začalo slábnout. Na podzim roku 1495 se vypravil léčit k minerálním pramenům, cestou však zemřel.

Vzhledem k tomu, že po sobě nezůstavil následníka, nastoupil na portugalský trůn jeho bratranec (a švagr) Manuel.

Potomci editovat

Jan II. uzavřel jediné manželství. Roku 1471 se oženil se svou sestřenicí (dcerou mladšího bratra Janova otce Alfonse V. Fernanda, vévody z Viseu), portugalskou princeznou a vnučkou krále Eduarda I., Eleonorou (1458–1525). Eleonora mu porodila dva syny, mladší z nich však po narození zemřel: