Jakovlev Jak-42
Jakovlev Jak-42 je sovětský třímotorový proudový dopravní letoun pro zhruba 100 cestujících na krátké tratě z konce 70. let. Vychází z typu Jak-40, oproti kterému je větší a má šípovitá křídla (23°). Byl to první sovětský stroj s moderními dvouproudovými motory, zamýšlený jako náhrada za zastarávající letouny první generace Tupolev Tu-134, respektive turbovrtulové Antonov An-24 a Iljušin Il-18. Označení v kódu NATO je Clobber.
| Jak-42 | |
|---|---|
 Jak-42D společnosti South Airlines, 2008 | |
| Určení | dopravní letoun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Závod č. 292 SmAZ |
| Konstruktérská skupina | Jakovlev |
| První let | 7. března 1975 |
| Zařazeno | 22. prosince 1980 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Aeroflot Jet Express Airlines Kosmos Airlines KrasAvia RusJet |
| Výroba | 1979–2003 |
| Vyrobeno kusů | 184[1] |
| Vyvinuto z typu | Jakovlev Jak-40 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj editovat
První prototyp Jak-42 (imatrikulace CCCP-1974), ještě s šípovitostí křídla jen 11°, zalétal Arsenij Leonidovič Kolosov 7. března 1975 a nesplnil zpočátku všechna očekávání. Druhý a třetí prototyp (CCCP-42303) již měly definitivní šípovitost 23°. Letoun byl zaveden do služby až 22. prosince 1980 na lince Moskva–Krasnodar; od července 1981 rovněž na mezinárodní linky Leningrad–Helsinky a Doněck–, respektive Kyjev–Praha. Nadějné vyhlídky letounu ovlivnila tragická nehoda v červnu 1982, při které vinou chybně navrženého ovládacího systému došlo ke ztrátě kontroly nad vodorovnou ocasní plochou, a následně až do října 1984 bylo všech 38 vyrobených strojů uzemněno. Přestože to byla v historii jediná ztráta způsobená závadou stroje, Jak-42 už nikdy nedosáhl masového rozšíření: vyrobilo se ho méně než 190 ks, násobně méně než předchozích srovnatelných typů, které tak zůstaly v provozu až do přelomu století.
Po opětovném uvedení do provozu byl stroj modernizován, byla zavedena i verze pro nákladní dopravu, stejně jako v 90. letech populární salónní VIP verze. Do verze Jak-42(D)-100 byla též kvůli exportu nabízena zahraniční avionika. Byly rozpracovány i další verze, dokonce Jak-242 se dvěma motory pod křídlem (vycházející z dalšího projektu Jak-42M s prodlouženým trupem a novým křídlem), jejímu dokončení ale zabránilo prudké zhoršení ekonomiky po rozpadu SSSR; vzdáleným pokračovatelem je Irkut MS-21.
Vyvezlo se pouze 8 kusů do Číny (mj. pro vojenské letectvo) a 4 na Kubu. V červenci 2018 bylo v komerčním provozu 23 strojů Jak-42.[1] Provozovaly je Ižavia (10), KrasAvia (9), Black Sea Airlines (2) a Turuchan (2).[2] Čtyři stroje ukrajinské společnosti DonbassAero byly zničeny v říjnu 2014 během bojů o letiště Doněck.
V letech 1994–1996 měla letouny Jak-42 pronajaty česká společnost Škoda Air pro charterové lety z letiště Brno-Tuřany.
Konstrukce editovat
Po menším Jak-40 to byl pro smolenskou konstrukční kancelář teprve druhý návrh dopravního letadla. Letoun využil zcela nový dvouproudový motor Lotarjov D-36 s velkým obtokovým poměrem 5,34:1, mající oproti jiným sovětským motorům té doby velmi nízkou spotřebou paliva i příznivé emisní a hlukové parametry. O jeho kvalitě svědčí i to, že jeho pokračovatel Ivčenko D-436 je po roce 2010 osazován do nově vyvinutých letounů Antonov An-148. Letoun byl vybaven na svou dobu pokročilou avionikou, autopilotem udržujícím letovou hladinu s přesností 10 m, a jako jeho předchůdce byl schopen přistávat a vzlétat z nezpevněných ranvejí. Letoun si zachoval nezvykle nízkou přistávací rychlost pod 210 km/h, takže pro brzdění na krátkých drahách nebyl třeba obraceč tahu (Jak-40 ho měl na prostředním motoru, ale u většího Jaku-42 by znamenal neefektivní zátěž). Určitou slabostí byla omezená maximální vzletová hmotnost, takže při plném obsazení nebylo možné naplnit palivové nádrže na plnou kapacitu a značně to omezovalo dolet. To zčásti vyřešila modernizace pod označením Jak-42D (daľnij – dálkový), kde byla díky posílení konstrukce vzletová hmotnost zvýšena; vyráběla se od počátku 80. let, od roku 1988 výhradně, celkem zhruba 120 kusů. Dalšími slabšími stránkami jsou poněkud nižší rychlost i dostup, což však na krátkých letech nepřináší citelná omezení.
