Wikipedie

Hrobka rodu Beaufort-Spontin (Bečov nad Teplou)

zaniklá šlechtická hrobka v Bečově nad Teplou

Hrobka rodu Beaufort-Spontin je zaniklá pohřební kaple sv. Petra v Bečově nad Teplou v okrese Karlovy Vary. Pohřebiště původně lotrinského rodu Beaufort-Spontinů bylo postaveno na Farské louce v roce 1926. Kaple, která byla kopií kaple sv. Petra ve Florennes v Belgii, byla výrazným krajinotvorným prvkem.[1] V rozmezí pěti let v ní byli pohřbeni čtyři příslušníci rodu. Po druhé světové válce objekt chátral a nakonec byl v roce 1981 stržen.

Zaniklá pohřební kaple sv. Petra v Bečově nad Teplou
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Slohhistorismus
Výstavba1926
Zánik1981
StavebníkHeinrich Beaufort-Spontin
Poloha
AdresaBečov nad Teplou, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°4′42,68″ s. š., 12°49′5,47″ v. d.
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Kaple svatého Petra ve Florennes

Bedřich August z Beaufort-Spontinu (1751–1817), 1. vévoda de Beaufort-Spontin, koupil panství Bečov nad Teplou v roce 1813 od Aloise Václava z Kaunitz-Rietbergu (1774–1848).[2][pozn. 1]

Pohřební kapli nechal postavit tehdejší majitel bečovského hradu a zámku Heinrich (Jindřich) Beaufort-Spontin (1880–1966) v roce 1926. Nacházela se na Farské louce (Pfarrlagel) nedaleko silnice vedoucí z Bečova nad Teplou do Nové Vsi.[3][1] Tvořila závěr pohledové osy Pluhovské domy – botanická zahrada – kaple.[4] Okolí bylo parkově upraveno, bylo propleteno udržovanými cestičkami a doplněno lavičkami.[3][1]

K pohřbům byla kaple využita pouze čtyřikrát, po dostavění kaple v roce 1926 se zde druhotně konaly tři pohřby a v roce 1931 ještě jeden poslední. Po válce v létě 1945 zemřela manželka majitele zámku a velkostatku Maria. Sovětské vojenské jednotky nedovolily její převoz a pohřbení do hrobky, která se nacházela v americké zóně, proto byla pohřbena do hrobu na starém bečovském hřbitově.[3][1]

Rodina Beaufort-Spontin se přihlásila k německé národnosti, proto byla odsunuta, předtím však stačila ukrýt pod podlahu zámecké kaple proslavený relikviář svatého Maura. Pohřební kaple následně chátrala, byla také několikrát vykradena. Nebyly ušetřeny ani rakve s ostatky. Jaroslavu Lobkowiczovi (1910–1985), jehož matka byla z rodu Beaufort-Spontin, se podařilo v roce 1971 donutit tehdejší úřady, aby byly ostatky mrtvých z rozpadající se stavby vyzvednuty a důstojně pohřbeny v Mariině hrobě na starém bečovském hřbitově.[3][1]

Když se propadla střední část střechy a dovnitř začalo zatékat, devastace stavby se urychlila. Tehdejší režim neměl o hrobku zájem a protože byla v havarijním stavu, nechal ji na jaře 1981 strhnout. Stavební materiál si rozebrali místní, velká část byla použita při výstavbě obchodního domu Úsvit v centru města.[3][1]

V polovině 80. let 20. století se při pátrání po tajemném velice cenném pokladu, ze kterého se nakonec vyklubal a v roce 1985 byl nalezen relikviář svatého Maura, prohledal i rodinný hrob na starém hřbitově. Těla pěti osob byla vyzvednuta a následně pohřbena v jiném hrobě u zdi na novém hřbitově. V tomto novém hrobě byl původně pochován panský hajný Fritz Schallner. Na hrob byla osazena nápisová deska, kde ovšem z nejistého důvodu chybí jméno Marie.[3]

Na podzim roku 2020 byla provedena úprava pietního místa podle plánů Jiřího Šindeláře. Pomocí gabionových košů, do nichž byly naskládány nalezené pozůstatky stavebních materiálů původní stavby, byla vytvořena prostorová představa o tom, jak kaple kdysi vypadala. Lze vyčíst tvar kaple, umístění věže, vstupu i oken. Protože se původní plány nezachovaly, byl půdorys a jeho zaměření stanoven podle fotografií a historických leteckých snímků. Nedestruktivní úpravy byly provedeny tak, aby v budoucnu mohl proběhnout archeologický průzkum pod úrovní terénu.[4]

Architektura a vybavení editovat

 
Kaple sv. Petra ve Florennes

Ideovým vzorem této stavby byla kaple sv. Petra ve Florennes, která také sloužila jako rodové pohřebiště.[3][pozn. 2] Sv. Petr je patronem rodu Beaufort-Spontin.[3]

