Grizon velký

druh lasicovité šelmy rodu Galictis

Grizon velký (Galictis vittata) je druh velké lasicovité šelmy žijící v jižním Mexiku, Střední a Jižní Americe.

Jak číst taxoboxGrizon velký
alternativní popis obrázku chybí
grizon velký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďlasicovití (Mustelidae)
Rodgrizon (Galictis)
Binomické jméno
Galictis vittata
(Schreber, 1776)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Grizon velký je štíhlé zvíře s krátkýma nohama, dlouhým krkem a krátkým huňatým ocasem. Je si vzhledem podobný s blízce příbuzným grizonem malým, od kterého jej lze nejsnáze odlišit podle velikosti, kdy se délka hlavy a těla grizona velkého pohybuje od 45 do 60 cm. Dospělí jedinci váží ve volné přírodě mezi 1,5 a 3,8 kilogramy, ale při chovu v zajetí mohou být větší a vážit více.[2]

Hřbet, boky, temeno hlavy a ocas jsou zbarveny šedě, zatímco zbytek těla je mnohem tmavší a obvykle souvisle černý. Úzký bělavý pruh odděluje tmavší a světlejší srst na hlavě a ramenou, nikoli však dále vzadu, kde mohou obě barvy u některých jedinců splývat. Ocas je dlouhý 14 až 20 cm a pokrytý huňatou srstí podobné barvy jako hřbet zvířete. Hlava je zploštělá a široká, s krátkýma, kulatýma ušima a tmavě hnědýma až černýma očima. Nohy jsou svalnaté, s pěti prsty spojenými plovací blánou, z nichž každý je zakončen ostrým, zahnutým drápem.[2]

Rozšíření a stanoviště editovat

Grizoni velcí pochází ze Severní a Jižní Ameriky, kde se vyskytují od jižního Mexika na severu až po střední Brazílii, Peru a Bolívii na jihu. Obývají širokou škálu lesních a cerradových biotopů a obvykle se vyskytují v blízkosti řek a potoků. Obvykle se vyskytují v nadmořských výškách pod 500 m, ale v některých částech bolivijských And se mohou vyskytovat až ve výšce 2000 m.[2] V některých oblastech se mohou vyskytovat i v obdělávaných oblastech, jako jsou plantáže a rýžová pole.[3] Jsou známy čtyři žijící a jeden fosilní poddruh:[4]

  • Galictis vittata vittata – severní část Jižní Ameriky
  • Galictis vittata andina – Peru a Bolívie
  • Galictis vittata brasiliensis – Brazílie
  • Galictis vittata canaster – Střední Amerika a jižní Mexiko
  • Galictis vittata fossilispleistocén Brazílie[2]

Chování editovat

Grizoni velcí jsou převážně suchozemští, i když umí šplhat po stromech a dobře plavat. Jsou převážně denní, v noci jsou aktivní jen výjimečně.[5] Žijí osaměle nebo v párech, jejich domovský okrsek má rozlohu nejméně 4,2 km² a populační hustota je velmi nízká, takže se s nimi v přírodě setkáme jen zřídka. Nocují v dutinách v dutých kmenech nebo pod kořeny stromů, případně v opuštěných norách jiných zvířat[5].

O jejich potravě je známo jen málo, ačkoli se z velké části skládá z drobných obratlovců, jako jsou ryby, obojživelníci, ptáci a další savci.[6] Při lovu kličkují, dělají krátké kroky a občas se zastaví, aby se rozhlédli se zdviženou hlavou a zavětřili. Při opatrnějším pohybu tisknou tělo těsně k zemi s pohybem, který je popisován jako „hadí“. Na ohrožení prý reagují sérií vrčení, které nabývá na intenzitě a frekvenci, až přechází v rychlé štěkání a nakonec v jediný hlasitý výkřik s vyceněnými zuby[2].

Biologie editovat

Stejně jako mnoho jiných lasicovitých mají i grizoni anální pachové žlázy, které vylučují nažloutlý nebo nazelenalý výměšek. Ten sice není v porovnání s jinými druhy nijak zvlášť odporný, ale může být vystříknut na útočníky a slouží také ke značení teritoria[2].

Vrhají až čtyři mláďata od března do září po 39 dnech březosti. Novorozená mláďata váží méně než 50 gramů a zpočátku jsou slepá. Mají krátkou srst, která již připomíná dospělého jedince. Po dvou týdnech se jim otevřou oči a ve třech týdnech začínají přijímat pevnou potravu, přičemž dospělého vzrůstu dosáhnou již ve čtyřech měsících.[5] V zajetí se dožívají přinejmenším 10 let.[2]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greater Grisom na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. a b c d e f g Yensen, E.; TARIFA, T. Galictis vittata. Mammalian Species. 2003, s. 1–8. DOI 10.1644/727. 
  3. Cuarón, A.D.; REID, F.; GONZÁLEZ-MAYA, J.F.; HELGEN, K. Galictis vittata. IUCN Red List of Threatened Species. 2016, s. e.T41640A45211961. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41640A45211961.en. 
  4. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. Redakce Wilson D.E.. 3rd. vyd. [s.l.]: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8221-0. OCLC 62265494 
  5. a b c Handbook of the Mammals of the World, Volume 1: Carnivora. Redakce Wilson, D.E.. Barcelona: Lynx Edicions, 2009. ISBN 978-84-96553-49-1. S. 636–637. 
  6. Bisbal, F.J. Food habits of some Neotropical carnivores in Venezuela (Mammalia, Carnivora). Mammalia. 1986, s. 329–340. Dostupné online. DOI 10.1515/mamm.1986.50.3.329. 

Externí odkazy editovat