Wikipedie

Hans Kelsen

rakouský právník

Hans Kelsen (11. října 1881 Praha[1] – 19. dubna 1973 Orinda u Berkeley, Kalifornie) byl rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec česko-židovského původu. Zabýval se zejména teorií práva, ústavním právem a mezinárodním právem. Je zakladatelem právně-filozofického směru nazývaného ryzí nauka právní, jemuž příbuzná byla normativní teorie práva.

Hans Kelsen
Hans Kelsen circa 1930
Hans Kelsen circa 1930
Narození11. října 1881
Praha
Úmrtí19. dubna 1973 (ve věku 91 let)
Berkeley
Povoláníadvokát, soudce, filozof, vysokoškolský učitel a právník
Alma materVídeňská univerzita
Univerzita Heidelberg
Harvardova univerzita
Akademické gymnázium
Témataprávo, Teorie práva, ústavní právo a mezinárodní právo
Oceněníčestný doktor Harvardovy univerzity (1936)
čestný doktor Národní autonomní univerzity v Mexiku (1951)
Čestný odznak Za vědu a umění (1961)
Čestný doktor Utrechtské univerzity
čestný doktor Salcburské univerzity
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Margarete Kelsen
DětiHanna Renate Kelsen
Maria Beate Feder
RodičeAdolf Kelsen
VlivyHans Vaihinger
Miguel Carbonell-Leal
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Hans Kelsen se narodil 11. října 1881 v Praze, v německy mluvící židovské rodině. Jeho otec Adolf Kelsen (narozený jako Abraham Littman) byl obchodník a pocházel z Brodů v Haliči. V Praze dlouho nezůstali, už roku 1884 se přestěhovali do Vídně, kde Hans Kelsen získal vzdělání. V roce 1900 absolvoval na klasickém gymnáziu a začal studovat práva na Vídeňské univerzitě, kde roku 1906 získal titul doktora práv. Po jednoroční praxi u soudu zastával různé úřednické funkce, ale především se připravoval na vědeckou dráhu.[2]

V roce 1911 se v oboru státního práva habilitoval prací Hauptprobleme der Staatsrechtlehre entwickelt aus der Lehre vom Rechtssatze („Hlavní problémy státoprávní nauky odvozené z nauky o právním výroku“) a začal působit na vídeňské právnické fakultě jako soukromý docent. Po první světové válce, ve které působil jako právní poradce na ministerstvu války, se stal nejdříve roku 1918 mimořádným a už o rok později řádným profesorem v oboru ústavního práva. Podílel se na tvorbě ústavy Rakouské republiky a stal se přísedícím ústavního soudu.[2]

Po roce 1930 musel z politických důvodů opustit ústavní soud, pak univerzitu a nakonec celé Rakousko. Jeho působištěm se stal německý Kolín nad Rýnem, odkud však po roce 1933 musel opět kvůli svému židovskému původu odejít. Dále působil v Ženevě a v letech 1936–1938 také na právnické fakultě Německé univerzity v Praze. V roce 1940 opustil Evropu úplně a po krátkém působení na Harvardově univerzitě se stal řádným profesorem na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde působil až do své smrti 19. dubna 1973.[2]

Myšlení a dílo editovat

Ve svém díle se Hans Kelsen inspiroval zejména transcendentální filozofií Immanuela Kanta, v interpretaci marburské školy (zejména Hermanna Cohena). To se projevuje především ve striktním požadavku na oddělení práva od jiných věd a v důsledném uplatňování normativních metod zkoumání práva. Kant inspiroval Kelsena pouze ve filozofické rovině, nikoli v rovině právně-teoretické (Kant byl zastáncem přirozeného práva). Myšlenkovými předchůdci Hanse Kelsena v právní teorii byli spíše Jeremy Bentham a John Austin a jejich rozkazní teorie. Sám Kelsen se označoval za žáka německého právníka a státovědce Georga Jellinka.

Kelsen významně ovlivnil řadu zejména britských právníků, mimo jiné H. L. A. Harta a J. Raze, z českých autorů brněnského Františka Weyra. Kelsenovým kolegou, ale výslovným protivníkem byl naopak německý právní teoretik absolutní svrchovanosti státu Carl Schmitt.

