Hornický skanzen Mayrau
Hornický skanzen Mayrau je technický skanzen, který se nachází v obci Vinařice u Kladna na místě bývalého dolu Mayrau, zvaného také Mayrovka (v letech 1946–1958 důl Fierlinger I, 1958–1990 Gottwald II). Je pobočkou Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. Návštěvníkům nabízí prohlídku technických památek zaměřených na dokumentaci a prezentaci hornické činnosti na Kladensku a Slánsku.
| Hornický skanzen Mayrau | |
|---|---|
.jpg) Hornický skanzen Mayrau | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Kód památky | 10045/2-4294 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′55,67″ s. š., 14°4′57,55″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muzeum stojí v západní části obce Vinařice[1] v těsném sousedství věznice Vinařice a pramene Týneckého potoka.
Důl editovat
S hloubením dolu Mayrau ve Vinařicích u Kladna započala uhelná společnost Pražská železářská v roce 1874.[1] Tehdy už byl kladenský revír největším dodavatelem uhlí v českých zemích. Šachta, hluboká 527 m a pojmenovaná po tehdejším předsedovi správní rady společnosti JUDr. Kajetánu Mayerovi,[1] se brzy stala mezi kladenskými doly pojmem. O deset let později byla o padesát metrů dál vyhloubena sdružená jáma Robert. Těžba na dole skončila 30.6. 1997. Následujícího roku byly obě jámy dolu zasypány.[2] Za 120 let důlní činnosti se zde vytěžilo 34 milionů tun uhlí.[1]
Skanzen editovat
Ještě před ukončením provozu byl na dole Mayrau zřízen skanzen, který byl otevřen veřejnosti 19. srpna 1994.[1] V expozici byl uplatněn model „posledního pracovního dne“, tzn. je zde zachován stav, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli. Návštěvníci procházejí autentickými prostorami s oprýskanými zdmi i původními nápisy a nenatřeným zábradlím.[1] Prožívají s horníkem jeho pracovní den od kantýny až po štolu. Průvodci jsou bývalí horníci, kteří na šachtě pracovali.
Skanzen vystavuje tři těžní stroje. Secesní stroj Ringhoffer pochází z roku 1905, kdy byl zakoupen na Světové výstavě v Paříži.[1] Návštěvníkům je předváděn v provozu. Další těžní stroj Robert je z roku 1932, zažil tedy elektrifikaci dolu. Poslední ze tří strojů nese název Koepe, vyrobila jej firma Ruston roku 1905.[1] Ve 130 m dlouhé štole uvnitř kopce Homole je expozice plně mechanizovaného porubu, ukazuje se zde důlní doprava, vývoj ražby v čase či přetlaková komora.[1] V budově dýmnice najdeme expozice báňského záchranářství, v náraží jámy Robert lampovna a známková kontrola nebo řetízkové šatny. Od roku 2003 tu funguje výstavní galerie.[1] Skanzen organizuje i vycházky po starých důlních dílech vrapické oblasti s průvodcem a spolupracuje s umělci, kteří v areálu pořádají výtvarná symposia a jiné akce. V prodeji je zde turistická známka č. 662.
Skanzen je vyhledávaným místem nejen turistů a zájemců o hornickou historii, ale také filmařů – v jeho prostorách se natočilo několik českých i zahraničních filmů.
Galerie editovat
-
Parní stroj -
Ovládání parního stroje -
Důl Homole -
Důlní vláček -
Sprchy -
Skříňky -
Hornický záchranný přístroj -
Fárací známky -
-
Socha Kamenohlava od sochaře Kurta Gebauera v areálu skanzenu
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- MALÁ, Renáta. Takovýho uhlího : Umouněný vzpomínky. Kladno: Arteum ve spolupráci s Klubem přátel hornických tradic, 2010. 84 s. ISBN 978-80-254-9189-8.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hornický skanzen Mayrau na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Hornický skanzen Mayrau
- Oficiální stránky
