Wikipedie

Halančík tyrkysový

druh ryby

Halančík tyrkysový (Nothobranchius furzeri) je krátkověká sladkovodní ryba z řádu halančíkovců (Cyprinodontiformes), patřící do skupiny afrických anuálních halančíků rodu Nothobranchius. [pozn. 1] Areál je omezen na savany jižního Mosambiku a Zimbabwe.[2][3] Halančík tyrkysový je nejrychleji dospívající obratlovec – po vykulení z jikry je ve věku 14 dní schopen rozmnožovat se.[4] Obývá mělké periodické tůně, které se naplní v období dešťů a během několika měsíců vyschnou. Halančík přežívá několikaměsíční suchou periodu v substrátu, v klidovém stadiu jikry.[5] Je obratlovcem s nejkratší délkou života v zajetí (obvykle žije kratší dobu než 1 rok),[6] a proto se stal významným modelovým organismem ve výzkumu stárnutí.[6][5]

Jak číst taxoboxHalančík tyrkysový
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádhalančíkovci (Cyprinodontiformes)
Čeleďhalančíkovití (Nothobranchiidae)
Rodhalančík (Nothobranchius)
Binomické jméno
Nothobranchius furzeri
R. A. Jubb, 1971
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Halančík tyrkysový byl poprvé nalezen v roce 1968 a pro vědu byl popsán v roce 1971 z tůně v národním parku Gona-re-Zhou v Zimbabwe.[7]

Popis editovat

Halančík tyrkysový je malá ryba, dosahuje max. celkové délky (angl. TL) 6,5 cm. Pohlavně dospívá při průměrné délce (angl. Lm) 3,2 cm.[8] Má koncová ústa s mírně delší spodní čelistí. Je to druh bentopelagický, obývá dno i otevřenou vodu. Čelisti jsou ozubené ve 3–4 řadách.[7][9] Halančík tyrkysový je ryba s výrazným pohlavním dimorfismem a pohlavním dichromatismem – samci jsou větší a výrazněji zbarvení než samice.[10] Póry postranní čáry nejsou na šupinách zjevné a v podélné ose těla má 28–30 šupin (šupiny na ocasní ploutvi nepočítaje).[7] Tělo samic má hnědou až šedohnědou barvu bez vzorování. Šupiny samců jsou tyrkysově modré s tmavým lemováním a tvoří na těle síťovitou strukturu. Hřbetní, řitní a ocasní ploutve mají na bázi mramorování, které směrem od těla postupně slábne. Prsní ploutve mívají nádech od žluté přes oranžovou až do červené barvy s výrazným světlým lemem. Hřbetní ploutev bývá obvykle tmavá s červeným nádechem a světlým mramorováním, řitní ploutev červená s mramorováním. Samci používají hřbetní a řitní ploutev k zachycení a přitlačení samice k třecímu substrátu při třecím aktu.[11] Jsou známy dvě barevné formy samců (červená a žlutá), které se liší barvou ocasní ploutve.[2] Je obvyklé, že v přírodních populacích žijí samice déle než samci.[12]

Druh prospívá v teplé vodě v rozmezí teplot 20–30 °C.[13]

Geografické rozšíření a habitat editovat

Areál halančíka tyrkysového je omezen na savany jižního Mosambiku, a to na sever od řeky Inkomati po řeku Save, konkrétně v oblasti povodí řek Limpopo, Changane, Chefu, Mazimechopes a Vaneteze. Areál částečně zasahuje do Zimbabwe blízko hranic s Mosambikem (Sazale Pan v národním parku Gona Re Zhou).[2] [5] Zajímavostí je, že velké řeky tvoří pro halančíka tyrkysového nepřekonatelnou bariéru, a tak jsou populace z každé strany řeky geneticky odlišné.[14]

