Wikipedie

Inteligenční test

IQ testy nebo testy inteligence je obecný termín pro standardizované testy, kterými se měří inteligenční kvocient jedince. Tuto veličinu poprvé zavedl německý psycholog William Stern v roce 1912, aby sloužila k vyhodnocování a porovnávání výsledků testů inteligence dětí, které vytvářeli zejména francouzští psychologové Alfred Binet a Théodore Simon na počátku 20. století. IQ testů od té doby vzniklo velké množství a zaměřují se na různé aspekty duševních schopností lidí. Některé z komplexních, individuálně administrovaných inteligenčních testů, například Stanford-Binetův inteligenční test, Woodcock-Johnson test a další, bývají označovány jako tzv. „zlatý standard“ v oblasti testování inteligence[1].

Stanford-Binetův test editovat

Původní IQ testy vytvořené A. Binetem a T. Simonem sloužily k porovnávání schopností dětí školního věku. Měly vyčlenit slabé žáky, kteří v porovnání se svými vrstevníky potřebovali zvláštní vedení. Binet-Simonův test zkoumal pozornost, paměť a verbální schopnosti sérií otázek zvyšující se obtížnosti. Na základě experimentálních výsledků pak Binet postuloval koncept mentálního věku - úrovně duševního vývoje jedince ve srovnání s ostatními.

V roce 1916 publikoval americký psycholog Lewis Terman z univerzity ve Stanfordu revizi tohoto testu, která se ujala pod názvem Stanford-Binetova inteligenční škála a byla využívána zejména americkou armádou. Využití testů inteligence tímto způsobem bylo zpětně výrazně kritizováno (zejména pro chybné zadávání testů, malou validitu i reliabilitu testu, případně pro rasistickou interpretaci zjištěných výsledků).

Tento test byl několikrát revidován, jeho současná verze je Stanford-Binet 5. Vyhodnocuje se podle toho, jakých výsledků dosáhne respondent v porovnání s jedinci stejného věku. Test používá směrodatnou odchylku 15 od průměrné hodnoty 100 na křivce normálního rozdělení. Do vzdálenosti jedné směrodatné odchylky od průměru spadá zhruba 68 % lidské populace, do vzdálenosti dvou směrodatných odchylek (tedy IQ 70-130 asi 95 % populace). Výsledky by měly být vždy validizovány pro každou zemi a národ zvlášť.

WAIS editovat

WAIS je zkratka pro Wechsler Adult Intelligence Scale, což je série testů sloužících ke klinickému testování inteligence dospělých a adolescentů. Původní WAIS byl publikován v roce 1955 americkým psychologem Davidem Wechslerem, jeho nejnovější forma (WAIS-IV) je z roku 2008, v češtině je poslední standardizovanou verzí WAIS-III, často však bývá používána starší verze WAIS-R. Existují samozřejmě také verze Wechslerova testu pro děti, v Česku se používá zejména WISC-III (Wechsler Intelligence Scale for Children).

Výstupem současné verze testu WAIS-IV jsou čtyři hlavní koeficienty inteligence: koeficient verbálního porozumění, percepčního usuzování, pracovní paměti a rychlosti zpracovávání. Z nich se pak dá vyvodit obecné IQ, shrnující tyto schopnosti jedince do jediného čísla. Test má 10 hlavních a 5 doplňujících subtestů - informace, porozumění, slovní zásoba, podobnosti, aritmetiku, opakování čísel, řazení čísel a písmen, kostky, matice, puzzle, doplňování obrázků, váhy, hledání symbolů, kódování a zaškrtávání.

Jako většina moderních IQ testů, Wechslerův test také používá směrodatnou odchylku 15 od průměrné hodnoty 100.

Ravenovy progresivní matrice editovat

 
Příklad Ravenových progresivních matric

Ravenovy progresivní matrice (v češtině někdy též matice) jsou nonverbálním testem abstraktního uvažování původně vyvinuté Johnem C. Ravenem v roce 1936. Respondenti vybírají geometrické obrazce, které správně doplní větší obraz. Testuje se pochopení komplexnosti vzorů, schopnost ukládat a vybavovat si informace. Jedná se o test, který měří pouze dílčí část intelektových schopností, na jeho základě nelze dělat validní závěry o celkové inteligenci daného člověka (výsledky jsou orientační). Tento test se používá v klinické či poradenské psychologické praxi v ČR.

Testování IQ v ČR editovat

V ČR testování IQ pro širokou veřejnost provádí Mensa ČR. Její testy lze absolvovat vždy ve vybraných termínech a městech několikrát do roka.[2] Testy IQ používané Mensou ČR vycházejí z Ravenovy progresivní matice pro pokročilé a jsou zkráceny pro účely plošného testování (na 40 minut).

Testy obecných studijních předpokladů společnosti SCIO vycházejí ve svém základu ze Stanford-Binetovy škály inteligence.[zdroj?] Mimoto existuje velké množství IQ testů na internetu, placených i zdarma, jejichž kvalita se velmi různí, ale obecně je nelze považovat za relevantní zdroj, nemají často nic společného s mezinárodně uznávanými testy IQ.

 
Ravenovy progresivní matice pro pokročilé, Testovací sešit Mensa ČR

Profesionálnímu testování IQ se věnují kliničtí či poradenští psychologové. Komplexní vyšetření inteligence psychologem zabere většinou 60-90 minut, v mnoha případech je tato služba hrazena státem (pedagogicko-psychologické poradny, zdravotnická zařízení). Psychologové ovšem měření inteligence provádějí s ohledem na řešení konkrétních problémů klienta (např. zjišťují mentální kapacitu žáka pro zvládání výběrové školy, případně omezení pracovní zátěže pacienta po závažném zranění hlavy). Je vhodné si nechat všechny pojmy z testování IQ, které psycholog zjistí, řádně vysvětlit.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ SILVERMAN, Wayne; MIEZEJESKI, Charles; RYAN, Robert; ZIGMAN, Warren; KRINSKY-MCHALE, Sharon; URV, Tiina. Stanford-Binet and WAIS IQ differences and their implications for adults with intellectual disability (aka mental retardation). S. 242–248. Intelligence [online]. 2010-03. Roč. 38, čís. 2, s. 242–248. DOI 10.1016/j.intell.2009.12.005. 
  2. ↑ Mensa České republiky. www.mensa.cz [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Inteligenční_test&oldid=23481630“