Formule 1 v roce 1959

X. Mistrovství světa jezdců a 2. ročník poháru konstruktérů zahájila 10. května Grand Prix Monaka a po 9 závodech 12. prosince při Grand Prix USA byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1959 se stal jako první Australan Jack Brabham a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Cooper.

10 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1959)
Mistr světa - Jack Brabham
Obecné informace
Počet závodů9
Počet pilotů19
Pohár jezdců
PrvníAustrálie Jack Brabham
(CooperClimax)
DruhýSpojené království Tony Brooks
(Ferrari)
TřetíSpojené království Stirling Moss
(CooperClimax)
Pohár konstruktérů
PrvníSpojené království Cooper 40 bodů
Formule 1
1960

Pohled na sezónu editovat

Odchod týmu Vanwall, který se předpokládá, že byl důsledkem vysoké úmrtnosti v sezóně 1958[citation needed], zanechal Ferrari jako jediný tým, který vyhrál závod v mistrovství. Stejně tak odchod Juana Manuela Fangia a Mika Hawthorna znamenal, že poprvé v historii na startu nebyl žádný mistr světa. Revoluční vozy Cooper s motorem uprostřed poháněné kompaktním Coventry-Climax o objemu 2,5 litru vyhrály pět závodů s jezdci Jackem Brabhamem, Stirlingem Mossem a Brucem McLarenem. Tým BRM také zaznamenal své první vítězství v rukou Jo Bonniera. Aston Martin představil vůz, který byl zastaralý a příliš těžký ve srovnání s Cooperem.

Grand Prix Německa se konala podruhé na vysokorychlostním okruhu AVUS, kde Jean Behra z týmu Ferrari zahynul při nehodě během nesouvisejícího závodu sportovních vozů, když řídil Porsche.

Tony Brooks z týmu Ferrari vedl boj proti vozům Cooper a před posledním závodem mohl titul získat buď on, Moss nebo Brabham. Moss odstoupil ze závodu a Brabham tak převzal vedení. Jemu však v posledním kole došlo palivo, ale dotlačil svůj vůz přes cílovou čáru na čtvrtém místě. Brooks nedokázal dosáhnout lepšího než třetího místa, a tak se Brabham stal prvním australským mistrem světa, zatímco Cooper získal titul konstruktérů.

Pravidla editovat

  • Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
    • 1. místo – 8 bodů
    • 2. místo – 6 bodů
    • 3. místo – 4 body
    • 4. místo – 3 body
    • 5. místo – 2 body
    • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
    • Do konečné klasifikace se započítává pouze 5 nejlepších výsledků z 9 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Týmy a jezdci editovat

Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdci Závody
  Dr Ing F. Porsche KG Behra-Porsche-Porsche RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop   Maria Teresa de Filippis 1
Porsche 718 RSK

718/2

  Wolfgang von Trips 1, 6
  Equipe Nationale Belge Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Lucien Bianchi 1
  Alain de Changy 1
  Jean Lucienbonnet Cooper-Climax T45 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Jean Lucienbonnet 1
  Owen Racing Organisation BRM P25 BRM P25 2.5 L4 Dunlop   Harry Schell 1, 3–8
  Jo Bonnier 1, 3–8
  Ron Flockhart 1, 4–5, 7–8
  Cooper Car Company Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Bruce McLaren 1, 4–9
  Jack Brabham 1, 3–9
  Masten Gregory 1, 3–7
  Giorgio Scarlatti 8
  R.R.C. Walker Racing Team Cooper-Climax T51 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop   Stirling Moss 1, 3, 6–9
  Maurice Trintignant 1, 3–9
  British Racing Partnership BRM P25 BRM P25 2.5 L4 Dunlop   Stirling Moss 4–5
  Hans Herrmann 6
Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4   Ivor Bueb 1
Cooper-Borgward Borgward 1500 RS 1.5 L4 5
  Chris Bristow 5
  High Efficiency Motors Cooper-Maserati T45 Maserati 250S 2.5 L4 Dunlop   Roy Salvadori 1, 4, 9
  Jack Fairman 8
Cooper-Climax T45 Climax FPF 2.5 L4 5
  Lotus Lotus-Climax 16 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop   Graham Hill 1, 3–8
  Pete Lovely 1
  Innes Ireland 3–4, 6–9
  Alan Stacey 5, 9
  John Fisher Lotus-Climax 16 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Bruce Halford 1
  Scuderia Ferrari Ferrari 246

