Wikipedie

Géza Včelička

český cestovatel, novinář a spisovatel

Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička[p 1] (7. května 1901 Praha[1][2] – 30. prosince 1966 Praha), byl český levicový novinář, reportér, spisovatel (básník i prozaik), cestovatel, trampský organizátor a malíř.

Géza Včelička
Géza Včelička
Géza Včelička
Narození7. května 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. prosince 1966 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, novinář, redaktor, fotograf a malíř
OceněníŘád práce
Politická stranaKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Géza Včelička s rodiči a starším bratrem Jaroslavem (1913)

Život editovat

Mládí editovat

Géza Včelička se narodil v chudinském židovském ghettu v Praze. Byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky (1869–??) a švadleny Marie, rozené Plassové (1876–??).[3] Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava (1898–1919).[4] Ten se v roce 1919 (jedenadvacetiletý) utopil.[2]

Když byly Gézovi čtyři roky, přestěhovala se rodina do tmavého bytu pražské hospody U zlatého tygra, kterou měl později v oblibě spisovatel Bohumil Hrabal.[5] Rodina se stěhovala často, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě.

Zaměstnání a nemoc editovat

Učil se na číšníka, z pražských hospod ale utíkal s tím, že je bit. Doma ho za to ale bil otec a Géza tak byl v začarovaném kruhu. Pokusil se o sebevraždu oběšením, které na poslední chvíli zabránil jiný číšník.[5] Po vyučení (1918) pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy (1921) pracoval šest let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor.[6]

Tramp a cestovatel editovat

Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. S partou založili v kokořínských lesích první osadu Sunshine.[5]

Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona (Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9. dubna 1931, týkající se „nepřístojného jednání nebo chování na místech veřejných“[7]). Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu.[8] Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu.[8]

V letech 1928 cestoval do Bulharska a Srbska, 1929 do Turecka, v letech 1930–1932 navštívil Francii, Alžír a Tunisko. V roce 1934 se v Moskvě zúčastnil sjezdu sovětských spisovatelů.[6]

Komunista editovat

Géza Včelička byl vždy levicového přesvědčení. Např. v době mostecké stávky na jaře 1932 působil v brigádě proletářských spisovatelů řízené Juliem Fučíkem.[9] Levicové postoje zastával i ve svém vztahu k trampingu (viz výše) a v literární tvorbě.

Od okupace po závěr života editovat

Okupaci prožil převážně v nemocnicích, byl sledován gestapem. Po válce se stal spisovatelem z povolání a přepracovával své dílo.[6]

Géza Včelička byl celkem třikrát ženat, z toho jednou pouze formálně. Ze třetího manželství se roku 1950[p 2] narodila dcera Daniela, která se také stala novinářkou a v sedmdesátých letech se vdala za publicistu Vladimíra Kučeru,[10] se kterým vychovala dceru Kláru a vnučku Karolínu. Daniela zemřela v roce 2011. [11]

Géza Včelička zemřel v Praze dne 30. prosince 1966. Je pochován na pražských Olšanských hřbitovech (část 2ob, oddělen 15, hrob 530uhst).

Ocenění editovat

Dílo editovat

Mezi jeho nejznámější literární díla patří romány Kavárna na hlavní třídě a Policejní hodina.

Novinář editovat

Od 1929 do roku 1931 působil jako redaktor, později šéfredaktor, levicového časopisu Tramp.[15] Přispíval do řady, zejména levicových časopisů jako Rozsévačka, Rudé právo (Rudý večerník a Rudý pondělník), po válce např. Obrana lidu, Večerní Praha.[6]

