Fedcupový tým Polska
Polsko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Polsko v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1966 pod vedením národního tenisového svazu Polski Związek Tenisowy.
| Polsko | ||
| ||
| Kapitán | Dawid Celt | |
| Žebříček ITF | 17. | |
| Barvy | červená bílá | |
| Debut v soutěži | 1966 | |
| Odehraných ročníků | 42 | |
| Zápasů celkově | 134 (71–63) | |
| Nejlepší umístění | světové čtvrtfinále (1992, 2015) | |
| Nejvíce výher, celkem | Agnieszka Radwańská (42–11) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Agnieszka Radwańská (34–9) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Alicja Rosolská (28–13) | |
| Nejvíce zápasů | Alicja Rosolská (41) | |
| Nejvíce odehraných let | Alicja Rosolská (16) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2024 | ||
Světové čtvrtfinále si Polsko poprvé zahrálo v roce 1992, kdy podlehlo Německu 0–3 na zápasy. Podruhé pak roku 2015 prohrálo s Ruskem poměrem 0–4.
Nehrajícím kapitánem je Dawid Celt, manžel Agnieszky Radwańské, rekordmanky týmu v počtu 42 vyhraných utkání včetně 34 dvouher.
Statistiky editovat
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová dvojka Agnieszka Radwańská, která vyhrála 42 utkání včetně 34 dvouher. Nejvíce, 28 vítězných čtyřher si připsala Alicja Rosolská, která nastoupila i do nejvyššího počtu 41 mezistátních zápasů v rekordních šestnácti ročnících.[1][2]
Dvacet a více utkání vyhrály Agnieszka Radwańská, Alicja Rosolská, Klaudia Jansová-Ignaciková a Magdalena Feistelová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Urszula Radwańská, když v 15 letech a 140 dnech odehrála utkání dubnové 2. skupiny euroafrické zóny 2006 proti Turecku. Naopak nejstarší Polkou v soutěži se stala Rosolská, jíž bylo 37 let a 135 dní v dubnovém kvalifikačním kole 2023 proti Kazachstánu. V nejdelším týmovém zápase, trvajícím 2:58 hodiny, podlehla Agnieszka Radwańská Belgičance Yanině Wickmayerové ve 2. světové skupině 2010. Obrat ze stavu 0–2 se Polsku nikdy nepodařil.[1][2]
Historie editovat
Polsko v soutěži debutovalo ve čtvrtém ročníku, turínském Poháru federace 1966. Po výhře bez boje vypadlo ve druhém kole s Československem. Po vyřazení v téže fázi ročníku 1968 od Nizozemska, do turnaje zasáhlo až v roce 1974. Opět ve druhém kole nestačilo na Spojené státy. Další účast zaznamenalo v roce 1980, znamenající další porážku od Američanek. Do navazujících pěti ročníků nenastoupilo. Pravidelný každoroční start zahájilo v roce 1986 na zrekonstruovaném štvanickém areálu, kde zvládlo kvalifikaci proti Mexiku. Časnou porážku v hlavním turnaji mu přivodila Jugoslávie.[1]
Čtvrtfinále si Polky poprvé zahrály rok po založení Světové skupiny, na frankfurtském Poháru federace 1992. Katarzyna Nowaková, Magdalena Feistelová a Katarzyna Teodorowiczová-Lisowská zdolaly Izrael v čele se Smašnovovou. Nezastavilo je ani Švédsko vedené Lindqvistovou. Mezi poslední osmičkou však neuhrály žádný bod proti favorizovaným Němkám, Grafové a Huberové, které celý ročník ovládly.[1]
Těsná výhra v barcelonské světové baráži 2014 nad Španělskem znamenala, že se Polsko poprvé od roku 1994 vrátilo do nejvyšší úrovně, Světové skupiny. Dva singlové body získala jediná polská členka v první padesátce žebříčku, Agnieszka Radwańská. Společně s Alicjí Rosolskou pak triumfovaly v rozhodující čtyřhře. Účast mezi elitní osmičkou týmů, znamenající čtvrtfinále Světové skupiny 2015, byla vyrovnáním historického maxima. V Krakově však proti Ruskám Agnieszka a Urszula Radwańské prohrály všechny dvouhry, když dva body získala Šarapovová a jeden Kuzněcovová. Ruské deblistky navýšily za rozhodnutého stavu konečné skóre na 4–0.[1]
Se zrušením dvou světových skupin v roce 2019 byl zaveden finálový turnaj, do něhož se polská reprezentace premiérově probojovala v letech 2022 a 2023. V obou závěrečných tunajích ale absentovala světová jednička Iga Świąteková, která vždy končila Turnaj mistryň na americkém kontinentu a odmítla rychlý přelet do Evropy. Ostře tak zkritizovala řídící organizace WTA a ITF za neschopnost se dohodnout na přijatelném harmonogramu.[3][4] V obou finálových skupinách 2022 a 2023 nevyhrály Polky ani jeden ze čtyř mezistátních zápasů.[1]
Výsledky editovat
2010–2019 editovat
| Rok | soutěž | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina II | 6.–7. února | Bydhošť, Polsko |  Belgie
|
2–3 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 24.–25. dubna | Sopoty, Polsko |  Španělsko
|
1–4 | prohra | |