156

Ferrari 155 2.4 V6

Ferrari D156 1.5 V6

Dunlop   Jean Behra 1, 3–4
  Phil Hill 1, 3–4, 6–9
  Tony Brooks
  Cliff Allison 1, 3, 6, 8–9
  Olivier Gendebien 4, 8
  Dan Gurney 4, 6–8
  Wolfgang von Trips 9
  Scuderia Ugolini Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Giorgio Scarlatti 1, 4
  Carel Godin de Beaufort 4
  Monte Carlo Auto Sport Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   André Testut 1
  David Brown Corporation Aston Martin DBR4 Aston Martin RB6 2.5 L6 Avon   Roy Salvadori 3, 5, 7–8
  Carroll Shelby 3, 5, 7–8
  Ecurie Maarsbergen Porsche 718 RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop   Carel Godin de Beaufort 3
  Scuderia Centro Sud Cooper-Maserati T51 Maserati 250S 2.5 L4 Dunlop   Ian Burgess 4–6, 8
  Colin Davis 4, 8
  Hans Herrmann 5
  Mario Araujo de Cabral 7
Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6   Asdrúbal Fontes Bayardo 4
  Fritz d'Orey 4–5
  Vandervell Products Vanwall VW 59 Vanwall 254 2.5 L4 Dunlop   Tony Brooks 5
  J.B. Naylor JBW-Maserati 59 Maserati 250S 2.5 L4 Dunlop   Brian Naylor 5
  Ace Garage – Rotherham Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Trevor Taylor 5
  Alan Brown Equipe Cooper-Climax T45 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Mike Taylor 5
  Peter Ashdown 5
  Gilby Engineering Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Keith Greene 5
  United Racing Stable Cooper-Climax T51 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Bill Moss 5
  R.H.H. Parnell Cooper-Climax T51

T45

Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Henry Taylor 5
  Tim Parnell 5
  David Fry Fry-Climax F2 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Mike Parkes 5
  Dennis Taylor Lotus-Climax 12 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Dennis Taylor 5
  Dorchester Service Station Lotus-Climax 16 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   David Piper 5
  Jean Behra Behra-Porsche-Porsche RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop   Jean Behra 6
  Ottorino Volonterio Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Giulio Cabianca 8
  Leader Cards Inc. Kurtis Kraft-Offenhauser Midget Offenhauser 1.7 L4 Firestone   Rodger Ward 9
  OSCA Automobili Cooper-OSCA T43 OSCA 2.0 L4 Dunlop   Alejandro de Tomaso 9
  Camoradi USA Tec-Mec-Maserati F415 Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Fritz d'Orey 9
  Taylor-Crawley Racing Team Cooper-Climax T45 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop   George Constantine 9
  Blanchard Automobile Co. Porsche 718 RSK Porsche 547/3 1.5 F4 Firestone   Harry Blanchard 9
  Connaught Cars-Paul Emery Connaught-Alta C Alta GP 2.5 L4 Dunlop   Bob Said 9
  Ecurie Bleue Cooper-Climax T51 Climax FPF 2.5 L4 Dunlop   Harry Schell 9
  Phil Cade Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Phil Cade 9

Závody započítávané do MS editovat

Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

10. květen

  Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

  Závod   Jack Brabham Cooper-Climax T51   Jack Brabham
Kolo   Jack Brabham Cooper-Climax T51
Pole   Stirling Moss Cooper-Climax T51
2. GP

30. květen

  Indy 500

Indianapolis

(Výsledky)

  Závod   Rodger Ward Watson-Offenhauser
Kolo   Johnny Thomson Lesovsky-Offenhauser
Pole   Johnny Thomson Lesovsky-Offenhauser
3. GP

31. květen

  Nizozemsko

Zandvoort

(Výsledky)

  Závod   Jo Bonnier BRM P25
Kolo   Stirling Moss Cooper-Climax T51
Pole   Jo Bonnier BRM P25
4. GP

5. červenec

  Francie

Remeš

(Výsledky)

  Závod   Tony Brooks Ferrari D246
Kolo   Stirling Moss Cooper-Climax T51
Pole   Tony Brooks Ferrari D246
5. GP

18. červenec

  Velká Británie

Aintree

(Výsledky)

  Závod   Jack Brabham Cooper-Climax T51
Kolo   Stirling Moss Cooper-Climax T51
Pole   Jack Brabham Cooper-Climax T51
6. GP

2. srpen

  Německo

AVUS

(Výsledky)

  Závod   Tony Brooks Ferrari D246
Kolo   Tony Brooks Ferrari D246
Pole   Tony Brooks Ferrari D246
7. GP

23. srpen

  Portugalsko

Monsanto

(Výsledky)

  Závod   Stirling Moss Cooper-Climax T51
Kolo   Stirling Moss BRM P25
Pole   Stirling Moss Cooper-Climax T51
8. GP

13. září

  Itálie

Monza

(Výsledky)

  Závod   Stirling Moss Cooper-Climax T51
Kolo   Phil Hill Ferrari D246
Pole   Stirling Moss Cooper-Climax T51
9. GP

12. prosinec

  USA

Sebring

(Výsledky)

  Závod   Stirling Moss Cooper-Climax T51
Kolo   Phil Hill Ferrari D246
Pole   Stirling Moss Cooper-Climax T51

Monako editovat

V prvním závodě sezóny, který se jel v ulicích Monaka, zvítězil Australan Jack Brabham, poté, co Stirling Moss, který do té doby vedl většinu závodu, nedokončil, protože mu v 81. kole odešla převodovka. Na druhém místě dojel Tony Brooks a poslední příčku na stupních vítězů získal Maurice Trintignant.