Rozšíření halančíka tyrkysového je vázané na periodické tůně, které se v africké savaně naplní pouze v období dešťů.[2] Jsou to obvykle mělké prolákliny v rovinaté savaně, kde se při intenzivních deštích zadrží voda. Ne všechny tůně obývají halančíci,[2] protože anuální halančíci jsou vázáni na specifický typ půdy – čtvrtohorní aluviální usazeniny (vertisoly), které zajišťují optimální podmínky k přežití jiker v substrátu během období, kdy je tůň bez vody.[15] Doba, po kterou je tůň naplněna vodou, závisí na množsví spadlách srážek, hloubce tůně, velikosti tůně a na vrstvě nepropustného substrátu.[16] Halančíkové tůně jsou často využívány dobytkem, slony a další africkou faunou jako kaliště a napajedla. Vlivem rozrušování jílovitého dna faunou a silného zahnojení je voda zakalená.[16] Naopak některé halančíkové tůně jsou hustě zarostlé vodní vegetací a mají vodu čirou.[2] Obvyklá hloubka tůně nepřesahuje 80 cm.[16] V průběhu dne dochází k dramatickým výkyvům teplot, kdy teplota u hladiny může přesáhnout 38 °C v odpoledních hodinách a noční teplota může klesnout ke 20 °C.[13] Různé oblasti výskytu halančíka tyrkysového se liší v ročním srážkovém úhrnu, a tak populace z vnitrozemí žijí v sušší oblasti s kratší periodou zaplnění tůní.[17] To se projevuje i na krátkověkosti halančíků, kdy halančíci ze sušších oblastí se dožívají nižšího věku než halančící z vlhčích oblastí. Delší doba dožití halančíků z vlhčích oblastí je zachována i při laboratorním chovu.[17]

Halančík tyrkysový může být v tůni jediným druhem ryby nebo může koexistovat s dalšími, šířeji rozšířenými dvěma druhy anuálních halančíků: halančíkem ozdobným (Nothobranchius orthonotus) a s halančíkem Nothobranchius pienaari.[18] Často se také vyskytuje s bahníkem západoafrickým (Protopterus annectens).[2] Společný výskyt halančíka tyrkysového s neanuálními druhy ryb není příliš obvyklý.[19] Halančík tyrkysový je ohrožen zejména úbytkem přirozených habitatů vlivem lidské činnosti, jako je stavba silnic, těžba nerostných surovin nebo chemizace a intenzifikace zemědělství.[20]

Potrava editovat

Halančík tyrkysový je dravý a živí se drobnými bezobratlými živočichy, především larvami hmyzu, planktonními korýši a jinými bezobratlými živočichy včetně hmyzu z vodní hladiny.[21] Větší jedinci pozřou i larvy vážek či pulce žab.[22] Halančíci se vyskytují v silně zakalených tůních i v tůních s čistou vodou a charakter zakalení ovlivňuje typ lovené potravy.[23] V zakalené vodě se soustředí na více kontrastní potravu než v čisté vodě, kde loví i vizuálně hůře detekovatelnou potravu.[23] Samice konzumují více potravy a to i přesto že jsou tělesně menší než samci.[23] Halančíci se stávají kořistí bahníků, velkých dravých ploštic rodu mohutnatka (Belostoma) či ptáků (volavek, čápů, ledňáčků aj., přičemž mnohem snazší kořistí pro ně je barevný a aktivní samec než samice).[12][24] Obvyklá potrava používaná při chovu halančíků v zajetí jsou larvy pakomárů (Chironomidae),[11][25] avšak z hlediska laboratorního chovu není tato potrava optimální kvůli riziku zavlečení nákaz.[25] Proto se v laboratorním chovu začíná uplatňovat krmení granulemi.[26] Z pokusů s granulovaným krmivem vyplývá, že halančíci tyrkysoví vyžadují výživu s vysokým (> 55 % v sušině) obsahem proteinů [27].

Rozmnožování a životní cyklus editovat

Halančík tyrkysový dospívá v přírodě do 14 dní od vykulení z jikry.[4] Jde tak o doposud nejrychleji dospívajícího obratlovce.[4] Při intenzivní péči v zajetí může dospět za 18 dní,[8] ale při standardní péči dospívá přibližně v 5. týdnu od vylíhnutí. [25] Halančík tyrkysový se tře u dna, přičemž samec obejme samici hřbetní a řitní ploutví a přitlačí ji k substrátu.[28] Během tření samice vypustí obvykle jednu jikru, kterou samec oplodní.[28] Další tření může probíhat se stejným samcem i s jiným. Halančík tyrkysový se rozmnožuje denně a v přírodě se tře většinou ráno nebo brzy odpoledne.[22] Jikry samic jsou v přírodě ovulovány brzy ráno[22] a jedna samice denně vyprodukuje 20–120 jiker.[29] Halančík tyrkysový je jedna z mála ryb, u které bylo popsáno reprodukční stárnutí (senescence), tedy pokles plodnosti v pokročilém věku.[30]

