Hans Kammler
Hans Friedrich Karl Franz Kammler (29. srpna 1901 Štětín – ?) byl německý nacistický stavební inženýr a důstojník Waffen-SS, kde dosáhl generálské hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS. Během druhé světové války řídil továrny na nacistické tajné zbraně (například letadlo Me 262 a raketa V-2). Fakticky pro něj pracovalo přes 14 milionů lidí[1] (mimo jiné i Wernher von Braun, z drtivé většiny to však byli deportovaní vězni).
| Dr. Ing. Hans Kammler | |
|---|---|
 Hans Kammler jako SS-Brigadeführer a Generalmajor der Waffen-SS | |
| Narození | 26. srpna 1901 .svg){kind=small} Stettin, Německé císařství |
| Úmrtí | ? (údajně 9. května 1945 nedaleko Prahy) |
| Děti | Jörg Kammler |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS |
| Sloužil | .svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše (do roku 1945) |
| Složka | .svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933) Waffen-SS (do roku 1945) |
| Jednotka | Leib-Husaren-Regiment „Königin Viktoria von Preussen“ Nr. 2 |
| Velel | Šéf úřadu C LXV. armádní sbor |
| Války | Druhá světová válka |
| Vyznamenání | Rytířský kříž záslužného kříže Německý kříž ve zlatě |
 multimediální obsah na Commons | |
Mládí a počátky kariéry editovat
Narodil se 26. srpna roku 1901 jako syn pozdějšího armádního pruského plukovníka Franze Kammlera a jeho ženy Marie v západopomořanském městě Štětín. Po absolvování škol v Brombergu, Ulmu, a Gdaňsku, maturoval na státním humanitním gymnáziu v Gdaňsku v roce 1919.
Po dokončení studia dne 6. února téhož roku nastoupil jako dobrovolník do armády a byl zařazen ke 2. husarskému pluku (Leib-Husaren-Regiment „Königin Viktoria von Preussen“ Nr. 2), kde zůstal pouze do 10. dubna téhož roku. Následně vstoupil do řad jednotek Freikorps a byl zařazen k jízdnímu oddílu od Freikorps Roßbach s nimiž působil v rámci pohraniční stráže „Východ“ až do konce července roku 1919.
Poté studoval architekturu na technické univerzitě v Mnichově a posléze i na univerzitě v Gdaňsku. Dne 29. října 1921 získal předběžný diplom a 25. října 1923 obdržel závěrečný diplom.
Po dokončení studia se rozhodl vstoupit do služeb pruské státní správy a tak v lednu roku 1924 musel nastoupit do kurzu pozemního stavitelství u profesora Dr. Paula Webera. Kurz dokončil v srpnu následujícího roku. Zároveň s tím pracoval jako zemský stavební vedoucí pro osidlování v berlínské části Zehlendorf. Poté se živil jako samostatný konstrukční manažer pro zemědělské, zahradnické a jiné hospodářské projekty.
Jeho kariéra stavebního inženýra rychle stoupala, když byl zaměstnán u Preussischen Bau und Finanzdirektion (Pruské stavby a finanční správa). Zde se podílel na plánování celé řady policejních budov a různých policejních komplexů zejména v Berlíně. Mimo zakázek pro policejní prezidium v Berlíně pracoval dále pro vládu v Postupimi nebo pro katastrální úřad v Berlíně.
Dne 1. dubna 1928 se stal výzkumným poradcem říšské výzkumné rady pro stavby a ekonomiku bydlení. Společně s tím přednášel o stejném tématu na technických univerzitách.
V polovině roku 1931 se stal poradcem technického oddělení pobočky NSDAP v Berlíně. Dne 1. března 1932 proto vstoupil do NSDAP a 29. listopadu téhož roku promoval na technické fakultě univerzity v Hannoveru a získal titul Dr. Ing.
Vstup do SS a počátky války editovat
Dne 20. května 1933 vstoupil do SS a byl zařazen ke 1. četě od SS-Reiter Standarte Nr. 7, která působila v Berlíně. Zde prováděl, mimo jiné, i ověřování rasového původu.
Od roku 1942 připravoval zařízení (plynové komory a krematoria) pro vyhlazovací tábory. Po potlačení povstání ve varšavském ghettu ho Heinrich Himmler pověřil dohledem nad likvidací domů v ghettu. V této době přišel s myšlenkou využívání koncentračních táborů ve velkém měřítku jako továren na zbraně.
V roce 1943 po spojeneckém bombardování továrny v Peenemünde zajistil její přesun do podzemního komplexu Mittelwerk, rozběh výroby raket V-2, zajištění vězňů a personálu. Ke konci války v roce 1945 ho Adolf Hitler jmenoval svým zplnomocněncem pro zlomení vzdušného teroru.
Okolnosti kolem jeho údajné smrti jsou dodnes předmětem sporu. Podle některých spekulací spáchal v květnu 1945 v Praze sebevraždu[2] nebo ho zastřelila jeho jednotka, aby nepadl do rukou nepřítele. Podle nejnovějších zjištění však Kammler přežil a byl zajat americkými jednotkami. Jako výměnu za beztrestnost poskytl rozsáhlé svědectví a asistenci při odhalování tajných zbraní německých nacistů.[3]
Shrnutí vojenské kariéry editovat
Data povýšení editovat
SS-Untersturmführer – 20. dubna, 1936
SS-Obersturmführer – 20. dubna, 1937
SS-Hauptsturmführer – 12. září, 1937- Leutnant der Reserve – 1937
SS-Sturmbannführer – 11. září, 1938
SS-Obersturmbannführer – 1. červen, 1939
SS-Standartenführer – 1. srpen, 1940
SS-Oberführer – 1. červen, 1941
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS – 20. duben, 1942
SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS – 30. leden, 1944
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS – 1. březen, 1945
Významná vyznamenání editovat
Rytířský kříž záslužného kříže – 1. února, 1945
Železný kříž I. třídy – 1944
Železný kříž II. třídy – 1944
Německý kříž ve zlatě – 28. listopad, 1944
Válečný záslužný kříž I. třídy s meči
Válečný záslužný kříž II. třídy s meči
Totenkopfring
Čestná dýka Reischführera-SS
Sudetská pamětní medaile
Civilní odznak SS
Čestný prýmek starého bojovníka
Německý jezdecký odznak ve stříbře a bronzu- Vyznamenání německého červeného kříže II. třídy
- Německá obranná medaile
Reference editovat
- ↑ Archivovaná kopie. greyfalcon.us [online]. [cit. 2008-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-15.
- ↑ http://www.historieavojenstvi.cz/2007/clanky/werhner_von_braun.pdf[nedostupný zdroj]
- ↑ MAREŠ, Jaroslav. Badatelé - Novinky ze světa záhad a výzkumů [online]. 2019-09-19 [cit. 2019-09-23]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Kammler na Wikimedia Commons - http://hurontaria.baf.cz/[nedostupný zdroj]
