Fridrich Ludvig Germanovič Šrader
Fridrich Ludvig Germanovič Šrader (rusky: Фридрих Людвиг Германович Шрадер, 23. října 1854, Petrohrad – březen 1931, Světogorsk) byl petrohradský fotograf, „otec ruského portrétu v umělém osvětlení“, majitel společnosti A. Renz a F. Šrader (H. Rentz a F. Schrader).[1]
| Fridrich Ludvig Germanovič Šrader | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. října 1854 Petrohrad |
| Úmrtí | březen 1931 (ve věku 76 let) Světogorsk |
| Povolání | fotograf |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_%D0%A0%D1%83%D1%81%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B9_%D0%BF%D0%B8%D1%81%D0%B0%D1%82%D0%B5%D0%BB%D1%8C,_%D0%BF%D0%BE%D1%8D%D1%82,_%D0%BF%D0%B5%D1%80%D0%B5%D0%B2%D0%BE%D0%B4%D1%87%D0%B8%D0%BA.jpg)
._Baron,_the_Finnish_marshal_(1933).jpg)
_%D0%90%D0%BA%D1%82%D1%80%D0%B8%D1%81%D0%B0,_%D0%9D%D0%B0%D1%80%D0%BE%D0%B4%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B8%D1%81%D1%82%D0%BA%D0%B0_%D0%A1%D0%A1%D0%A1%D0%A0_(1939_%D0%B3.).jpg)
Životopis editovat
Fridrichův otec byl Němec Johannovič (Ermolaj Ivanovič) vlastnil továrnu na nábytek a profesionálně se zabýval řezbářstvím. Jeho řezby jsou tedy k dispozici zejména v katedrále v Gatčině a katedrále ve Smolném. Otec také určil kariéru svého syna, dospělého Fridricha poslal do světa, aby studoval jako fotograf v Německu a Francii, a po svém návratu dostal práci ve fotoateliéru v Petrohradě „A. Rentz a spol. “ Vlastníkem zařízení Heinrich (Andrew) Rentz byl sourozenec Fridrichovy matky. V roce 1893 studio změnilo název na „A. Renz a F. Šrader“ (H. Rentz & F. Schrader), protože se stali partnery. Jejich rodinný podnik si toto jméno uchoval i po roce 1899, kdy byl Fridrich jediným majitelem. Ateliér byl vždy umístěn v centru Petrohradu, na ulici Bolšaja Morskaja, ale někdy se z objektivních důvodů nezávislých na majiteli přestěhoval a změnil číslo popisné domů: 32, 30, 27, 21.
Od roku 1901 dostal Friedrich příležitost na vlastních výrobcích umísťovat Státní znak Ruské říše, protože trvalé členství v Ruské císařské technické společnosti, které získal, toto privilegium automaticky umožnilo.[2]
Obchod byl populární mezi všemi společenskými třídami hlavního města, vyznačoval se stálou kvalitou fotografií a vkusem v jejich designu. Na prestižních výstavách fotografií získával ceny a ocenění. V roce 1917 byla společnost „A. Renz a F. Šrader“ znárodněna bolševiky a změnila název.
V roce 1918 se Friedrich přestěhoval jako emigrant do města Vyborg, které v té době patřilo Finsku, které se oddělilo od Ruska. Po dvanácti letech, v roce 1930, se Friedrich usadil ve městě Enso (nyní Světogorsk). Zemřel ve Světogorsku v březnu roku 1931, bylo mu 76 let.[3]
Klienti fotoateliéru editovat
Portréty státníků
- Portrét císaře Alexandra III na jachtě Polar Star
- Princ A. P. Oldenburg
- Ministr financí Ruska I. A. Vyšněgradskij
- Diplomat S. A. Poklevsky-Kozel, vyslanec Íránu, Japonska, Rumunska
Portréty vydavatelů, spisovatelů, novinářů:
- A. S. Suvorin
- Fjodor Sologub
- V. M. Doroševič
Portréty umělců:
- Ilja Repin
- L. F. Lagorio
Portréty operních zpěváků:
- Mattia Battistini (Itálie)
Portréty dramatických umělců
- V. F. Komissarževskaja
- V. A. Mičurina
- Zpěvačka A. D. Vjálceva
Portréty baletních tanečnic
- A. J. Vaganova
- P. P. Parfentjeva
- L. K. Vsevolodskaja
- J. F. Kšesinskaja
Portréty skladatelů a hudebníků
- Sergej Rachmaninov
- Milij Alexejevič Balakirev
- A. D. Šeremetěv
- Fjodor Ivanovič Šaljapin
- Alexandr Glazunov
Portréty důstojníků a státníků
- Alexej Alexejevič Brusilov
- Plukovník Carl Gustaf Emil Mannerheim, prezident Finska
- N. P. Liněvič, vrchní velitel ruské armády (1905–1906)
Ocenění A. Renz a F. Schrader editovat
- Čestná recenze na fotografické výstavě v Petrohradě 3. května 1891