Jikra halančíka tyrkysového má elipsoidní tvar s nejdelší osou přibližné délky 1,0–1,2 mm.[31] Embryo je jediným stadiem, které přežívá vyschnutí tůně.[32] Jikra je odolná vůči vysychání substrátu, protože má zesílený jikerný obal (zejména vrstvu zona radiata interna) – ve srovnání s neanuálními druhy je zesílen přibližně desetinásobně.[11][19] Další adaptací je vstup embrya do diapauzy, tedy do stadia zastavení embryonálního vývoje, ve kterém embryo přečká nepříznivé podmínky do nového zavodnění tůně.[16] Jsou definovány tři základní diapauzy, kdy se zastavuje embryonální vývoj. V přírodě jsou diapauzy ovlivňovány podmínkami prostředí, kdy první diapauza nastává brzy po oplození jikry v mokrém hypoxickém bahně.[33] Druhá diapauza nastává po vyschnutí substrátu tůně. Třetí diapauza se objevuje po opětovném zvlhčení substrátu tůně na začátku období dešťů, ještě před naplněním tůně srážkovou vodou.[33] Nejdelší období života prožije halančík v klidovém stadiu jikry ve vyschlém substrátu. Nepoměrně kratší období prožije jako dospělec.[5]

Délka života editovat

Halančík tyrkysový je živočich s nejkratší délkou života mezi obratlovci, které lze chovat v zajetí.[34] Může dospět během 14 dní a životní cyklus uzavřít již po několika týdnech od vylíhnutí z jikry. Jednotlivé generace se obvykle nepřekrývají, protože jsou od sebe odděleny suchou periodou.[5]

V přírodě se halančík tyrkysový dožívá obvykle věku 0,75–4 měsíců.[34] [35] Avšak stabilní populace halančíků žijí i v tůních, které jsou zavodněny jen po dobu tří až pěti týdnů,[34][4] a tím se řadí mezi obratlovce s nejkratší přirozenou délkou života.[34] Halančíci ze sušších oblastí se dožívají nižšího věku než halančíci z vlhčích oblastí.[17] Vlivem kratšího zavodnění tůně jsou halančíci pod menším selekčním tlakem z hlediska délky života.[36] Tím dochází ke kumulování neutrálních a škodlivých mutací zkracujících život, a tak jsou rozdíly v délce života mezi populacemi patrné i při chovu za shodných podmínek v zajetí.[17] Další z přirozených faktorů ovlivňujících délku života halančíka tyrkysového je rychlost embryonálního vývoje, která negativně ovlivňuje délku dožití.[37] V zajetí se halančíci tyrkysoví (od vylíhnutí z jikry až po smrt) mohou dožívat podstatně vyššího věku, a to v rozsahu 3–17 měsíců, díky absenci negativních vlivů, jako je predace, nemoci, kvalita vody ad.[6] Krátký život není důsledkem předčasného úmrtí, ale akumulací všech životních projevů do krátkého časového intervalu, a tak halančík tyrkysový během života vykazuje běžné znaky stárnutí obratlovců.[30]

Experimentálně bylo prokázáno, že délka života je prodloužena při chovu v nižších teplotách, [38] při výkyvech teploty simulujících výkyvy teploty v jeho přirozeném prostředí, [39] při podávání antioxidantu resveratrolu s krmivem[40] nebo při snížení kalorického příjmu potravy.[41]

Význam pro člověka editovat

Halančík tyrkysový je optimálním a důležitým modelovým organismem. Provádí se na něm např. výzkum stárnutí, ekotoxikologický výzkum, výzkum regeneračních schopností obratlovců a je také vhodným objektem evoluční ekologie.[6][5]

