Wikipedie

Glagolská mše (Janáček)

Glagolská mše (Mša glagolskaja) je kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany, kterou složil Leoš Janáček v pokročilém věku 72 let, v období od 5. srpna do 15. října 1926 v Luhačovicích a Brně. Staroslověnský text upravil přední český jazykovědec a slavista Miloš Weingart.

Postludium napsal Janáček už o řadu let dříve jako samostatné intermezzo ve stylu passacaglie a nadepsal jej „Varhany sólo“. Projevuje se zde autorův originální a vysoce expresivní skladatelský styl. Až posléze jej použil jako sedmou část Glagolské mše.[1]

V září 1927 Janáček dokončil druhý opis kantáty jako přípravu k jejímu prvnímu uvedení. V březnu 1928 pak byla partitura s dílčími úpravami připravena k tisku a vyšla až po Janáčkově smrti v Universal Edition ve Vídni. Tato druhá verze pak byla až do 90. let nejčastěji hrána.[2][3] Původní podoba („verze 1927“), rekonstruovaná Paulem Wingfieldem, byla poprvé provedena roku 1993 na University of Manchester.[4]

Ačkoli se jedná o zhudebnění liturgického textu, nemá skladba konfesionální charakter. Když Ludvík Kundera o jejím autorovi hovořil jako o „pevně věřícím starci“, Janáček se ohradil: „Žaden stařec, žaden věřici, mladiku.“[5][6] Původ Glagolské mše je spíše možné hledat ve skladatelově panteismu – v časopise Literární svět se vyjádřil, že Glagolskou mši skládal „pro víru ve věčný život, ne však na konfesijním základě, nýbrž na morálně neporušitelném, jenž si bere Boha za svědka“[7] – a v jeho panslavismu. Jako u většiny jeho pozdních děl i u Glagolské mše hraje velkou úlohu milostná inspirace; jak psal Kamile Stösslové v dopise z 24/25. prosince 1926, měla to být jejich pomyslná svatební mše.[8]

Glagolská mše patří k nejhranějším autorovým dílům; např. v repertoáru České filharmonie je z Janáčkovy tvorby na třetím místě za Tarasem Bulbou a Sinfoniettou.[9] Hned v prvních pěti ročnících festivalu Pražské jaro byla Českou filharmonií uvedena třikrát – v letech 1947 a 1948 pod taktovkou Rafaela Kubelíka a v roce 1950 s Karlem Ančerlem.[10] 18. července 2011 při zahajovacím koncertu 20. ročníku festivalu Janáček a Luhačovice byla poprvé uvedena také v Luhačovicích, v kostele sv. Rodiny.[11][12]

Glagolská mše pro sólové varhany
Problémy s přehráváním? Nápověda.

Obsah titulu editovat

Mša glagolskaja (Glagolská mše) pro sóla, sbor, orchestr a varhany na staroslověnský text

  1. Úvod
  2. Gospodi pomiluj
  3. Slava
  4. Věruju
  5. Svet
  6. Agneče Božij
  7. Postludium (varhany sólo)
  8. Intrada

Orchestrace editovat

Glagolská mše je napsána pro sólový soprán, alt, tenor a bas, dvojitý smíšený sbor (SATB) a orchestr o složení: 4 flétny (flétny 2–4 dublují pikoly), 2 hoboje, anglický roh, 3 klarinety (klarinet 3 dubluje basklarinet), 3 fagoty (fagot 3 dubluje kontrafagot), 4 lesní rohy, 4 trubky, 3 pozouny, tuba, tympány, zvonkohra, triangl, vířivý buben, činely, gong, zvony, 2 harfy, celesta, varhany a smyčce (první a druhé housle, violy, violoncella a kontrabasy).

