Hejslovák

Hejslovák (ženský rod: hejslovenka) je ve slovenštině pejorativní označení osoby, která navenek přílišně zdůrazňuje svou slovenskost, obvykle jen slovy bez činů.^[1] Od tohoto výrazu je odvozeno sloveso hejslováčiť, které pojmenovává takovéto chování.^[2]

Vznik editovat

Výraz vznikl nepřímou apelativizací (od podstatného jména „Slovák“)^[3] a je odvozen od názvu písně Hej, Slované (slovensky Hej, Slováci),^[4] kterou složil Samuel Tomášik v roce 1834 a která se později stala hymnou válečné Slovenské republiky a zároveň symbolickou písní nacionalistické Hlinkovy gardy.^[5]^[6]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hejslovák na slovenské Wikipedii.

↑ Slovník súčasného slovenského jazyka. Příprava vydání Buzássyová, Klára. Bratislava: VEDA, 2011. 1087 s. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1172-1.
↑ MARSINOVÁ, Mária. O kvantite slovesa lumpáčiť. Slovenská reč. 1970, roč. 35, s. 17–19. Dostupné online [cit. 2020-06-27].
↑ IMRICHOVÁ, Mária. Podoby a dôsledky transonymizačného procesu pri logonymách. In: OLOŠTIAK, Martin. Jednotlivé a všeobecné v onomastike. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, 2012. Dostupné online. ISBN 9788055505763.
↑ DICKINS, Tom. The Czech-Speaking Lands, Their Peoples and Contact Communities : Titles, Names and Ethnonyms. The Slavonic and East European Review. 2011, roč. 89, čís. 3, s. 401–454. ISSN 0037-6795. „...term Hejslovák, from the title of the unofficial anthem.“
↑ LUKÁČOVÁ, Alžbeta. Ritualizácia produkcie slovenských ľudových hudieb na národno-deklaračných podujatiach. In: PŘIBYLOVÁ, Irena; UHLÍKOVÁ, Lucie. Od folkloru k world music: Hudba a rituál. Námešť nad Oslavou: Městské kulturní středisko, 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. ISBN 9788090341692. S. 66–83. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
↑ VRZGULOVÁ, Monika. Deti holokaustu. Bratislava: Dokumentačné stredisko holokaustu, 2007. ISBN 8096985701. S. 70.

[1] Slovník súčasného slovenského jazyka. Příprava vydání Buzássyová, Klára. Bratislava: VEDA, 2011. 1087 s. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1172-1.

[2] MARSINOVÁ, Mária. O kvantite slovesa lumpáčiť. Slovenská reč. 1970, roč. 35, s. 17–19. Dostupné online [cit. 2020-06-27].

[3] IMRICHOVÁ, Mária. Podoby a dôsledky transonymizačného procesu pri logonymách. In: OLOŠTIAK, Martin. Jednotlivé a všeobecné v onomastike. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, 2012. Dostupné online. ISBN 9788055505763.

[4] DICKINS, Tom. The Czech-Speaking Lands, Their Peoples and Contact Communities : Titles, Names and Ethnonyms. The Slavonic and East European Review. 2011, roč. 89, čís. 3, s. 401–454. ISSN 0037-6795. „...term Hejslovák, from the title of the unofficial anthem.“

[5] LUKÁČOVÁ, Alžbeta. Ritualizácia produkcie slovenských ľudových hudieb na národno-deklaračných podujatiach. In: PŘIBYLOVÁ, Irena; UHLÍKOVÁ, Lucie. Od folkloru k world music: Hudba a rituál. Námešť nad Oslavou: Městské kulturní středisko, 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. ISBN 9788090341692. S. 66–83. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.

[6] VRZGULOVÁ, Monika. Deti holokaustu. Bratislava: Dokumentačné stredisko holokaustu, 2007. ISBN 8096985701. S. 70.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]