Habomajské ostrovy
Habomajské ostrovy (rusky Хабомай [Chabomaj], japonsky 歯舞群島 [Habomai guntō], nebo 歯舞諸島 [Habomai šotō]) je skupina nejjižnějších ostrůvků Kurilského souostroví. V současnosti jsou pod správou Ruské federace, ale jsou, současně s ostrovy Iturup, Kunašir a Šikotan, nárokovány Japonskem.
| Habomajské ostrovy Острова Хабомай 歯舞群島 | |
|---|---|
 | |
| Geografie | |
| Poloha | 43°29′ s. š., 146°1′ v. d. |
| Souostroví | Malé kurilské pásmo |
| Rozloha | 100 |
| Počet ostrovů | 10 |
| Časové pásmo | UTC+11 |
| Hlavní ostrov | Zeljonyj |
| Země | |
| Stát |  Rusko |
| Provincie | Sachalinská oblast |
V textech lze nalézt zjednodušený název Habomaj a často i nesprávnou interpretaci, že se jedná o jeden ostrov.
Ostrovy jsou s výjimkou ruské pohraniční stráže neobydlené, částečně i kvůli nejasné budoucnosti.
Geografie editovat
Ostrovy leží v bezprostředním sousedství ostrova Hokkaidó. Ruská geografie je spolu s ostrovem Šikotan zařazuje do Malého kurilského pásma. Japonská geografie tyto ostrovy ke Kurilám nepočítá.
Sestávají zhruba z deseti ostrůvků a skalisek, přičemž všechny ostrovy plochou větší než 1 km² uvádí tabulka níže.
| Název | rusky | japonsky | plocha [km²] |
nejvyšší bod [m n. m.] |
zeměpisná šířka |
zeměpisná délka |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Polonskovo | Полонского | 多楽島 [Taraku-tó] | 11,57 | 16 | 43°38′ | 146°19′ |
| Zeljonyj | Зелёный | 志発島 [Šibocu-tó] | 58,72 | 24 | 43°30' | 146°08' |
| Tanfileva | Танфильева | 水晶島 [Sujšódžima] | 12,92 | 15 | 43°26′ | 145°55′ |
| Jurij | Юрий | 勇留島 [Juri-tó] | 10,32 | 44 | 43°25′ | 146°04′ |
| Anučina | Анучина | 秋勇留島 [Akijuri-tó] | 2,35 | 33 | 43°22′ | 146°00′ |
| Ďomina | Дёмина | 春苅島 [Harukari-tó] | 0,7[p 1] | 34 | 43°25′ | 146°10′ |
Historie editovat
Habomajské ostrovy byly objeveny a zmapovány v roce 1732 během ruské Velké severní expedice. Od roku 1807 se na ostrovech objevovali první japonští sběrači řas a rybáři.
Šimodská dohoda podepsaná mezi Ruskem a Japonskem v roce 1855 předala Habomajské ostrovy pod japonskou svrchovanost.[1][2] V roce 1877 byla na ostrovech postavena první stálá japonská rybářská osada. V roce 1915 existovaly na ostrovech čtyři větší japonské rybářské osady, které se věnovaly nejen rybolovu, sběru řas a lastur, ale také chovu dobytka a koní. Na konci druhé světové války na ostrovech žilo cca 4 500 Japonců, z 95 % rybářů.
Habomajské ostrovy byly obsazeny sovětskou armádou v posledních dnech druhé světové války. Následně je Sovětský svaz anektoval v souladu s požadavky dohodnutými na jaltské konferenci se Spojenci, kterým za to přislíbil účast ve válce s Japonskem.[3]
V roce 1956, po složitém vyjednávání společné sovětsko-japonské deklarace, která ukončila válečný stav mezi oběma stranami, Sovětský svaz přislíbil navrátit Habomajské ostrovy Japonsku spolu s ostrovem Šikotan. Má se tak stát po uzavření vzájemné mírové smlouvy. Přestože taková smlouva nebyla podepsána, byl tento slib obnovován během sovětsko-japonských a později rusko-japonských jednání. Japonsko při navrácení Habomajských ostrovů argumentuje, že nejsou součástí Kurilských ostrovů, ale že ve skutečnosti patří do prefektury Hokkaidó.[4][5]
Obyvatelstvo editovat
Domorodí obyvatelé Habomajských ostrovů, Ainuové, byli po založení japonské správy souostroví (1855) deportování a nebo násilně asimilováni. V japonském období (1855–1945) byly Habomajské ostrovy, včetně malých ostrovů, hustě osídleny rodinami japonských rybářů, kteří zde také chovali dobytek. Během sovětského období se ostrovy staly součástí pohraniční oblasti a byly prohlášeny za chráněné.
