Focusing je technika pracující s myslí a s tělem. Otcem techniky a zakladatelem psychoterapie orientované na focusing je Eugene Gendlin, žák Carla Rogerse.[1] Vytvořil šestikrokový postup, který slouží k navázání kontaktu sama se sebou a se svými pocity. Díky jednoduchosti a účinnosti je tato technika integrována nejen do psychoterapie, ale také do arteterapie,[2] kde zvyšuje procento úspěšné léčby.

Technika focusingu je mj. zachycena v pohádkovém příběhu ptačí holčičky od Edwina Mc Mahona[p 1].[3]

O technice editovat

Základem techniky je práce s tělesnými pocity. Prvním krokem je proto uvědomění si těla v prostoru, ve kterém se právě nacházíme, a přenesení pozornosti na tělesné vnímání. Pokud přicházejí myšlenky nebo se začnou vynořovat nějaká velká témata, je vhodné je pro tuto chvíli nechat odplynout pryč, třeba v podobě mraků. Tělesné uvolnění a ponechání myšlenek bez většího povšimnutí přináší samo o sobě úlevu a je základem relaxace. Dalším krokem techniky focusingu je přizvání tělesných pocitů tím, že počkáme, co se v těle vynořuje za pocity. V dalších krocích se věnuje pozornost těm nejvíce výrazným nebo centrálním pocitům. Pocity sledujeme, pojmenováváme, necháme k nim přicházet obrazy (ty je možné následně malovat) nebo gesta a dále s nimi můžeme pracovat, hledat jejich významy a dávat je do kontextu svého života.[3]

Šest kroků techniky focusing editovat

1. uvědomění si svého těla v prostoru, vyčištění vnitřního prostoru;
2. sledování tělesných pocitů;
3. pojmenování pocitů a vyvstalých obrazů, vzpomínek a gest vážících se k tomuto pocitu;
4. sledování změny prožívání ve vztahu k myšlenkám a obrazům, jež se začínají vynořovat;
5. pojmenování pocitu;
6. vědomé myšlenkové zpracování toho, co se během práce s tělem objevilo.

Literatura editovat

Poznámky editovat

Reference editovat

  1. Gendlin E., Focusing, Portál, Praha, 2003
  2. Rapapport L., Focusing-Oriented Art Therapy, Jessica Kingsley Publishers, London, 2009
  3. a b O focusingu

Externí odkazy editovat