Indianapolis 500 editovat

Na oválu v Indianapolis si pro vítězství dojel bývalý armádní pilot z druhé světové války Rodger Ward. Druhý dokončil Jim Rathmann a Johnny Thomson, který i přes pole position a nejrychlejší kolo nedokázal dokončit lépe než třetí.

Nizozemsko editovat

Právě 1 den po závodě Indianapolis 500 se jela Velká cena Nizozemska, kterou ovládl Švéd Jo Bonnier. Byla to jeho první a také poslední výhra ve Formulu 1, po celou dobu jeho desetileté kariéry. Druhý Jack Brabham navýšil vedení na Tonyho Brookse a Stirlinga Mosse, kteří oba nedokončili. Třetí dojel Američan Masten Gregory.

Francie editovat

Na jednoduchém a rychlém okruhu Reims-Gueux ve Francii byl s přehledem nejrychelší Tony Brooks, který získal pole position a vedl každé kolo v zavodě. O Grand Slam ho ve 40. kole připravil Stirling Moss s nejrychelším kolem. Druhý skončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

Velká Británie editovat

Stejný výkon jako Tony Brooks ve Francii, předvedl Jack Brabham ve Velké Británii. Po zisku pole position také vedl všechna kola, ale bod za nejrychlejší kolo si rozdělil Stirling Moss a Bruce McLaren, kteří zajeli na setinu sekundy stejné kolo. Oba také skončili na pódiu, Stirling Moss druhý a Bruce McLaren třetí.

Německo editovat

Velká cena Německa se pořádala na velmi specifické trati AVUS, která měla pouze 4 zatáčky, které byli na kocích 2 velmi dlouhých rovinek. Jedna z rovinek byla zakončena ikonickou "Zdí smrti", která byla klopená zatáčka natočená o 43 stupňů. Na této extrémně nebezpečné trati, která se téměř pořád jela na plný plyn, zvítězil Tony Brooks a za ním 2 Američani, Dan Gurney a Phil Hill.

Portugalsko editovat

Svou jedinou účast v kalendáři neměl pouze AVUS, ale také okruh v Portugalsku poblíž stejnojmenného města Monsanto. Po celý závodní víkend dominoval Stirling Moss, když v kvalifikaci nadělil druhému Jacku Brabhamovi celé 2 sekundy. V závodě získal nejrychlejší kolo a po startu z pole position vedl také každé kolo. V závodě předjel všechny jezdce alespoň o kolo a získal svůj jediný Grand Slam. 2 jezdci z USA doplnili pódiové umístění, jímž byli Masten Gregory a Dan Gurney.

Itálie editovat

Na legendární trati v Monze zvítězil Stirling Moss a přiživil své šance na titul. Druhý dokončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

USA editovat

4 měsice museli jezdci čekat na rozhodující závod o zisku titulu ve Formuli 1 sezóny 1959. Do závodu šel Jack Brabham jako vedoucí šampionátu o 2.5 bodu před Stirlingem Mossem a 5 bodů před Tony Brooksem. Šance Stirlinga Mosse však v pátem kole zhatily potíže s převodovkou. Na třetí trati sezóny, která se už ve Formuli 1 vícekrát neběvila zvítězil Bruce McLaren, druhý byl Maurice Trintignant a třetí Tony Brooks. Pouze 4 body pro Brookse znamenaly že se Jack Brabham stal, s náskokem čtyř bodů, šampion Formule 1.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa editovat

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu.