Halančík tyrkysový je atraktivní druh pro akvaristy specializované na chov anuálních halančíků.[11]

Poznámky editovat

  1. ↑ Anuální ryby jsou ryby, jejichž délka života je omezena jedním rokem.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c d e f g REICHARD, Martin; POLAČIK, Matej; SEDLÁČEK, Ondřej. Distribution, colour polymorphism and habitat use of the African killifish Nothobranchius furzeri , the vertebrate with the shortest life span. Journal of Fish Biology. 2009-1, roč. 74, čís. 1, s. 198–212. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. DOI 10.1111/j.1095-8649.2008.02129.x. (anglicky) 
  3. ↑ Sa-a; Pascualita, Bailly, Nicolas. Nothobranchius furzeri [online]. Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2014 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d VRTÍLEK, Milan; ŽÁK, Jakub; PŠENIČKA, Martin. Extremely rapid maturation of a wild African annual fish. Current Biology. 2018-08, roč. 28, čís. 15, s. R822–R824. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2018.06.031. 
  5. ↑ a b c d e f REICHARD, Martin; POLAČIK, Matej. Nothobranchius furzeri, an 'instant' fish from an ephemeral habitat. eLife. 2019-01-08, roč. 8. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 2050-084X. DOI 10.7554/elife.41548. 
  6. ↑ a b c d CELLERINO, Alessandro; VALENZANO, Dario R.; REICHARD, Martin. From the bush to the bench: the annual Nothobranchius fishes as a new model system in biology: Biology of Nothobranchius. Biological Reviews. 2016-5, roč. 91, čís. 2, s. 511–533. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. DOI 10.1111/brv.12183. (anglicky) 
  7. ↑ a b c JUBB, Reginald Arthur. A new Nothobranchius (Pisces, Cyprinodontidae) from Southeastern Rhodesia. Journal of the American Killifish Association. 1971, roč. 8, čís. 1, s. 12–19. 
  8. ↑ a b BLAŽEK, Radim; POLAČIK, Matej; REICHARD, Martin. Rapid growth, early maturation and short generation time in African annual fishes. EvoDevo. 2013, roč. 4, čís. 1, s. 24. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 2041-9139. DOI 10.1186/2041-9139-4-24. 
  9. ↑ COSTA, Wilson J E M. Comparative morphology, phylogeny and classification of African seasonal killifishes of the tribe Nothobranchiini (Cyprinodontiformes: Aplocheilidae). Zoological Journal of the Linnean Society. 2018-02-14, roč. 184, čís. 1, s. 115–135. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlx102. 
  10. ↑ SEDLÁČEK, Ondřej; BACIAKOVÁ, Barbora; KRATOCHVÍL, Lukáš. Evolution of body colouration in killifishes (Cyprinodontiformes: Aplocheilidae, Nothobranchiidae, Rivulidae): Is male ornamentation constrained by intersexual genetic correlation?. Zoologischer Anzeiger – A Journal of Comparative Zoology. 2014-02, roč. 253, čís. 3, s. 207–215. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 0044-5231. DOI 10.1016/j.jcz.2013.12.004. 
  11. ↑ a b c d VÍTEK, Jiří. Halančíci: biologie, chov, přehled druhů. [s.l.]: Svět křídel ISBN 8085280760, ISBN 9788085280760. 
  12. ↑ a b REICHARD, Martin; POLAČIK, Matej; BLAŽEK, Radim. Female bias in the adult sex ratio of African annual fishes: interspecific differences, seasonal trends and environmental predictors. Evolutionary Ecology. 2014-08-09, roč. 28, čís. 6, s. 1105–1120. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 0269-7653. DOI 10.1007/s10682-014-9732-9. 
  13. ↑ a b ŽÁK, Jakub; REICHARD, Martin; GVOŽDÍK, Lumír. Limited differentiation of fundamental thermal niches within the killifish assemblage from shallow temporary waters. Journal of Thermal Biology. 2018-12, roč. 78, s. 257–262. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 0306-4565. DOI 10.1016/j.jtherbio.2018.10.015. 
  14. ↑ BARTÁKOVÁ, Veronika; REICHARD, Martin; BLAŽEK, Radim. Terrestrial fishes: rivers are barriers to gene flow in annual fishes from the African savanna. Journal of Biogeography. 2015-07-06, roč. 42, čís. 10, s. 1832–1844. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 0305-0270. DOI 10.1111/jbi.12567. 