Kamenno-cihlová kaple měla obdélný půdorys, ve východní části byla zakončena neodsazeným obloukem. Vstupní průčelí kaple na jihozápadě bývalo prolomeno obdélným, polokruhově zakončeným profilovaným kamenným portálem se středovým klenákem a reliéfy. Masivní dveře byly vyrobeny z dubového dřeva. Ke dveřím se vystupovalo po dvou kamenných schodech s reliéfní výzdobou. Průčelí bývalo završeno trojúhelníkovým štítem, na který navazovala hranolová zvonička, která byla otevřená do třech stran čtvercovými okénky a kterou kryla jehlancová šindelovou stříškou s vysokým dvouramenným křížem na vrcholu. Ve zvoničce visel asi metr vysoký zvon, který byl vyzdoben ornamentálními reliéfy. Zvon odlila v roce 1926 zvonařská firma di Valle v Chebu. V ose nad vstupem se nacházel vysoký, polokruhově završený výklenek pro umístění sochy světce. Pod touto nikou byla zazděna profilovaná kamenná deska, patrně s reliéfním erbem. Na obou delších stranách stavby se nacházely dvojice vysokých polokruhově zakončených oken.[3] Vnější stěny kaple bývaly hladké, bez členění, zakončené vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.[1] Stavbu kryla šindelová sedlová střecha nad závěrem zvalbená.[1]

Vnitřní jednotný prostor kaple s neodděleným prostorem presbytáře býval sklenut valenou klenbou.[1] Vnitřní stěny kaple byly hladké, bez členění.[1] Uvnitř kaple stály dvě řady dřevěných lavic. V půlkruhovém presbytáři stával mramorový podstavec, který podpíraly dvě řady masivních kamenných profilovaných sloupků, po třech na každé straně. Vpravo od oltáře se nacházela kamenná socha Panny Marie. Pod podlahou ze železobetonových desek byla vyzděná krypta s ostatky zemřelých. Vrchní vrstvu podlahy tvořilo leštěné teraco. Vzor charakterizovaly protínající se kruhy různé velikosti.[3][1]

Seznam pohřbených editovat

Chronologicky podle data úmrtí editovat

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[7][8] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Beaufort-Spontin, žlutě jsou vyznačeny manželky. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly pohřbeny původně někde jinde. Zvláštní číslování a podložení modrou barvou má Marie-Adelheid, manželka posledního soukromého majitele zámku, které nebylo v roce 1945 umožněno spočinout v rodové hrobce. Červeně je vyznačen majitel velkostatku Bečov nad Teplou. Generace jsou počítány od Wauthiera I. z Beaufortu. U manželek je generace v závorce a týká se generace chotě.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 27. Marie z Beaufort-Spontinu 18. 5. 1913 Bečov nad Teplou Heinrich z Beaufort-Spontinu
11. 3. 1880 Paříž – 29. 4. 1966 Štýrský Hradec		 Původně pohřbena na hřbitově v Bečově nad Teplou, zde uložena v roce 1926. V roce 1971 ostatky exhumovány a pohřbeny na hřbitově v Bečově nad Teplou. V 80. letech 20. století přesunuta do hrobu na novém hřbitově v Bečově nad Teplou.[3] Narodila se ve 4:40 hodin ráno, zemřela po deseti minutách života.[3]
18. 5. 1913 Bečov nad Teplou Maria ze Silva-Tarouca (č. x945)
2. 27. Anna z Beaufort-Spontinu 18. 5. 1913 Bečov nad Teplou Heinrich z Beaufort-Spontinu
11. 3. 1880 Paříž – 29. 4. 1966 Štýrský Hradec		 Původně pohřbena na hřbitově v Bečově nad Teplou, zde uložena v roce 1926. V roce 1971 ostatky exhumovány a pohřbeny na hřbitově v Bečově nad Teplou. V 80. letech 20. století přesunuta do hrobu na novém hřbitově v Bečově nad Teplou.[3] Narodila se ve 4:50 hodin ráno, zemřela po pěti minutách života.[3]
18. 5. 1913 Bečov nad Teplou Maria ze Silva-Tarouca (č. x945)
3. 25. Friedrich Georg (Bedřich Jiří) z Beaufort-Spontinu 8. 6. 1843 Brusel Alfréd z Beaufort-Spontinu
16. 6. 1816 Brusel – 20. 7. 1888 Brusel		 2. 6. 1875 Paříž:
Marie Mélanie z Ligne (č. 4)		 Původně pohřben na hřbitově v Bečově nad Teplou, zde uložen v roce 1926. V roce 1971 ostatky exhumovány a pohřbeny na hřbitově v Bečově nad Teplou. V 80. letech 20. století přesunut do hrobu na novém hřbitově v Bečově nad Teplou.[3] 4. vévoda a 2. kníže
26. 12. 1916 Bečov nad Teplou Pavlína Karolína (Pauline Caroline) z Forbinu
22. 7. 1817 Paříž – 26. 5. 1846 Pau
4. (25.) Marie Mélanie z Ligne 25. 11. 1855 Paříž Henri Maximilien de Ligne
2. 6. 1875 Paříž:
Friedrich Georg z Beaufort-Spontinu (č. 3)		 Byla pohřbena v zinkové rakvi, kterou zdobily umělecké reliéfy. Víko bylo v horní části prosklené, takže bylo možné nahlédnout do rakve na nebožku. V roce 1971 ostatky exhumovány a pohřbeny na hřbitově v Bečově nad Teplou. V 80. letech 20. století přesunuta do hrobu na novém hřbitově v Bečově nad Teplou.[3] Zemřela při jedné z náboženských cest do Říma, na které se vydávala několikrát do roka.[3]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Pauline Marie Margarete, provd. von Isenburg (1876–1955)
  • 2. Heinrich (1880–1966), 5. vévoda a 3. kníže
  • 3. Maria Theresia Ernestine, provd. z Lobkowicz (1885–1942; pohřbena v kostele Narození Panny Marie v Křimicích)
  • 4. Eleonore Camilla Marie (1891–1960)
2. 4. 1931 Řím Marie Louise Marguerite de Talleyrand-Perigord
x945. (26.) Maria ze Silva-Tarouca 26. 6. 1886 Trmice Arnošt Emanuel (Ernst Emanuel) ze Silva-Tarouca
3. 1. 1860 Čechy pod Kosířem – 15. 8. 1936 Schwaigern		 3. 2. 1910 Vídeň:
Heinrich z Beaufort-Spontinu
11. 3. 1880 Paříž – 29. 4. 1966 Štýrský Hradec		 V roce 1945 pohřbena do samostatného hrobu ve staré části bečovského hřbitova. V 80. letech 20. století přesunuta do hrobu na novém hřbitově v Bečově nad Teplou.[3] Prezidentka německého Katolického svazu žen v Čechách a na Moravě (Katholischer Frauenbund in Böhmen und Mähren).[9] Byla pohřbena v řádovém oděvu premonstrátek.[9] Narodily se jí následující děti:
  • 1. Marie Elisabeth, provd. von Croy (1911–1995)
  • 2. Maria (*/† 1913; č. 1)
  • 3. Anna (*/† 1913; č. 2)
  • 4. Friedrich (1916–1998), 6. vévoda a 4. kníže
  • 5. Karl Albrecht (1918–1942)
  • 6. Maria Gilberta Eleonore (1924–2017)
12. 7. 1945 Bečov nad Teplou Maria Antonia z Nostitz-Rienecku
31. 1. 1863 Praha – 23. 7. 1934 Průhonice

