Gyula Szapáry
Gyula hrabě Szapáry de Muraszombat (maďarsky Szapári de Muraszombat Gyula gróf, německy Julius Graf Szapáry de Muraszombat) (1. listopadu 1832 Pešť – 20. ledna 1905 Opatija) byl uherský šlechtic a politik. Od mládí působil ve státních službách, poté byl dlouholetým poslancem uherského zemského sněmu a později dědičným členem Sněmovny magnátů. Zastával několik funkcí v uherské vládě a nakonec byl v letech 1890–1892 uherským předsedou vlády.[1][2]
| Gyula hrabě Szapáry | |
|---|---|
 Portrét ze sbírek Maďarské národní galerie | |
| Uherský ministerský předseda | |
| Ve funkci: 13. března 1890 – 17. listopadu 1892 | |
| Předchůdce | Kálmán Tisza |
| Nástupce | Sándor Wekerle |
| Uherský ministr vnitra | |
| Ve funkci: 13. března 1890 – 17. listopadu 1892 | |
| Předchůdce | Géza Teleki |
| Nástupce | Károly Hieronymi |
| Ve funkci: 5. března 1873 – 28. února 1875 | |
| Předchůdce | Vilmos Tóth |
| Nástupce | Kálmán Tisza |
| Uherský ministr financí | |
| Ve funkci: 5. prosince 1878 – 11. února 1887 | |
| Předchůdce | Kálmán Tisza |
| Nástupce | Kálmán Tisza |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Adresná strana Liberální strana (Uhersko) Deákova strana |
| Narození | 1. listopadu 1832 Pešť |
| Úmrtí | 20. ledna 1905 (ve věku 72 let) Opatija |
| Rodiče | Josef Szápáry a Anna, Baronesse Orczy de Orczi |
| Děti | György Szapáry Lörinc Szapáry |
| Příbuzní | Gyula Szapáry (vnuk) |
| Profese | ekonom a politik |
| Ocenění | Řád čestné legie rytíř Řádu zlatého rouna |
| Commons | Gyula Szapáry |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z významného šlechtického rodu Szapáryů, narodil se jako nejstarší syn dvorního rady hraběte Josefa Szapáryho (1799–1871) a jeho manželky Anny, rozené baronky Orczyové (1810–1879).[3][4] Vystudoval práva a od mládí působil ve státních službách, mimo jiné byl zástupcem župana v Hevesi. V roce 1861 byl krátce členem uherského sněmu, po několika letech mimo aktivní politiku byl znovu poslancem od roku 1865, později získal dědičné členství ve Sněmovně magnátů.
V roce 1870 byl jmenován státním tajemníkem na ministerstvu dopravy, ve Szlávyho kabinetu zastával funkci ministra vnitra (1873–1875), po dočasném odchodu z vlády byl v roce 1875 jmenován c. k. tajným radou.[5] V letech 1878–1887 byl ministrem financí a v této funkci se mu podařilo konsolidovat veřejné finance. Od dubna do června 1880 provizorně vykonával také kompetence úřadu ministra veřejných prací a dopravy. V letech 1889–1890 byl ministrem zemědělství a v roce 1889 navíc krátce ministrem průmyslu a obchodu. Po rezignaci Kálmána Tiszy převzal jeho kabinet a v březnu 1890 byl jmenován předsedou vlády. Složení kabinetu zůstalo v podstatě stejné s předchozí Tiszovou vládou a Szapáry se mohl opřít o řadu schopných odborníků, ve své vládě byl zároveň znovu ministrem vnitra.[6] V listopadu 1892 odstoupil poté, co se názorově rozešel s Liberální stranou a do roku 1894 žil v soukromí. Později znovu aktivně působil z pozice člena Sněmovny magnátů. V roce 1900 obdržel čestný post vrchního pokladníka Uherského království (Tavernicorum Regalium Magister).
Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny (1875), v roce 1881 získal Řád zlatého rouna a nakonec obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána (1892).[7]
Majetkové a rodinné poměry editovat
Hlavním rodinným sídlem byl zámek Pusztataskóny, který byl v polovině 20. století zcela moderně přestavěn na bytové domy, v obci je ale dochována rodová hrobka Szapáryů.[8] Julius nechal v letech 1870–1880 postavit menší zámek v Gödu poblíž Budapešti.[9] Dalším sídlem byl zámek Nyírábrány, který Gyulova manželka Karolína získala v roce 1897 od svého bratra hraběte Pavla Festeticse. Zde proběhly stavební úpravy koncem 19. století ve stylu novogotiky.[10][11]
V Budapešti se v roce 1864 oženil s hraběnkou Karolínou Festeticsovou (1838–1919), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí[12]:
- 1. Jiří August Josef (György Ágost József) (1865–1929), c. k. komoří, poručík, dědičný člen Sněmovny magnátů, vrchní župan v Szolnoku, ∞ 1901 Marie Markovicsová (1881-1946)
- 2. Laurent August Julius (Lörinc Ágost Gyula) (1866–1919), c. k. komoří, diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Chile
- 3. Josef Karel Julius (József Károly Gyula) (1867–1927), c. k. tajný rada, komoří, plukovník, dědičný člen Sněmovny magnátů, nejvyšší hofmistr arcivévody Josefa
- 4. František (Ferenc) (1869–1870)
- 5. Amálie (Ilma Anna Karolina) (1872–1947), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1891 Simon hrabě Révay (1865–1928), c. k. komoří
- 6. Charlotta (Sarolta) (1875–1876)
- 7. Emerika (1878-
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXIV.; Praha, 1906; s. 513 (heslo Szapáry)
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Maďarsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Rodokmem Szapáryů dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1852; s. 852 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 88 dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 594–595
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896, Vídeň, 1896; s. dostupné online
- ↑ Hrobka Szapáryů dostupné online
- ↑ Zámek Göd dostupné online
- ↑ Zámek Nyírábrány dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 40 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 968 dostupné online