  15. ↑ WATTERS, B. R. The Ecology and Distribution of Nothobranchius Fishes. Journal of the American Killifish Association. 2009, čís. 42, s. 37–76. 
  16. ↑ a b c d POLAČIK, Matěj; BLAŽEK, Radim; ŽÁK, Jakub. Ekologie anuálních halančíků aneb jak žijí laboratorní ryby v přírodě. Akvárium. 2018, čís. 39, s. 44–53. 
  17. ↑ a b c d BLAŽEK, Radim; POLAČIK, Matej; KAČER, Petr. Repeated intraspecific divergence in life span and aging of African annual fishes along an aridity gradient. Evolution. 2016-12-07, roč. 71, čís. 2, s. 386–402. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 0014-3820. DOI 10.1111/evo.13127. 
  18. ↑ REICHARD, Martin; JANÁČ, Michal; POLAČIK, Matej. Community assembly in Nothobranchiusannual fishes: Nested patterns, environmental niche and biogeographic history. Ecology and Evolution. 2017-03-08, roč. 7, čís. 7, s. 2294–2306. Dostupné online [cit. 2019-09-26]. ISSN 2045-7758. DOI 10.1002/ece3.2851. 
  19. ↑ a b REICHARD, Martin. Anuální halančíci – ryby adaptované na sezonně vysychající biotopy. Živa. 2013, čís. 6, s. 289–293. Dostupné online. 
  20. ↑ NAGY, Béla; WATTERS, Brian R. A review of the conservation status of seasonal Nothobranchius fishes (Teleostei: Cyprinodontiformes), a genus with a high level of threat, inhabiting ephemeral wetland habitats in Africa. Aquatic Conservation: Marine and Freshwater Ecosystems. 2022-01, roč. 32, čís. 1, s. 199–216. Dostupné online [cit. 2024-04-23]. ISSN 1052-7613. DOI 10.1002/aqc.3741. (anglicky) 
  21. ↑ POLAČIK, Matej; REICHARD, Martin. Diet overlap among three sympatric African annual killifish species Nothobranchius spp. from Mozambique. Journal of Fish Biology. 2010-06-29, s. no–no. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/j.1095-8649.2010.02717.x. 
  22. ↑ a b c ŽÁK, Jakub; VRTÍLEK, Milan; REICHARD, Martin. Diel schedules of locomotor, reproductive and feeding activity in wild populations of African annual killifish. Biological Journal of the Linnean Society. 2019-07-23. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 0024-4066. DOI 10.1093/biolinnean/blz108. 
  23. ↑ a b c ŽÁK, Jakub; ŠUHAJOVÁ, Pavlína. The effect of water turbidity on prey consumption and female feeding patterns in African turquoise killifish. Ecology of Freshwater Fish. 2024-03-04. Dostupné online [cit. 2024-04-23]. ISSN 0906-6691. DOI 10.1111/eff.12774. (anglicky) 
  24. ↑ NEZHYBOVÁ, Veronika; BLAŽEK, Radim; KAŠNÝ, Martin. Morphological and molecular characterization of Apatemon sp. infecting killifish in Mozambique. Parasitology International. 2019-12, roč. 73, s. 101967. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 1383-5769. DOI 10.1016/j.parint.2019.101967. 
  25. ↑ a b c POLAČIK, Matej; BLAŽEK, Radim; REICHARD, Martin. Laboratory breeding of the short-lived annual killifish Nothobranchius furzeri. Nature Protocols. 2016-07-07, roč. 11, čís. 8, s. 1396–1413. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 1754-2189. DOI 10.1038/nprot.2016.080. 
  26. ↑ ŽÁK, Jakub; DYKOVÁ, Iva; REICHARD, Martin. Good performance of turquoise killifish (Nothobranchius furzeri) on pelleted diet as a step towards husbandry standardization. Scientific Reports. 2020-12, roč. 10, čís. 1, s. 8986. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-020-65930-0. PMID 32488062. (anglicky) 
  27. ↑ ŽÁK, Jakub; ROY, Koushik; DYKOVÁ, Iva. Starter feed for carnivorous species as a practical replacement of bloodworms for a vertebrate model organism in ageing, the turquoise killifish Nothobranchius furzeri. Journal of Fish Biology. 2022-04, roč. 100, čís. 4, s. 894–908. Dostupné online [cit. 2022-07-19]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/jfb.15021. (anglicky) 
  28. ↑ a b POLAČIK, Matej; REICHARD, Martin. Asymmetric Reproductive Isolation between Two Sympatric Annual Killifish with Extremely Short Lifespans. PLoS ONE. 2011-08-05, roč. 6, čís. 8, s. e22684. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0022684. 