Nehody a incidenty editovat
V letech 1982–2011 došlo k osmi vážným haváriím Jaku-42 s celkem 570 ztrátami na životech.
| Datum | Imatrikulace | Místo | Oběti | Popis |
|---|---|---|---|---|
| 28. 6. 1982 | СССР-42529 |  jižně od Mazyru
|
132/132 | Let Leningrad–Kyjev, kvůli mechanickému opotřebení chybně navrženého systému matice ovládající přes šroubovou tyč horizontální stabilizátor se stabilizátor uvolnil a neovladatelný letoun přešel do strmého klesání, načež se působením aerodynamických a setrvačných sil rozpadl.[3] |
| 14. 9. 1990 | СССР-42351 | u letiště Kolcovo
|
4/128 | Let Volgograd–Sverdlovsk, pilot při přistání nedodržel výšku a narazil do stromů 1,7 km před ranvejí |
| 31. 7. 1992 | B-2755 |  Nanking
|
108/126 | Kvůli stabilizátoru nastavenému na přistání se neodlepil od země, přejel dráhu a narazil do zemního valu.[4] |
| 21. 11. 1993 | RA-42390 | .svg){kind=small} poblíž Ohridu
|
115/116 | Let Ženeva–Skopje, odkloněný kvůli sněžení. Při druhém pokusu o přiblížení chybně zatočil do úbočí hory. |
| 17. 12. 1997 | UR-42334 |  Pierijské hory
|
70/70 | Let Oděsa–Soluň, nezkušená posádka ztratila orientaci a během "go-around" (okruh po nezdařeném přiblížení) narazila do hory. |
| 25. 12. 1999 | CU-T1285 |  Bejuma
|
22/22 | Kubánský let Havana–Caracas kvůli záplavám odkloněný do Valencie. Během přistání narazil do hory. |
| 26. 5. 2003 | UR-42352 |  poblíž Maçka
|
75/75 | Charter Biškek–Zaragoza s tankovacím mezipřistáním v Trabzonu vracející španělské vojáky ISAF z Afghánistánu. V husté mlze při třetím pokusu o přiblížení narazil do hory |
| 7. 9. 2011 | RA-42434 |  letiště Tunošna
|
44/45 | Charter Jaroslavl–Minsk s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl vč. českých hráčů. Kvůli chybám nekvalifikovaných pilotů při vzletu, zejména neúmyslnému brzdění, se odlepil příliš pozdě, pomalu a ihned dopadl na zem.[5] |
Specifikace (Jak-42D) editovat
Údaje platí pro Jak-42D (rozměrově se nelišil od původní verze)[zdroj?]
Technické údaje editovat
- Posádka: 2 piloti + nepovinně palubní inženýr
- Kapacita: Do 120 cestujících (ale obvykle 8 v 1. třídě a 96 v ekonomické)
- Délka: 36,38 m
- Rozpětí: 34,88 m
- Výška: 9,83 m
- Nosná plocha: 150 m²
- Hmotnost (prázdný): 33 000 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 57 500 kg (původní Jak-42: 54 tun)
- Maximální přistávací hmotnost: 51 000 kg
- Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor Lotarjov D-36, každý o tahu 63,75 kN
Výkony editovat
- Maximální rychlost: 810 km/h
- Cestovní rychlost: 740 km/h
- Dolet: 1700 km (původní Jak-42 s plným nákladem), 2790 km standardně (až 4 000 km prázdný)
- Dostup: 9 600 m
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Yak-42 production numbers
- ↑ Thisdell and Morris Flight International 21 August–3 September 2018, str. 47.
- ↑ http://www.airdisaster.ru/database.php?id=35 (rusky) Záznam o nehodě na Airdisaster.ru]
- ↑ http://aviation-safety.net/database/record.php?id=19920731-1 (anglicky)
- ↑ Top KHL squad killed in passenger plane crash in Russia [online]. RT News [cit. 2011-09-07]. Dostupné online.
Literatura editovat
- NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981.
- KAVANOVÁ, Libuše. Jakovlev Jak-42. Letectví a kosmonautika. Září 1981, roč. LVII, čís. 19, s. 740 až 742.
- CVRKAL, Milan. Jak-42. Letectví a kosmonautika. 2009, čís. 2, s. 50–6. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-42 na Wikimedia Commons - Registr letounů
- Kamufláže letounu Jak-42 Archivováno 15. 6. 2015 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Jak-42
- https://ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/letecka-technika/a-s-jakovlev/jak-42-clobber-/
