František z Khevenhüller-Metsche

rakouský generál

František hrabě z Khevenhüller-Metsche (německy Franz Salesius Seraphicus Anton Graf von Khevenhüller-Metsch, 3. října 1783, Vídeň14. listopadu 1867, Praha) byl rakouský generál ze starého šlechtického rodu. Od roku 1800 sloužil v císařské armádě a vyznamenal se statečností během napoleonských válek. Souběžně postupoval v hierarchii Maltézského řádu, jehož členem byl od roku 1794. V rakouské armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v letech 1848–1850 byl zemským velitelem v Čechách. V letech 1847–1867 byl velkopřevorem Maltézského řádu v Českém království, v roce 1861 se stal členem rakouské panské sněmovny.

František hrabě z Khevenhüller-Metsche
C. k. polní zbrojmistr František hrabě z Khevenhüller-Metsche (1850, Josef Kriehuber, litografie)
C. k. polní zbrojmistr František hrabě z Khevenhüller-Metsche (1850, Josef Kriehuber, litografie)
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1861 – 14. listopadu 1867
PanovníkFrantišek Josef I.
Velkopřevor Maltézského řádu v Českém království
Ve funkci:
1847 – 14. listopadu 1867
PředchůdceKarel z Morzinu
NástupceFrantišek Xaver Krakovský z Kolovrat
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora ve Vídni
Ve funkci:
1851 – 1852
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFranz Dahlen von Orlaburg
NástupceJiří Antonín Thurn-Valsássina
Vojenský a civilní guvernér ve Lvově
Ve funkci:
1850 – 1851
PanovníkFrantišek Josef I.
Zemský velitel v Českém království
Ve funkci:
1848 – 1850
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlfred Windischgrätz
NástupceEduard Clam-Gallas
C. k. tajný rada
Císařský komoří
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie a Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Doba služby18001852
Hodnosthejtman (1809), major (1815), podplukovník (1823), plukovník (1825), generálmajor (1833), polní podmaršál (1842), Polní zbrojmistr (1849)
Bitvy/válkybitva u Wagramu

Narození3. října 1783
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí14. listopadu 1867 (ve věku 84 let) nebo 15. listopadu 1867 (ve věku 84 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
RodičeJan Josef z Khevenhüller-Metsche (1733–1792) a Marie Josefa ze Schrattenbachu (1750–1806)
Příbuzníděd: František Antonín ze Schrattenbachu (1712–1783)
děd: Jan Josef z Khevenhüller-Metsche (1706–1776)
Profesevoják a politik
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Zámek Čestice, majetek Františka Khevenhüllera-Metsche od roku 1861

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Khevenhüllerů, narodil se ve Vídni jako pátý a nejmladší syn polního podmaršákla Jana Josefa z Khevenhülleru (1733–1792), po matce Marii Josefě (1750–1806) byl vnukem moravského zemského hejtmana Františka Antonína ze Schrattenbachu, po otci byl vnukem císařského nejvyššího hofmistra knížete Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche. Po studiích na vojenské škole vstoupil v roce 1800 do rakouské armády a zúčastnil se napoleonských válek. Vynikl statečností v bitvě u Wagramu, kdy byl již hejtmanem (1809), v závěru napoleonských válek byl povýšen na majora (1815). Poté sloužil u různých posádek v habsburská monarchie a postupoval v hodnostech (podplukovník 1823, plukovník 1825), vyznačoval se vždy disciplínou a oddaností vojenským záležitostem.

 
Generálmajor František z Khevenhüller-Metsche (1837, Josef Kriehuber, litografie)

Od mládí byl též rytířem Maltézského řádu a postupoval v jeho hierarchii. Po roce 1832 diplomatickým zástupcem řádu v Rakousku, od roku 1837 byl komturem řádové komendy ve Vídni. Mezitím byl povýšen na generálmajora (1833) a polního podmaršála (1842). Od roku 1847 byl velkopřevorem Maltézského řádu pro České království a v letech 1848–1850 zároveň zemským velitelem v Čechách[1] (v této funkci nahradil maršála Windischgrätze, který byl převelen do Uher k potlačení revoluce). V roce 1849 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra[2] a v letech 1850–1851 byl vojenským a civilním guvernérem ve Lvově. Aktivní kariéru v armádě zakončil jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora ve Vídni (1851–1852). Jako maltézský velkopřevor nadále trvale pobýval v Praze, ale věnoval se i správě statků v majetku řádu (Strakonice, Dětenice, Obytce, Horní Libchava).[3] Ve Strakonicích se zasloužil o výstavbu školy a s kapitálem 1 000 zlatých založil v roce 1854 nadaci pro chudé.[4] Poblíž Strakonic koupil v roce 1861 do svého soukromého majetku statky Čestice a Dřešínek.[5] Byl též c. k. tajným radou a komořím, v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny. Zemřel ve Velkopřevorském paláci v Praze ve věku 84 let.

Reference

editovat
  1. Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  2. Služební postup Františka Khevenhüller-Metsche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 85 dostupné online
  3. ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Praha, 2022; s. 184–185 ISBN 978-80-908430-0-4
  4. ČERVENKA, Vladimír: České převorství johanitů a jejich heraldika in: Jihočeský herold. Časopis o pomocných vědách historických. 2/2007, České Budějovice, 2007; s. 29–30 dostupné online
  5. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 595 ISBN 80-85983-13-3

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat