Wikipedie

Jacques de Baerze

vlámský gotický řezbář

Jacques de Baerze (aktivní před 1384, zemřel po roce 1399) byl vlámský gotický řezbář, pocházející pravděpodobně z Gentu. Z jeho díla se dochovaly dva vyřezávané oltářní retábly v Dijonu, který v jeho době patřil k Burgundskému vévodství.

Život editovat

Jacques de Baerze žil a tvořil v Dendermonde. Již před rokem 1384 byl uznávaným mistrem místního panovníka Ludvíka II. Flanderského, vévody z Brabantu, který od něj objednal dva dřevěné oltáře pro zámeckou kapli Dendermonde a pro nemocnici cisterciáckých sester Bijloke nedaleko Gentu. Tyto oltáře se nedochovaly, ale znal je Filip Smělý, vévoda Burgundský a zeť Ludvíka II. Flanderského, který si objednal dva podobné pro karteziánský klášter Champmol nedaleko Dijonu. Po instalaci dokončených oltářů roku 1399 již další doklady o působení řezbáře neexistují.[1]

Dílo editovat

Pro Champmol vytvořil Jacques de Baerze roku 1391 dva rozměrné křídlové oltáře - hlavní oltář kostela s tématem Ukřižování a oltář Světců a mučedníků pro kapitulní síň kláštera. O rok později byly oltáře převezeny do dílny Melchiora Broederlama v Ypres, kde byly pozlaceny. Broederlam zhotovil malovaná křídla, z nichž se zachovala jen dvě na oltáři s Ukřižováním. Jsou na nich scény Zvěstování a Navštívení na levé straně, Uvedení Páně do chrámu a Útěk do Egypta na pravém křídle. Při otevření křídel jsou vidět tři vyřezávané a zlacené scény ze života Ježíše Krista ve vysokém reliéfu. [2]

Oltář s Ukřižováním editovat

  • oltář Ukřižování
  •  
    Celkový pohled
  •  
    Klanění tří králů
  •  
    Ukřižování
  •  
    Kladení do hrobu

Popis editovat

Scény rámuje baldachýn zdobený liliemi. Vrchní stranu oltáře vyplňuje gotická architektura s množstvím jemných detailů, které připomínají kostely s výklenky, okny a věžičkami. Sošky andělů byly doplněny v devatenáctém století, protože originály se nedochovaly.

Centrální panel editovat

  • Klanění tří králů - Marie drží na klíně Ježíška, který se projevuje jako normální dítě a Balthasara tahá za knír. Druhý král rukou zvedá svou korunu a škrábe se na hlavě. V době vzniku oltáře byla černá barva určena nevěřícím, proto je třetí král severského typu. Kromě Marie jsou zobrazeni Josef s miskou a lžící, v pozadí zřejmě sv. Anna, hlavy osla a vola.
  • Ukřižování - Kristus na kříži se dvěma lotry po stranách. Nad lotrem po pravici anděl a Slunce jako příjemce duše kajícníka, nad lotrem po levici Měsíc a ďábel letící pro duši nenapraveného. Krucifix se ztratil během francouzské revoluce a byl doplněn roku 1933 během restaurování oltáře v Chicagu.
Pod křížem vlevo setník Longin s kopím a dalším vojákem a pomocník zvedající ke Kristovi houbu namočenou v octě, sv. Jan Evangelista a jedna z Marií utěšující Pannu Marii. Další Marie odvrací tvář, za nimi Marie Magdalena se zdviženýma rukama. Pod křížem postava s žebříkem. Vpravo centurion s dalším jezdcem na koni a vojákem v brnění, vpředu skupina vojáků hraje kostky o Kristovu tuniku.

Pravé křídlo editovat

  • Sv. Jan Křtitel (nebo sv. Josef), sv. Barbora, sv. Ludvík, sv. Markéta, sv. Antonín

Levé křídlo editovat

  • Sv. Jiří, sv. Maří Magdalena, sv. Jan Evangelista, sv. Kateřina alexandrijská, sv. Kryštof

Známá díla editovat

  • Oltář s Ukřižováním a scénami Klanění tří králů a Kladení do hrobu, celkové rozměry 167 x 252 cm, nyní Musée des Beaux-Arts de Dijon
  • Oltář Světců a Mučedníků, celkové rozměry 159 x 252 cm
  • figura Ukřižovaného, 28 cm, Art Institute of Chicago[3]
  • Sv. Jiří, Mimara museum, Záhřeb (dílo je reprodukováno a lze je nalézt na trhu starožitností)[4]

Reference editovat

  1. ↑ Sherry C.M. Lindquist, Agency, Visuality and Society at the Chartreuse de Champmol, Routledge, New York, 2016
  2. ↑ Snyder J, 1985, s. 17
  3. ↑ Corpus of Christ, from the Altarpiece of the Crucifixion, Art Institute of Chicago
  4. ↑ Czechantik: Sv. Jiří - Jacques de Baerze (1925). www.czechantik.cz [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-20. 

Literatura editovat

  • Susie Nash, “Création et signification: Les retables de Jacques de Baerze et Melchoir Broederlam, Un nouvel examen des sources” in: Les Retables de la Chartreuse de Champmol, ed. Sophie Jugie and Catherine Tran-Bourdonneau, Dijon and Ghent, 2014, pp. 36-37, fig. 9.
  • Renate Prochno, Die Kartause von Champmol, Grablege der burgundischen Herzöge 1364-1477, Berlin, 2002, p. 133
  • Charles Minott, "The Meaning of the Baerze-Broederlam Altarpiece", in: A Tribute to Robert A. Koch. Studies in the Northern Renaissance, 1994, p. 131–141
  • Susanna Bichler, "Les retables de Jacques de Baerze", in: Actes des journées internationales Claus Sluter, 1992, p. 23-36
  • Snyder, James; Northern Renaissance Art, 1985, Harry N. Abrams, ISBN 0-13-623596-4
  • Wiltraud Mersmann, “Jacques de Baerze und Claus Sluter,” Aachner Kunstblätter 39 (1969), pp. 153–55, figs. 7, 8.
  • Erwin Panofsky, Early Netherlandish Painting, Its Origins and Character, London, 1966, pp. 79, 391 n. 3.
  • Musée des Beaux-Arts de Dijon, Catalogues des Sculptures (Dijon, 1960), p. 10, no. 4.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jacques_de_Baerze&oldid=23287266“