  29. ↑ VRTÍLEK, Milan; REICHARD, Martin. Female fecundity traits in wild populations of African annual fish: the role of the aridity gradient. Ecology and Evolution. 2016-07-25, roč. 6, čís. 16, s. 5921–5931. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 2045-7758. DOI 10.1002/ece3.2337. 
  30. ↑ a b ŽÁK, Jakub.; REICHARD, Martin. Reproductive senescence in a short‐lived fish. Journal of Animal Ecology. 2020-11-07, s. 1365–2656.13382. Dostupné online [cit. 2020-11-17]. ISSN 0021-8790. DOI 10.1111/1365-2656.13382. (anglicky) 
  31. ↑ VRTÍLEK, Milan; REICHARD, Martin. Highly plastic resource allocation to growth and reproduction in females of an African annual fish. Ecology of Freshwater Fish. 2014-08-25, roč. 24, čís. 4, s. 616–628. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 0906-6691. DOI 10.1111/eff.12175. 
  32. ↑ POLAČIK, Matej; DONNER, M. T.; REICHARD, Martin. Age structure of annual Nothobranchius fishes in Mozambique: is there a hatching synchrony?. Journal of Fish Biology. 2011-01-19, roč. 78, čís. 3, s. 796–809. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/j.1095-8649.2010.02893.x. 
  33. ↑ a b POLAČIK, Matej; VRTÍLEK, Milan; REICHARD, Martin. Embryo ecology: Developmental synchrony and asynchrony in the embryonic development of wild annual fish populations. Ecology and Evolution. 2021-05, roč. 11, čís. 9, s. 4945–4956. Dostupné online [cit. 2024-04-23]. ISSN 2045-7758. DOI 10.1002/ece3.7402. PMID 33976861. (anglicky) 
  34. ↑ a b c d ŽÁK, Jakub; VRTÍLEK, Milan; POLAČIK, Matej. Short‐lived fishes: Annual and multivoltine strategies. Fish and Fisheries. 2021-02-04, s. faf.12535. Dostupné online [cit. 2021-02-15]. ISSN 1467-2960. DOI 10.1111/faf.12535. (anglicky) 
  35. ↑ VRTÍLEK, Milan; ŽÁK, Jakub; POLAČIK, Matej. Longitudinal demographic study of wild populations of African annual killifish. Scientific Reports. 2018-03-19, roč. 8, čís. 1. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-018-22878-6. 
  36. ↑ CUI, Rongfeng; MEDEIROS, Tania; WILLEMSEN, David. Relaxed Selection Limits Lifespan by Increasing Mutation Load. Cell. 2019-07, roč. 178, čís. 2, s. 385–399.e20. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 0092-8674. DOI 10.1016/j.cell.2019.06.004. 
  37. ↑ POLAČIK, Matej; BLAŽEK, Radim; ŘEŽUCHA, Radomil. Alternative intrapopulation life-history strategies and their trade-offs in an African annual fish. Journal of Evolutionary Biology. 2014-03-26, roč. 27, čís. 5, s. 854–865. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 1010-061X. DOI 10.1111/jeb.12359. 
  38. ↑ VALENZANO, Dario R.; TERZIBASI, Eva; CATTANEO, Antonino. Temperature affects longevity and age-related locomotor and cognitive decay in the short-lived fish Nothobranchius furzeri. Aging Cell. 2006-06, roč. 5, čís. 3, s. 275–278. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 1474-9718. DOI 10.1111/j.1474-9726.2006.00212.x. 
  39. ↑ ŽÁK, Jakub; REICHARD, Martin. Fluctuating temperatures extend median lifespan, improve reproduction and reduce growth in turquoise killifish. Experimental Gerontology. 2020-10, roč. 140, s. 111073. Dostupné online [cit. 2020-10-01]. DOI 10.1016/j.exger.2020.111073. (anglicky) 
  40. ↑ VALENZANO, Dario R.; TERZIBASI, Eva; GENADE, Tyrone. Resveratrol Prolongs Lifespan and Retards the Onset of Age-Related Markers in a Short-Lived Vertebrate. Current Biology. 2006-02, roč. 16, čís. 3, s. 296–300. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2005.12.038. 
  41. ↑ TERZIBASI, Eva; LEFRANÇOIS, Christel; DOMENICI, Paolo. Effects of dietary restriction on mortality and age-related phenotypes in the short-lived fishNothobranchius furzeri. Aging Cell. 2009-04, roč. 8, čís. 2, s. 88–99. Dostupné online [cit. 2019-09-27]. ISSN 1474-9718. DOI 10.1111/j.1474-9726.2009.00455.x. 

