Ius ubique docendi
Ius nebo Jus ubique docendi (latinsky právo kdekoliv učit) je pojem z oblasti středověkého práva spojený se vznikem zakládáním prvních evropských univerzit.
Historie editovat
Termín se poprvé objevil v bule papeže Řehoře IX. z roku 1233. Tato listina byla původně určena pro papežskou univerzitu v Toulouse, stala se však vzorem pro další univerzity a do konce 13. století se předpis ius ubique docendi stal neodmyslitelnou součástí většiny univerzit.
Tituly udělené na univerzitách se schválením papeže (později též císaře) musely být respektovány v celém křesťanském světě. Teoreticky mohli profesoři, magistři a učenci z těchto škol vyučovat na kterékoliv fakultě v Evropě, ačkoli v praxi byla někdy vyžadována zkouška kandidáta (nostrifikace titulů).
Privilegium ius ubique docendi udílené papežem sehrálo významnou roli při vzniku současné celosvětové mezinárodní vědecké komunity.
Externí odkazy editovat
- Dějiny, jak je možná neznáte – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online.
Literatura editovat
- ZAHRADNÍČEK, Pavel. Dějiny, jak je možná neznáte : 10 mýtů o křesťanství ve světle historických faktů. Vydání: první. vyd. Vranov nad Dyjí: [s.n.] 128 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7266-422-1, ISBN 80-7266-422-0. OCLC 972568721