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Majitelé panství a od roku 1848 velkostatku Bečov nad Teplou:
    • 1. 1813–1817 Bedřich z Beaufort-Spontinu (1751–1817), dne 18. května 1816 získal český inkolát
    • 2. 1817–1834 Ludvík Ladislav z Beaufort-Spontinu (1809–1834), bezdětný
    • 3. 1834–1888 Alfréd z Beaufort-Spontinu (1816–1888), bratr předchozího, v roce 1837 koupil Toužim a o rok později relikviář svatého Maura
    • 4. 1888–1916 Bedřich z Beaufort-Spontinu (1843–1916), pohřben zde v hrobce
    • 5. 1916–1945 Heinrich z Beaufort-Spontinu (1880–1966).
  2. ↑ Historie kaple sv. Petra ve Florennes (La Chapelle Saint-Pierre de Florennes) sahá až do roku 1221. Kapli se původně říkalo "za hradbami" (capella S. Petri extra muros Florinenses). Založil ji Hugues I. de Rumigny, pán z Florennes, jako poustevnu. Zřídil také úřad kaplana, který v kapli každý den sloužil bohoslužbu za zemřelé. V roce 1611 byla kaple opuštěna kvůli nedostatečné údržbě a neplacení nájemného. Kaple byla obnovena za třicetileté války, v roce 1645 byla vysvěcena. Kaple ovšem v průběhu staletí opět zpustla. V roce 1821 byla znovu postavena z vápencového kamene na náklady Ludvíka Ladislava z Beaufort-Spontinu (1809–1834), 2. vévody. Pod kaplí navíc vznikla hrobka, která sloužila jako pohřebiště členů jeho rodiny. V roce 1995 byla kaple kompletně zrekonstruována.[3][5][6]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k VYČICHLO, Jaroslav. Bečov nad Teplou – kaple sv. Petra [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 28. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Bývalá hrobka rodu Beaufort-Spontin v Bečově [online]. Slavkovský les [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b PRCHALOVÁ, Kamila. Bečovská botanická zahrada. Beaufortská rodová hrobka sv. Petra – pietní úprava místa 2020. Bečovské listy. Roč. 2021, čís. 1–3, s. 9–10. Dostupné online [cit. 2024-01-11]. 
  5. ↑ La chapelle Saint-Pierre [online]. Ville de Florennes [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Florennes - Marche SS. Pierre et Paul [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ THEROFF, Paul. Beaufort-Spontin [online]. An Online Gotha [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ JIROUT, Vlastimil. Beaufort-Spontin [online]. patricus.info [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b FÜSSL, Erwin. Der letzte Herrscher von Trossau [online]. Trossau-online, 2023-09-25 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_rodu_Beaufort-Spontin_(Bečov_nad_Teplou)&oldid=23819512“