* Jezdec MON  500  NED  FRA  GBR  GER  POR  ITA  USA  Body
1   Jack Brabham 1 2 3 1 Ret Ret 3 (4) 31 (34)
2   Tony Brooks 2 Ret 1 Ret 1 9 Ret 3 27
3   Stirling Moss Ret Ret DSQ 2 Ret 1 1 Ret 25.5
4   Phil Hill 4 6 2 3 Ret 2 Ret 20
5   Maurice Trintignant 3 8 11 5 4 4 9 2 19
6   Bruce McLaren 5 5 3 Ret Ret Ret 1 16.5
7   Dan Gurney Ret 2 3 4 13
8   Jo Bonnier Ret 1 Ret Ret 5 Ret 8 10
9   Masten Gregory Ret 3 Ret 7 Ret 2 10
10   Rodger Ward 1 Ret 8
11   Jim Rathmann 2 6
12   Johnny Thomson 3 5
13   Harry Schell Ret Ret 7 4 7 5 7 Ret 5
14   Innes Ireland 4 Ret Ret Ret Ret 5 5
15   Olivier Gendebien 4 6 3
16   Tony Bettenhausen 4 3
17   Cliff Allison Ret 9 Ret 5 Ret 2
18   Jean Behra Ret 5 Ret DNS 2
19   Paul Goldsmith 5 2
  Roy Salvadori 6 Ret Ret 6 6 Ret Ret 0
  Ron Flockhart Ret 6 Ret 7 13 0
  Ian Burgess Ret Ret 6 14 0
  Wolfgang von Trips Ret DNS 6 0
  Johnny Boyd 6 0
  Graham Hill Ret 7 Ret 9 Ret Ret Ret 0
  Duane Carter 7 0
  Harry Blanchard 7 0
  Carroll Shelby Ret Ret 8 10 0
  Giorgio Scarlatti DNQ 8 12 0
  Alan Stacey 8 Ret 0
  Eddie Johnson 8 0
  Carel Godin de Beaufort 10 9 0
  Paul Russo 9 0
  Fritz d'Orey 10 Ret Ret 0
  A. J. Foyt 10 0
  Chris Bristow 10 0
  Mario de Araujo Cabral 10 0
  Colin Davis Ret 11 0
  Gene Hartley 11 0
  Henry Taylor 11 0
  Bob Veith 12 0
  Peter Ashdown 12 0
  Al Herman 13 0
  Ivor Bueb DNQ 13 0
  Jimmy Daywalt 14 0
  Chuck Arnold 15 0
  Giulio Cabianca 15 0
  Jim McWithey 16 0
  Hans Herrmann Ret Ret 0
  Jack Fairman Ret Ret 0
  Bruce Halford Ret 0
  Eddie Sachs Ret 0
  Al Keller Ret 0
  Dick Rathmann Ret 0
  Bill Cheesbourg Ret 0
  Don Freeland Ret 0
  Ray Crawford Ret 0
  Don Branson Ret 0
  Bob Christie Ret 0
  Bobby Grim Ret 0
  Jack Turner Ret 0
  Jud Larson Ret 0
  Jimmy Bryan Ret 0
  Red Amick Ret 0
  Len Sutton Ret 0
  Pat Flaherty Ret 0
  Mike Magill Ret 0
  Chuck Weyant Ret 0
  Brian Naylor Ret 0
  David Piper Ret 0
  Mike Taylor Ret 0
  Alejandro de Tomaso Ret 0
  George Constantine Ret 0
  Bob Said Ret 0
  Alain de Changy DNQ 0
  Lucien Bianchi DNQ 0
  Maria Teresa de Filippis DNQ 0
  Pete Lovely DNQ 0
  Jean Lucienbonnet DNQ 0
  André Testut DNQ 0
  Bill Moss DNQ 0
  Keith Greene DNQ 0
  Mike Parkes DNQ 0
  Trevor Taylor DNQ 0
  Dennis Taylor DNQ 0
  Tim Parnell DNQ 0
  Asdrúbal Fontes Bayardo DNS 0
  Phil Cade DNS 0
* Jezdec MON  500  NED  FRA  GBR  GER  POR  ITA  USA  Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

Pohár konstruktérů editovat

* Konstruktér MON  NED  FRA  GBR  GER  POR  ITA  USA  Body
1   Cooper-Climax 1 (2) (3) 1 (4) 1 1 1 40 (53)
2   Ferrari 2 (5) 1 1 3 2 (3) 32 (38)
3   BRM Ret 1 6 2 5 5 7 18
4   Lotus-Climax Ret 4 Ret 8 Ret Ret Ret 5 5
  Cooper-Maserati 6 Ret Ret 6 10 11 Ret 0
  Aston Martin Ret 6 6 10 0
  Porsche Ret 10 DNS 7 0
  Maserati DNQ 8 Ret WD WD 15 DNS 0
  Cooper-Borgward 10 0
  JBW-Maserati Ret 0
  Vanwall Ret 0
  Kurtis Kraft-Offenhauser Ret 0
  Cooper-OSCA Ret 0
  Tec-Mec-Maserati Ret 0
  Connaught-Alta WD Ret 0
  Behra-Porsche-Porsche DNQ DNS 0
  Fry-Climax DNQ 0
* Konstruktér MON  NED  FRA  GBR  GER  POR  ITA  USA  Body

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1959 Formula One season na anglické Wikipedii.


Související články editovat

Externí odkazy editovat