- Nejvyšší ocenění panovníka Alexandra III. z roku 1891
- Stříbrná medaile na IV. fotografické výstavě v Petrohradě 30. března 1894
- Nejvyšší ocenění cara Mikuláše II. 26. října 1894
- Zlatá medaile na výstavě uměleckých fotografií v Moskvě únor – duben 1896
- Stříbrná medaile na Všeruské průmyslové výstavě v Nižním Novgorodu (fotografické oddělení) v říjnu 1896
- Stříbrná medaile na Stockholmské průmyslové a umělecké výstavě v říjnu 1897
- Ocenění „Rady ruské fotografické společnosti“ na 5. fotografické výstavě císařské ruské technické společnosti v dubnu 1898
- Velká cena na pařížské výstavě za účast na kolektivní práci členů oddělení Ruské císařské technické společnosti, říjen 1900
- Čestný diplom na Mezinárodní výstavě umění v Petrohradě 10. dubna 1903
Fotografie ateliéru A. Renz a F. Schrader editovat
-
Princ A. P. Oldenburg (1844–1932), vnuk císaře Pavla I., generál pěchoty, senátor -
Kníže F. F. Jusupov (1856–1928), velitel pluku kavalérie -
Kníže S. M. Volkonskij (1860–1937), ředitel císařských divadel -
Hrabě Frederick Georg Magnus von Berg (1845–1938) -
I. N. Michajlov, státní rádce -
S. V. Rachmaninov (1873–1943), skladatel -
V. F. Komissarževskaja (1864–1910), herečka -
J. F. Kšesinskaja, ballerina z Mariinského divadla -
Mattia Battistini (1856–1927), italský operní umělec (baryton) -
Milij Alexejevič Balakirev (1837–1910), skladatel a dirigent -
Ilja Repin (1844–1930), ruský umělec -
L. F. Lagorio (1827–1905), ruský malíř a akvarelista -
V. M. Doroševič (1865–1922), ruský prozaik, publicista, kritik -
M. O. Menšikov (1859–1918), novinář, přítel A. P. Čechova -
A. V. Širjajev (1867–1941), tanečník, choreograf, jeden z prvních režisérů filmu a animovaných filmů, ctěný umělec RSFSR -
N. Gay, A. S. Suvorin, V. P. Burenin -
A. S. Suvorin se zaměstnanci vydavatelství Novoje vremja (Nový věk) -
Výbor literárního fondu, vlevo spisovatel K. M. Stanjukovič -
Členové V. oddělení Ruské císařské technické společnosti v roce 1904, třetí zleva F. G. Šrader -
Pěvecký sbor, 1895 -
Maria Petrovna Chudobina, 1902 -
V. V. Komstadius
,_prince_(21.06.1844-_06.09.1932).jpg)
.jpg)
_%D0%9A%D0%BE%D0%BC%D0%BF%D0%BE%D0%B7%D0%B8%D1%82%D0%BE%D1%80.jpg)
_%D0%B8%D1%82%D0%B0%D0%BB%D1%8C%D1%8F%D0%BD%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B9_%D0%B0%D1%80%D1%82%D0%B8%D1%81%D1%82_%D0%BE%D0%BF%D0%B5%D1%80%D1%8B_(%D0%B1%D0%B0%D1%80%D0%B8%D1%82%D0%BE%D0%BD).jpg)
.jpg)
Reklama a inzeráty editovat
-
Ročenka císařských divadel období 1893–1894 -
Noviny Novoje vremja leden 1901 (vydavatel A. S. Suvorin)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Шрадер, Фридрих Людвиг Германович na ruské Wikipedii.
- ↑ "Ренц и Шрадер" [online]. [cit. 2020-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-23. (rusky)
- ↑ Ренц и Шрадер " 1900–1910 [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-27. (anglicky)
- ↑ Сообщение о смерти Ф. Г. Шрадера появилось в местной газете «Ylä — Vuoksi», Jääski, № 12 от 26 марта 1931 г. в разделе новостей. Archivovaná kopie. fotoshrader.ru [online]. [cit. 2020-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-05.
Související články editovat
Literatura editovat
- Т. Вуори, Э. Г. Шрадер. Фотоателье «H.Rentz & F. Schrader» в Санкт-Петербурге // Сб. «Немцы в Санкт-Петербурге (XVIII—XX века): биографический аспект». – Выпуск 3. СПБ, МАЭ РАН, 2005. – с. 115—121.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridrich Ludvig Germanovič Šrader na Wikimedia Commons - Ренц Шрадер — сайт, посвящённый истории фотоателье «А.Рентцъ и Ф.Шрадеръ» («H. Rentz & F. Schrader»)
- Большой Русский альбом
- Следы времени
- Фотоальбом «3-й созыв Государственной Думы» 1910 г. (Портреты за единичными исключениями сняты фотоателье «А. Ренцъ и Шрадеръ»)
