Floydova–Steinbergova metoda

Floydova–Steinbergova metoda distribuce chyby je algoritmus sloužící ke změně barevné charakteristiky obrazu při zachování původní vizuální informace v co největší míře a byl poprvé představen v roce 1976 Robertem W. Floydem a Louisem Steinbergem. Tento algoritmus je běžně používán k úpravě obrázků. Například při převádění do formátu GIF dojde tímto převodem k omezení maximálního počtu barev na 256.

originální obrázek

bez ditheringu

Floydův–Steinbergův dithering

1bitový obrázek sochy Davida po aplikování Floydovy–Steinbergovy metody

Algoritmus zpracovává vstupní pixely zleva doprava, shora dolů. Při zaokrouhlení vstupní intenzity vzniká chyba, tuto chybu si algoritmus zapamatuje a použije ji k modifikaci hodnot dalších pixelů. Chyba se distribuuje pouze mezi sousedními pixely, které ještě nebyly upravovány, tzn. že se upravuje vždy následující pixel na řádku a pixely na dalším řádku.

matice rozdělení chyby

${\begin{bmatrix}&&*&{\frac {\displaystyle 7}{\displaystyle 16}}&\ldots \\\ldots &{\frac {\displaystyle 3}{\displaystyle 16}}&{\frac {\displaystyle 5}{\displaystyle 16}}&{\frac {\displaystyle 1}{\displaystyle 16}}&\ldots \\\end{bmatrix}}$

V některých případech se směr distribuce chyby mění po každém řádku „cik-cak“ (zig-zag) nebo má speciální trajektorii, např. Hilbertova křivka. Dalšími způsoby distribuce chyby jsou například matice od Stuckiho, Burkese, Jarvise.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Floyd-Steinbergova metoda na Wikimedia Commons