Literatura editovat

  • ANAGNOSTOPOULOS, Gerasimos; MONTÉGUT, Léa; CHEN, Hui; CARBONNIER, Vincent at al. Immunoblot-based assays for assessing autophagy in the turquoise killifish Nothobranchius furzeri. Methods in Cell Biology. 2021, vol. 165, s. 123–138. ISSN 0091-679X. doi: 10.1016/bs.mcb.2020.10.007. Epub 2020 Nov 18.
  • BARTÁKOVÁ, Veronika. Genetická struktura krátkověkých ryb rodu Nothobranchius v jižním Mosambiku. Brno 2013. 89 s., 18 příl. na [28] s. Diplomová práce. Ved. práce doc. Mgr. et Mgr. Josef Bryja, Ph.D., konzultant doc. RNDr. Martin Reichard, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
  • CUI, Rongfeng; WILLEMSEN, David & VALENZANO, Dario Riccardo. Nothobranchius furzeri (African Turquoise Killifish). Trends in Genetics. 2020, vol. 36, no. 7 (2020 07 01), s. 540–541. ISSN 0168-9525. doi: 10.1016/j.tig.2020.01.012. Epub 2020 Feb 28.
  • EVSIUKOVA, Valentina S; KULIKOVA, Elizabeth A. a KULIKOV, Alexander V. Age-Related Alterations in the Behavior and Serotonin-Related Gene mRNA Levels in the Brain of Males and Females of Short-Lived Turquoise Killifish (Nothobranchius furzeri). Biomolecules. 2021 Sep 28, vol. 11, iss. 10, s.1421. ISSN 2218-273X. doi: 10.3390/biom11101421.
  • MRKVOVÁ, Klára viz SIUDOVÁ, Klára
  • REICHWALD, Kathrin et al. Insights into Sex Chromosome Evolution and Aging from the Genome of a Short-Lived Fish. Cell. 2015 3 December, vol. 163, iss. 6, s. 1527–1538. ISSN 0092-8674. doi: 10.1016/j.cell.2015.10.071
  • SAHM, Arne; PLATZER, Matthias & CELLERINO, Alessandro. Outgroups and Positive Selection: The Nothobranchius furzeri Case. Trends in genetics. 2016, vol. 32, no. 9, s. 523–525. ISSN 0168-9525. doi: 10.1016/j.tig.2016.06.002. Epub 2016 Jul 13.
  • SIUDOVÁ, Klára. Behaviorální interakce v populacích halančíka tyrkysového. Brno, 2020. 35 s. + video. Bakalářská práce. Ved. práce doc. RNDr. Martin Reichard, Ph.D. Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Ústav botaniky a zoologie. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/xenl7/BP_K.Siudova.pdf Video: MRKVOVÁ, Klára [roz. Siudová]. Behaviorální projevy halančíka tyrkysového (Nothobranchius furzeri). 28. 6. 2020 [cit. 6. 4. 2022]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=rE2xB0DEYno

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Halančík_tyrkysový&oldid=23850929“