Jakob Fries

příslušník Waffen-SS a člen jednotek působících v nacistických koncentračních táborech
Tento článek je o německém válečném zločinci. O německém filosofovi pojednává článek Jakob Friedrich Fries.

Jakob Fries (2. května 1913 Albertshofen20. října 1974 tamtéž) byl příslušník Waffen-SS a člen jednotek působících v nacistických koncentračních táborech.

Jakob Fries
Narození2. května 1913
Albertshofen
Úmrtí20. října 1974 (ve věku 61 let)
Albertshofen
Povolánívoják
Politická stranaNSDAP
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Narodil se 2. května 1913 v bavorském Albertshofenu. Vyučil se jako štukatér. Do SS vstoupil 29. května 1934. Od 6. května 1942 se stal členem jednotek působících v KL Auschwitz, kam byl převelen z KL Flossenbürg. V kmenovém táboře Auschwitz I. působil jako Arbeitsdienstführer až do 28. prosince 1943, kdy odešel na frontu do jedné z jednotek Waffen-SS.[1] Během tzv. osvětimského procesu ve Frankfurtu byl vyslýchán pouze jako svědek.[2]

Vzpomínky vězňů na Jakoba Friese editovat

Rudolf Vrba:

„U brány stál jeden z největších mužů, jaké jsem kdy viděl. Opíral se o obrovskou hůl, která mu sahala téměř k bradě, a pozoroval nás. Nebyla to pouze fyzická velikost, široká, zločinecká tvář, nemrkající oči a lhostejná netečnost, co ho činilo zvláštním, třebaže i to mělo svůj účinek. Ten člověk měl jakousi aureolu, měl v sobě něco, z čeho jsem instinktivně vycítil, že v té hoře masa nebude ani gram soucitu, slušnosti, dobra.

Tentokrát byl můj první dojem přesný. SS-Oberscharführer Jakob Fries byl jedním z nejbrutálnějších mužů, jaký kdy Osvětim, matka tolika vrahů, zplodila. Pro mě byl Fries vtělením Osvětimi a bude tomu tak navždycky.“ [3]

Reference editovat

  1. Auschwitz 1940-1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 167.
  2. Archivovaná kopie. www.fritz-bauer-institut.de [online]. [cit. 2007-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  3. Vrba, R.: Utekl jsem z Osvětimi, Praha 2007, s. 92-93.