Knižní vydání (pouze první vydání) editovat

  • Básník a tanečnice (bulvární příběh, Antonín Novák, Libochovice, 1928)
  • Několik prokletých (novely, nákladem vlastním, Praha, 1928)
  • Kavárna na hlavní třídě (Román, Karel Borecký, Praha-Karlín, 1932)
  • Světoběžníci a robinsoni (reportáže a povídky, Karel Borecký, Praha, 1932)
  • V zemi hákového kříže (reportáž ze současného Německa, Časopis Rozsevačka, Anežka Hodinová, Praha, 1933)
  • Dvě města na světě (prózy o Moskvě a Leningradu, Karel Borecký, Praha, 1935)
  • Policejní hodina (román z let devadesátých, Sfinx (Bohumil Janda), Praha, 1937)
  • Mezi Marokem a Zbraslaví (tři prózy, Praha (s.n.), 1939)
  • Staré zrcadlo (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1939)
  • Pěšinou snů (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1940)
  • Poutníkův návrat (povídky a prózy, V. Jedlička, nást. Ant. Neumann, Praha, 1941)
  • Pražské tajemství (Josef Lukasík, Mor. Ostrava, Praha, 1944)
  • Klášterní ulice (Staropražské básně, Autorův nápěv k básni Klášterní ulice upravil Jan Seidel, J. Lukasík, 1945)
  • Pěšinou snů (Básně, Autorův nápěv k básni "V perleti pavučin" upravil Jan Seidel, Josef Lukasík, Moravská Ostrava, Praha, 1946)
  • Poutníkův návrat. Kniha 1, Zrození poutníkovo, Kniha 2, Světoběžníci a robinsoni, Fotografie Gézy Včeličky, Josef Lukasík, Praha, 1948 a 1949)

Hudebniny editovat

  • Modrá hvězda (jedenáct písní s doprovodem kytary, podle autorových nápěvů kytarový doprovod upravil Gustav Berlinger ml., V. Jedlička nást., Praha, 1941)
  • Na můstku kapitán (trampská námořnická, slova i hudba Géza Včelička Včelička, časopis "Tramp", Praha, mezi 1920–1940)

Filmografie editovat

Géza Včelička byl autorem námětů filmů:

Zajímavost editovat

Zlidovělá píseň "Máňa"[16] byla původně píseň oděské galérky, kterou si Géza Včelička přivezl z cest a otextoval.[17][p 3]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Pseudonym přijal podle Geuzů (moderním pravopisem Gézové) ve Mstivé kantiléně Karla Hlaváčka
  2. ↑ Dalšími zdroji (matriční záznam apod.) prozatím neověřeno.
  3. ↑ Podle ruských zdrojů (Zagadki istorii:Murka iz ČK) vznikla píseň podle příběhu agentky Čeky, nasazené do prostředí oděského zločinu.[1]

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  2. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, rodina Eduarda Včeličky
  3. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Eduarda Včeličky
  4. ↑ Kostel sv. Františka, matrika oddaných 1893–1907, snímek 157
  5. ↑ a b c HORA, Josef. Géza Včelička: komunista, který bránil tramping před stalinismem. iDNES.cz [online]. 2021-5-9. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268–1270. 
  7. ↑ Svatojánské proudy.cz:Kubátův zákon
  8. ↑ a b Jan Krško:Géza Včelička a neblahé konce „rudého“ trampingu?
  9. ↑ Literární noviny, 4.2.1956, s.7
  10. ↑ Jiří Černý: Víte, že 30 % našich vojáků v zahraničí byli Židé?
  11. ↑ [2] Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine.[3] Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine. Petr Náhlík:Géza Včelička: literát, tramp, levičák I a II
  12. ↑ BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 679.
  13. ↑ Rudé právo, 31.12.1966, s.1, Zemřel Géza Včelička
  14. ↑ Encyklopedie města Brna:Ulice Včeličkova
  15. ↑ Tramp, 1929–1931 (dostupné online v NK ČR)
  16. ↑ Já, písnička 3, G+W Cheb, str. 99
  17. ↑ Píseň "Murka" v ruském originále

Literatura editovat

  • BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. [Stať „Géza Včelička" je na str. 677–679.]
  • LUKÁŠOVÁ, Darina. Géza Včelička: Policejní hodina. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc. Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav české literatury. Brno, 2006. 87 s. Dostupné online
  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268–1270. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Géza_Včelička&oldid=22358565“