František Khol
František Khol (4. listopadu 1877 Praha - 3. ledna 1930 Praha[1]) byl český spisovatel, libretista, překladatel a knihovník.
| František Khol | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. listopadu 1877 Praha |
| Úmrtí | 3. ledna 1930 (ve věku 52 let) Holešovice |
| Povolání | knihovník, dramaturg, prozaik, libretista, spisovatel a překladatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se na pražském Smíchově, v rodině obchodníka. V dětství utrpěl úraz s trvalými následky. Maturitu získal roku 1896 na reálném gymnáziu v Pardubicích, poté vystudoval technickou chemii na ČVUT v Praze. Absolvoval roku 1900. Poté rok pracoval jako chemik v pardubickém cukrovaru. Pak se vrátil do Prahy a studoval geologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1901-1902). V letech 1901-1904 též vědecky pracoval na pražské technice, byl asistentem na katedře mineralogie a geologie. V letech 1904-1918 pracoval v Knihovně Národního muzea.[2] V letech 1916 až 1925 byl dramaturgem činohry Národního divadla. Roku 1921 založil divadelní agenturu Centrum, která začala zastupovat řadu českých dramatiků (do té doby odkázaných na zastupování německými agenturami). Řadě z těchto autorů agentura pomohla ke značnému průniku na zahraniční jeviště (bratři Čapkové, František Langer, Fráňa Šrámek). Agentura Centrum stejně tak pomáhala pronikat na česká jeviště moderním zahraničním dramatikům. V letech 1912-1924 byl předsedou Spolku českých bibliofilů, v letech 1914-1920 jednatelem Literárního odboru Umělecké besedy v Praze, roku 1925 se stal prvním jednatelem českého PEN-klubu. Byl redaktorem periodik Lumír, Samostatnost, Česká Demokracie a Pokroková revue., publikoval i v řadě dalších periodik: Den, Lidové noviny, Hlas národa, Květy, Národní obzor, Rozpravy Aventina, Tribuna, Venkov, Zlatá Praha, Živa aj. V roce 1925 odešel do důchodu a většinu času pobýval v Podhrázi u Ouběnic, kde si roku 1928 postavil vilu.
Dílo editovat
Jeho literární dílo je tvořeno zejména novelami a povídkami, které vyšly v souborech Iluzionisté (1911), Rozmary (1915) a Zrcadlo v baru (1916). Jejich styl je někdy označován za novoklasicistní. Panorama české literatury uvádí, že "jejich hrdinové dosahují vyrovnání se světem jen za cenu krutých osobních ztrát".[3] Lexikon české literatury tyto texty charakterizoval slovy: "Příznačnými rysy Kholovy novely, ovlivněné bezprostředněji Boccacciem než dobovou novoklasicistickou teorií P. Ernsta, jsou osamostatnění vypravěče a vypravěčské vedení děje, napínavý, až dobrodružný příběh, stavebná účelnost a vyváženost, tematika lidských vášní (zejména milostné), zpracovaná bez psychologizování."[4]
Napsal i několik operních libret, především pro Karla Moora (opery Vij a Hjördis, v prvém případě na motivy gogolovské, ve druhém ibsenovské). Publikoval též odborné i popularizační články z oborů geologie, mineralogie, historie přírodních věd a ochrana přírody. Miloval italskou a renesanční kulturu, po Itálii často cestoval, hojně se věnoval osobnosti Giacoma Casanovy a někdy je označován za prvního českého casanovistu. Casanovovi věnoval i monografii Benátčana Jakuba Casanovy život a dílo (1911). Monografii věnoval i Tadeáši Haenkeovi, vyšla pod názvem Tadeáš Haenke, jeho život, dílo a listy ze zámořských a krajin (1911).
Reference editovat
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Antonína v Holešovicích, sign. HOL Z6, s. 69
- ↑ Slovník českých knihovníků: Khol, František, 1877-1930. Aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ MACHALA, Lubomír (ed). Panorama české literatury (1) do roku 1989. Praha: Knižní klub, 2015. 608 s. ISBN 978-80-242-4818-9.
- ↑ FORST, Vladimír (ed). Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 2/II K–L [online]. Praha: Academia, 1993 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
