Wikipedie

Hřib plstnatý

Hřib neboli suchohřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus (L.: Fr.) Quél. 1888, syn. Boletus subtomentosus L.: Fr. 1753) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Názory na kuchyňskou kvalitu tohoto druhu se různí, protože plodnice více nebo méně zapáchají jodoformem.[1]

Jak číst taxoboxHřib plstnatý
alternativní popis obrázku chybí
Hřib plstnatý
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodsuchohřib (Xerocomus)
Binomické jméno
Xerocomus subtomentosus
(L.: Fr.) Quél. 1888
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Klobouk může za suššího počasí rozpraskávat
Póry jsou sytě žluté, velké, hranaté

Synonyma editovat

Lidové názvy: baba, březňák, jalovcovka, kominíček, kozí pysk[3], kožák[3], kožešník[4], kožíšek, mecháček, myška, nepravý hříbek, poddoubek, poddoubník[3], podhříbek, podlíska, podloubník[3], podmáselník, podmáslík, podmásník[4], praskáč, sameťák, sameťáček, zelenokabátník.[5] Na Slovensku: riečičkár, žltkár.[5]

Taxonomie editovat

Hřib plstnatý popsal Carl Linné v roce 1753. Tento popis je s ohledem na stávající pravidla mykologické nomenklatury považován za neplatný. Validizoval jej však Elias Magnus Fries v 19. století. Následně jej Lucien Quélet v roce 1888 přeřadil do rodu suchohřib (Xerocomus). Ve druhé polovině 20. století se chápání tohoto druhu mírně změnilo v důsledku pojetí Rolfa Singera, které se překrývá s hřibem osmahlým. Později se přístup změnil, takže aktuálně platné pojetí nemusí korespondovat s popisy autorů, kteří vycházeli ze Singera.

Vzhled editovat

Makroskopický editovat

Klobouk dosahuje průměru 40 – 80 (110) milimetrů, postupně je polokulovitý, klenutý až poduškovitý. Povrch má světle, středně, narezavěle, někdy i tmavě hnědý.[2]

Rourky i póry jsou světle až živě žluté, bez hnědavého nádechu. Ve stáří se zbarvují do olivova. Póry jsou poměrně velké, ve stáří dosahují 1 – 3 milimetru.[2]

Třeň dosahuje 50 – 90 (140) × 7 – 20 (25) milimetrů, v mládí může být vřetenovitý, později je válcovitý. Obvykle má žlutý povrch, někdy bělavý nebo světle krémový, v dolní části může být nahnědlý. Povrch je bez síťky, může však být tvarován v protáhlá žebra, která síťku trochu připomínají.[2]

Dužnina je žlutá nebo nažloutlá, nad rourkami sytěji zbarvena. Po porušení může slabě modrat. Chuť je nevýrazná, vůně nenápadná, nebo připomínající jodoform[2] (ostrý chemický pach) – především na bázi třeně a u starších plodnic.

Mikroskopický editovat

Výtrusný prach je hnědoolivový, spory dosahují (9,5) 11 – 14 (15) × (4) 4,5 – 5 (5,5) milimetru, mají elipsovitě vřetenovitý tvar s mělkou suprahilární depresí. Pod elektronovým mikroskopem vykazuje povrch zvláštní ornamentiku. Myceliová vlákna jsou špinavě bělavá, některá mohou být i žlutá. Povrch klobouku kryje vláknitý trichoderm.[2]

Výskyt editovat

Hojný druh nížin a pahorkatin, roste v listnatých i smíšených lesích a na hrázích rybníků, vždy pod duby.[2] Pilát jej uváděl v rámci dubo-habrových lesů na nevápenatých půdách, v druhotných smíšených lesích na půdách nevápenatých a v rámci bučin v nížinách a pahorkatinách ¹).[6] Fruktifikuje od června do konce října.

¹) Nálezy suchohřibu plstnatého pod jinými stromy než duby jsou v současnosti považovány za nespolehlivé a pravděpodobně se vztahují ke hřibu osmahlému, který byl dříve s hřibem plstnatým ztotožňován.[2]

Rozšíření editovat

Roste v Evropě: Česká republika (první jej v Čechách uvádí Krombholz r. 1821[3]), Slovensko.[1]

Záměna editovat

  • hřib hnědý (Imleria badia) – tmavší klobouk, výrazněji modrá, za vlhka slizký či lepkavý
  • hřib moravský (Aureoboletus moravicus) – nemodrá, aroma po kopru či kokosu, plavohnědé odstíny
  • hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus) – bledší dužnina, obvykle nemodrá, neroste pod duby

Nejpodobnější houbou je blízce příbuzný hřib osmahlý. Ten se liší především výskytem pod jehličnany a z listnáčů pod buky, břízami a vrbami. Postrádá žluté až žlutavé zbarvení dužniny, která je spíš bělavá až krémová, zpravidla nemodrá vůbec, případně jen minimálně.[2]

Vnitrodruhové taxony editovat

Suchohřib plstnatý žebernatý editovat

Boletus subtomentosus var. striaepes Secr. se vyznačuje výraznějším žebrováním na třeni. Taxon totožný s Boletus subtomentosus var. crassipes (Schaeff.) Smotl. 1912, Boletus subtomentosus var. reticulatipes Mart., Boletus subtomentosus var. costatipes Mart., Boletus subtomentosus var. panosus Rostk..[7]

Suchohřib plstnatý žlutavý editovat

Xerocomus subtomentosus var. luteolus (Velen.) Šutara 2008[8] (syn. Boletus subtomentosus var. luteolus Velen. 1922[7], syn. Xerocomus subtomentosus var. xanthus Gilbert 1931[8], syn. Xerocomus flavus Singer et Kuthan 1976[8]) se vyznačuje žlutým zbarvením klobouku.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. 256 s. Kapitola Suchohríb plstnatý, s. 146. (slovensky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 212. 
  3. ↑ a b c d e f SMOTLACHA, František. Monografie českých hub hřibovitých (Boletinei),. In: Věstník Královské české společnosti nauk. Praha: Královská česká společnost nauk, 1911. S. 28, 38–39.
  4. ↑ a b SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. třetí upravené. vyd. Praha: SZN, 1989. 269 s. Kapitola Hřib plstnatý, s. 154. 
  5. ↑ a b KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Lidová jména hub, s. 437. 
  6. ↑ PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 65. 
  7. ↑ a b VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Dostupné online. Kapitola B. subtomentosus, s. 716-717. 
  8. ↑ a b c ŠUTARA, Josef. Xerocomus s. l. in the light of the present state of knowledge. In: Czech mycology. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. Číslo 60 (1). S. 29–62. (anglicky)

Literatura editovat

  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 9. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hřib_plstnatý&oldid=23199041“