Ignác Bajloni
Ignjat Bajloni (srbsky Ignjat Bajloni, 1811 Litomyšl – 1875 Bělehrad) byl český zemědělský, restauratérský a mlynářský podnikatel dlouhodobě působící v Srbsku, zakladatel česko-srbského podnikatelského rodu Bajloni.[1]
| Ignjat Bajloni | |
|---|---|
| Narození | 1811 Litomyšl |
| Úmrtí | 1875 (ve věku 63–64 let) Bělehrad |
| Místo pohřbení | Bělehradský nový hřbitov |
| Povolání | podnikatel |
| Děti | Jakub Bajloni |
| Příbuzní | Ignjat Bajloni (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Mládí editovat
Narodil se v Litomyšli ve východních Čechách, na území tehdejšího Rakouského císařství. Byl italského původu, jeho děd Jan přišel do Litomyšle roku 1776 z Lombardie.[2] Po vychození obecné školy se vyučil koželužskému řemeslu a pracoval v Litomyšli společně se svým bratrem. Zapojil se do revolučních událostech roku 1848 v českých zemích, mj. i do Pražského červnového povstání a po jeho potlačení čelil politickým perzekucím. Při hledání lepšího místa k životu uvažoval o přesídlení do USA, ale jeho sestra a švagr, mlynář Antonín Němec, rovněž politický emigrant po revolučních událostech roku 1848, kteří byli usazení v Srbsku, ho přesvědčili, aby se s rodinou přestěhoval za nimi.[3]
V Srbsku editovat
Po příjezdu do Srbska v roce 1855 se Usadil někde v oblasti Topčiderského brda a pracoval zde jako koželuh a pěstitel zeleniny. Jeho nejstarší syn Jakub (Jakov) se vyučil bednářskému řemeslu ve vídeňském pivovaru a v Bělehradě pracoval u bednářské firmy Kincel. Druhý syn Antonín se vyučil mlynářem od svého strýce Antonína Němce, který si pronajal státní mlýn v Bratinaci na řece Mlavě. Třetí syn, Václav, zvaný Vasa, zůstal se svým otcem, zatímco nejmladší Jovan se vzdělával na Vojenské akademii. [4]
Roku 1858 Bajloni zakoupil a se svou rodinou provozoval hostinec na tržnici Tobdžija v Bělehradě. Antonín Němec koupil tuto rozestavěnou budovu od jistého Milosava Pazarace, dokončil ji a dal ji do správy Ignácově rodině. Hostinec, který Bajloniovi provozovali do roku 1870, se následně stal centrem české komunity v Bělehradě a sídlem jejích krajanských spolků.[2] V roce 1869 Bajloni zakoupil zchátralý státní mlýn na řece Mlavě ve městě Malo Crniće, který později začal spravovat jeho syn Antonín, který se strýcem Němcem absolvoval řadu pracovnách stáží v různých mlýnech v zahraničí. Bajloni také koupil 30 pozemků, na kterých se zabýval zemědělstvím: mj. zde choval skot a prasata, který následně prodal do Budapešti.[2]
V roce 1870 začala stavba parního mlýna, který byl dokončen a uveden do provozu roku 1872, později provozovaný pod názvem Ignat Bajloni a synové.[1] Mlynářství Bajloni patřili ve své době v Srbsku k největším průmyslovým podnikům svého druhu, své výrobky pak vyvážely do řady okolních zemí.
Úmrtí editovat
Ignác Bajloni zemřel roku 1875 v Bělehradě. Pohřben byl v mohutné rodinné hrobce na bělehradském Novém hřbitově.
Po smrti editovat
Mlynářský podnik prosperoval i po jeho smrti, mj. během srbsko-turecké a rusko-turecké války v letech 1876 až 1878 se podnik stal předním dodavatelem mouky pro srbskou armádu a mlýny firmy následně pracovaly v téměř nepřetržitém provozu. Jeho syn Antonín poté v roce 1888 zakoupil pivovar, který se rozrostl ve velký průmyslový pivovarnický podnik vybavený nejmodernějším zařízením světoznámých továren. Jako jeden z prvních ve městě využíval elektřinu z první bělehradské elektrárny. Již na Světové výstavě v roce 1900 v Paříži získal za své výrobky významná průmyslová ocenění.
Za zásluhy o rozvoj Bělehradu bylo po rodině Bajloni pojmenováno náměstí, Pijaca Bajloni, vedle areálu bývalého pivovaru Bajloni.
Rodina editovat
Se svou ženou Marií, rozenou Valouchovou, měli celkem čtyři syny. Nejstarší syn Jakov byl bednář a po otcově smrti převzal vedení pivovaru. Druhý syn Antonín se vyučil mlynářskému řemeslu u svého strýce v Bratinaci u Požarevacu, kde vedl státní mlýn na Mlavě. Třetí syn Vasa (Václav) pomáhal otci v podnikání. Nejmladší syn Jovan zemřel v mladém věku, když během studií na vojenské akademie zahynul při pádu z koně. Ignat J. Bajloni, syn Jakuba Bajloniho, vykonával post guvernéra srbské Národní banky.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ignjat Bajloni na srbské Wikipedii.
- ↑ a b Uspešna porodična firma, Ignjat Bajloni i sinovi
- ↑ a b c Regionální muzeum v Litomyšli. www.rml.cz [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Telegraf, Pijaca čuvenog Čeha koju niko ne zove pravim imenom
- ↑ Beogradski stranci, Turistička organizacija Beograda, 2009.
Literatura editovat
- Magazín Svet pića (Svět nápojů), no. 30/31, prosinec 2008.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignjat Bajloni na Wikimedia Commons - Diplomová práce Češi a Bělehrad 1918-1939