„ Suverenita je problematický pojem, z něhož nelze získat nic víc, než co jsme do jeho definice účelově vložili. “
— H. Kelsen, Peace through law, 1944.

Teorie práva a státověda editovat

 
Busta Hanse Kelsena ve foyer vídeňské univerzity

V ústavním právu se Kelsen pokládá za tvůrce evropského modelu ústavního soudu jako nejvyššího ochránce demokracie a právního státu. Tento model, odlišný od ústavního soudnictví v USA, převzala řada dalších zemí (od roku 1921 i Československo).

V oblasti teorie práva se Hans Kelsen proslavil asi nejvíce. Vytvořil nový právně-teoretický směr, označovaný jako ryzí nauka právní. Základem této teorie je přísné oddělení práva a morálky. Právo je podle něj vnitřně souladný, hierarchicky uspořádaný systém norem. Hierarchie právního řádu spočívá v tom, že nižší normy (obsažené např. ve vyhláškách) musí být v souladu s vyššími normami (normy zákonné, ústava). Pyramidální struktura právního řádu je dnes všeobecně přijímána.

Vytvořil také teoretický pojem „základní norma“ (Grundnorm), což je nejvyšší norma, stojící nad ústavou. Ta v Kelsenově pojetí umožňuje chápat právní řád jako platný. Tato teoretická konstrukce se stala v právní teorii předmětem mnoha sporů a diskuzí. Zabýval se též problematikou platnosti a účinnosti právních norem. V pozdějším období své vědecké kariéry se věnoval především normám jako takovým, podílel se na tvorbě mezinárodního práva a napsal rozsáhlý komentář k právu OSN.

Kelsen ostře vystupoval proti dosavadní právní teorii, jak se vyvinula v 19. století. Vytýkal jí míšení práva s mimoprávními jevy (morálka, náboženství, sociologie) a prosazoval přísně juristický přístup k právu. Odmítal také tzv. dualismy v právu (tedy rozlišování objektivního a subjektivního práva, veřejného a soukromého práva, atp.). Sám však říkal, že nechce připsat vědě o právu nový směr, že chce pouze vytvořit normativní vědecké základy srovnatelné s jinými vědními obory.

Během své vědecké kariéry spolupracoval též s tzv. brněnskou školou normativní teorie, zejména s jejím čelným představitelem a svým přítelem Františkem Weyrem. Společně vydávali mezinárodní časopis Revue internationale de la théorie du droit.

„ Demokracie je forma státu, která se nejméně brání svým protivníkům. “
— H. Kelsen, Verteidigung der Demokratie, 1934.

Díla z oblasti teorie práva a státovědy editovat

  • Hauptprobleme der Staatsrechtlehre entwickelt aus der Lehre vom Rechtssatze („Hlavní problémy státoprávní nauky odvozené z nauky o právním výroku“, 1911)
  • Allgemeine Staatslehre („Obecná nauka o státu“, 1925)
  • Reine Rechtslehre („Ryzí nauka právní“, 1934, 2. přepracované vydání 1960)
  • General Theory of Law and State („Obecná teorie práva a státu“, 1945)
  • Allgemeine Theorie der Normen („Obecná teorie norem“, 1979)

Ústavní a mezinárodní právo editovat

  • Die Verfassungsgesetze der Republik Österreich („Ústavní zákony Rakouské republiky“, komentář k rakouské ústavě)
  • Das Problem der Souveränität und Theorie des Völkerrechs („Problém suverenity a teorie mezinárodního práva“)
  • The Law of United Nations (komentář k Chartě OSN)
  • Principles of International Law („Zásady mezinárodního práva“)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce Archivováno 27. 1. 2018 na Wayback Machine. pražské židovské náboženské obce
  2. ↑ a b c BOHÁČKOVÁ, Renata. Život a dílo prof. Dr. jur. Dr. Hanse Kelsena. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0852-0. S. 5–7. 

Literatura editovat

  • H. Kelsen, K reformě Společnosti národů. Praha 1938
  • H. Kelsen, O podstatě a hodnotě demokracie. Praha 1933
  • H. Kelsen, Všeobecná teorie norem. Brno 2000

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hans_Kelsen&oldid=23394483“