V 21. století zde nesídlí žádní stálí civilní obyvatelé, avšak žijí tu po celý rok příslušníci ruské pohraniční stráže.[6] Na Tanfilevově ostrově přebývá několik desítek sezónních pracovníků v rybářské základně Zorkaja.[7]
Podnebí editovat
Souostroví má spíše mírné oceánské podnebí se studenými, dlouhotrvajícími větry. Je zde velmi chladné léto, podzim je celkem teplý a suchý, zima je mírnější, ale plná sněhu. Silný vítr zabraňuje v zimě vytvoření stabilní sněhové pokrývky, což oceňovali zejména japonští rolníci při chovu hospodářských zvířat. Průměrná lednová teplota na ostrovech je −5,2 °C. I v nejchladnějších zimních měsících teploty zřídka klesnou pod −6 °C. Rekordní minimum je −18 °C. Moře kolem ostrovů nezamrzá, ale během silné zimy od února do dubna se v okolí ostrovů objevuje naplavený plovoucí led z Ochotského moře. V létě na ostrovech hodně prší. Průměrná teplota v srpnu je +16,1 °C, což je vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu velmi příznivé pro lidi. Maximální zaznamenaná teplota v historii byla +28 °C.
Průměrné roční srážky zde dosahují 1000–1020 mm, což je podstatně méně než na nedalekém Šikotanu – 1240 mm/rok.
Flóra a fauna editovat
Habomajské ostrovy jsou pokryté rostlinnou vegetací. Nejsou zde žádné lesy, ačkoliv moderní archeologické vykopávky odhalily, že dříve na velkých ostrovech souostroví byl rozšířen Smrk Glehnův a byly také menší plochy březových lesů.[8] Nedávné studie ukázaly, že louky získaly na ostrovech převahu nad lesy ve středním holocénu.
Na ostrovech bylo zaznamenáno 140 druhů ptáků, z toho asi 40 hnízdících.
Ve 21. století se na ostrovy vrátily mořské vydry.[9]
Úžiny mezi ostrovy jsou mělké (2–8 m) a bohaté zejména na řasy a na tresky.
Galerie editovat
Poznámky editovat
- ↑ Ostrovy jsou zde uvedeny, protože některé prameny uvádějí plochu 1,5 km²; hodnota v tabulce je dle ruských zdrojů.
Reference editovat
- ↑ Kuril islands dispute between Russia and Japan. BBC News. 2013-04-29. Dostupné online [cit. 2021-01-26]. (anglicky)
- ↑ Prestiž, geopolitika, těžba. Důvody, proč Moskva nechce Tokiu vrátit Kurily. iDNES.cz [online]. 2019-01-22 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Uzavřít mírovou dohodu je kvůli Kurilám složité, shodli se Putin s Abem. iDNES.cz [online]. 2016-12-16 [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Japonsko protestuje proti výstavbe ruských kasární na Kurilských ostrovoch. Pravda.sk [online]. 2018-12-19 [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Nový japonský předseda vlády chce vyřešit problém jižních Kuril. cz.sputniknews.com [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Курильские острова. Досье. ТАСС [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Три человека скончались на Курилах, возможно, от отравления метиловым спиртом - PrimaMedia. primamedia.ru [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Н.И, Белянина; Л.А, Ганзей; Н.Г, Разжигаева. ПЕРВЫЕ ДАННЫЕ О РАЗВИТИИ ЛАНДШАФТОВ НА ЮГЕ КУРИЛЬСКИХ ОСТРОВОВ НА РУБЕЖЕ ПЛЕЙСТОЦЕНАГОЛОЦЕНА. Доклады Академии наук. 2010, roč. 430, čís. 1. Dostupné online [cit. 2021-01-27]. ISSN 0869-5652.
- ↑ И, Корнев С. Современное состояние популяций калана (Enhydra lutris L. ) в российской части ареала. Исследования водных биологических ресурсов Камчатки и северо-западной части Тихого океана. 2010, čís. 19. Dostupné online [cit. 2021-01-27]. ISSN 2072-8212.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Habomajské ostrovy na Wikimedia Commons