Nahrávky editovat

Reference editovat

  1. ↑ Janáček Leoš: Varhanní skladby[nedostupný zdroj] na noty-knihy.cz
  2. ↑ Glagolská mše na festivalu BBC Proms Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine. – rozhovor s muzikologem Jiřím Zahrádkou, ČRo 3 Vltava, 1. 8. 2011.
  3. ↑ První vydání děl LJ: Glagolská mše Archivováno 4. 2. 2012 na Wayback Machine., Nadace Leoše Janáčka.
  4. ↑ Glagolitic Mass, The. In: KENNEDY, Michael. The Oxford Dictionary of Music. London: Oxford University Press, 2007. (Omezený přístup) Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ Glagolská mše [online]. Český rozhlas [cit. 2011-10-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ VYSLOUŽIL, Jiří. Janáček: Mša glagolskaja (booklet). Praha: Supraphon, 1987. 8 s. S. 2. 
  7. ↑ Glagolská mše v Českém hudebním slovníku osob a institucí
  8. ↑ TYRRELL, John. Janáček, Leoš. In: SADIE, Stanley. Grove Music Online / Oxford Music Online. London: Oxford University Press, 2007. (Omezený přístup) Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  9. ↑ PETÁKOVÁ, Lenka. Dramaturgie České filharmonie se zaměřením na dílo Leoše Janáčka. Brno: FF MU, 2010. Dostupné online. S. 18. 
  10. ↑ PETÁKOVÁ, Lenka. Dramaturgie České filharmonie se zaměřením na dílo Leoše Janáčka. Brno: FF MU, 2010. Dostupné online. S. 30. 
  11. ↑ Události v regionech (Brno): Glagolská mše v Luhačovicích, ČT, 19. 7. 2011.
  12. ↑ Program 20. ročníku Festivalu Janáček a Luhačovice. lazneluhacovice.cz [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-31. 
  13. ↑ Janáček, L. Glagolská mše, Sinfonietta / sólisté, Moravan, VSMU /J.Veselka / ČF, SOBR /B.Bakala, Supraphon.cz
  14. ↑ Glagolitic mass, WorldCat
  15. ↑ Ančerl Gold Edition 7 Janáček, L. Glagolská mše, Taras Bulba /L.Domanínská, V.Soukupová, B.Blachut, E.Haken, PFS/ Veselka /ČF/K.Ančerl, Supraphon.cz
  16. ↑ JANACEK Glagolitische Messe Kubelik, DeutscheGrammophon.com
  17. ↑ Janacek: Glagolitic Mass; Sinfonietta - Kubiak, Collins, DeccaClassics.com
  18. ↑ Janáček, Martinů: Glagolská mše - Polní mše, supraphonline.cz
  19. ↑ Requiem Glagolitic Mass, WorldCat
  20. ↑ JANACEK. Glagolitic Mass.[nedostupný zdroj], Gramophone.net
  21. ↑ Janáček, L. Glagolská mše, Amarus / Beňačková, Randová, Přibyl, Kopčák / PFS, SFB / Jílek, Mackerras, Supraphon.cz
  22. ↑ Janacek: Sinfonietta/Glagolitic Mass, EMIClassics.com
  23. ↑ Sinfonietta op. 60 Glagolitic mass, WorldCat
  24. ↑ Mackerras, Ch. Life with Czech Music / Janáček, Martinů 4CD+DVD, Supraphon.cz
  25. ↑ Janácek: Glagolitic Mass; Strauss: Le Bourgeois Gentilhomme, AllMusic.com
  26. ↑ Tennstedt, WorldCat
  27. ↑ Glagolitische Messe Taras Bulba, WorldCat
  28. ↑ Janacek: Glagolitic Mass & Dvorak: Te Deum Archivováno 24. 11. 2009 na Wayback Machine.,
  29. ↑ Glagolitic mass, WorldCat
  30. ↑ Glagolitic Mass Sinfonietta, WorldCat
  31. ↑ Václav Neumann Conducts Dvořák & Janacek Archivováno 4. 7. 2013 na Wayback Machine., Presto Classical
  32. ↑ Glagolitic mass Taras Bulba, WorldCat
  33. ↑ Glagolitic mass Taras Bulba, WorldCat
  34. ↑ Sinfonietta ; / Mša glagolskaja = (Glagolitic mass), WorldCat
  35. ↑ JANACEK : Glagolitic Mass / KODALY: Psalmus hungaricus., WorldCat
  36. ↑ Mša glagolskaja (Glagolitic mass) (1926) Sinfonietta (1925), WorldCat
  37. ↑ Janácek Chamber & Orchestral Works Chailly, DeccaClassics.com
  38. ↑ Glagolitic Mass, WorldCat
  39. ↑ Janáček, L. Taras Bulba, Žárlivost, Glagolská mše /ČF/Mackerras, Supraphon.cz
  40. ↑ Mša Glagolskaja ; Věčné evangelium, Moravská zemská knihovna
  41. ↑ Janáček: Glagolská mše Archivováno 20. 12. 2015 na Wayback Machine., Český filharmonický sbor Brno.
  42. ↑ Mša glagolskaja Glagolitic mass : pro sóla, smíšený sbor, varhany a orchestr, Moravská zemská knihovna
  43. ↑ Filharmonie Brno: Diskografie Archivováno 8. 6. 2012 na Wayback Machine., Český hudební slovník
  44. ↑ Janáček: Glagolská mše, Dvořák: Te Deum Archivováno 20. 12. 2015 na Wayback Machine., Český filharmonický sbor Brno.
  45. ↑ Schubert: Symfonie č.8 h moll, Janáček: Glagolská mše Archivováno 21. 12. 2015 na Wayback Machine., Český filharmonický sbor Brno.

Literatura editovat

  • PELLANT, Jan. Leoš Janáček - Glagolská mše. Praha: HF AMU, 2009. Dostupné online. 
  • VYSLOUŽIL, Jiří. K původu a vzniku, formě a ideji Janáčkovy Glagolské mše. Hudební věda. 1991, roč. xxviii, s. 91–100. 
  • WINGFIELD, Paul. Janáček: Glagolitic Mass. Cambrudge: [s.n.], 1992. (anglicky) 
  • JIRÁNEK, Jindřich. Leoš Janáček: Glagolitische Messe. In: HELMS, S; SCHNEIDER, R. Werkanalyse in Beispielen: Grosse Chorwerke. Regensburg: [s.n.], 1994. S. 139–164. (německy)

Externí odkazy editovat

  • Glagolská mše – koncert Filharmonie Brno, Českého filharmonického sboru a sólistů pod vedením Bernharda Klee z Wannieck Gallery, září 2009.
  • Glagolská mše na stránkách SOČR.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Glagolská_mše_(Janáček)&oldid=23068095“