| 2011 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 2. února | Ejlat, Izrael |  Bulharsko
|
1–2 | prohra |
| 3. února |  Izrael
|
2–1 | výhra | |||
| 4. února |  Lucembursko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 5. února |  Bělorusko
|
0–2 | prohra | ||
| 2012 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 1. února | Ejlat, Izrael | Bulharsko
|
3–0 | výhra |
| 2. února |  Chorvatsko
|
3–0 | výhra | |||
| 3. února |  Rumunsko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 4. února |  Švédsko
|
1–2 | prohra | ||
| 2013 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 6. února | Ejlat, Izrael | Bulharsko
|
2–1 | výhra |
| 7. února |  Turecko
|
3–0 | výhra | |||
| 8. února | Izrael
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 9. února | Chorvatsko
|
2–1 | výhra | ||
| Světová skupina II, baráž | 20.–21. dubna | Koksijde, Belgie | Belgie
|
4–1 | výhra | |
| 2014 | Světová skupina II | 8.–9. února | Borås, Švédsko | Švédsko
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina II, baráž | 19.–20. dubna | Barcelona, Španělsko | Španělsko
|
3–2 | výhra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Krakov, Polsko |  Rusko
|
0–4 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 18.–19. dubna | Zelená Hora, Polsko |  Švýcarsko
|
2–3 | prohra | |
| 2016 | Světová skupina II | 6.–7. února | Kailua-Kona, Spojené státy | Švédsko
|
0–4 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 16.–17. dubna | Inowrocław, Polsko |  Tchaj-wan
|
1–4 | prohra | |
| 2017 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 8. února | Tallinn, Estonsko |  Gruzie
|
2–1 | výhra |
| 10. února |  Rakousko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 11. února |  Srbsko
|
1–2 | prohra | ||
| 2018 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 7. února | Tallinn, Estonsko | Rakousko
|
2–1 | výhra |
| 8. února |  Lotyšsko
|
1–2 | prohra | |||
| 9. února | Turecko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 10. února | Bulharsko
|
2–0 | výhra | ||
| 2019 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 6. února | Zelená Hora, Polsko | Rusko
|
1–2 | prohra |
| 7. února |  Dánsko
|
3–0 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 8. února |  Ukrajina
|
2–1 | výhra |
2020–2029 editovat
| Rok | úroveň | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2021 | Zóna Evropy a Afriky, základní skupina | 6. února 2020 | Lucemburk, Lucembursko | tvrdý (h) |  Slovinsko
|
2–1 | výhra |
| 7. února 2020 | Turecko
|
3–0 | výhra | ||||
| Zóna Evropy a Afriky, zápas o postup | 8. února 2020 | Švédsko
|
2–0 | výhra | |||
| Světová baráž | 16.–17. dubna 2021 | Bytom, Polsko | tvrdý (h) |  Brazílie
|
3–2 | výhra | |
| 2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Radom, Polsko | tvrdý (h) | Rumunsko
|
4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) |  Spojené státy
|
1–2 | prohra | |
| 10. listopadu |  Česko
|
1–2 | prohra | ||||
| 2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Astana, Kazachstán | antuka (h) |  Kazachstán
|
1–3 | prohra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) |  Kanada
|
0–3 | prohra | |
| 10. listopadu | Španělsko
|
1–2 | prohra | ||||
| 2024 | Kvalifikační kolo | 12.–13. dubna | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) | Švýcarsko
|
4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | týden od 11. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) | bude oznámeno | |||
| bude oznámeno |
Složení týmu editovat
| Rok | Členky týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2018 | Magda Linetteová | Magdalena Fręchová | Iga Świąteková | Alicja Rosolská |
| 2019 | Magda Linetteová | Iga Świąteková | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | — | |||
| 2021 | Magda Linetteová | Iga Świąteková | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | Katarzyna Kawaová | Urszula Radwańská | Weronika Falkowská | |
| 2022 | Iga Świąteková | Magda Linetteová | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | Katarzyna Kawaová | Martyna Kubková | — | |
| 2023 | Magda Linetteová | Weronika Falkowská | Magdalena Fręchová | Weronika Ewaldová |
| Alicja Rosolská | Martyna Kubková | — | ||
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poland Fed Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-25. (anglicky)
- ↑ Tenis: Swiateková nebude hrať Pohár Billie Jean Kingovej, vadí jej harmonogram | tenisové turnaje. Slovenský tenisový zväz [online]. 2022-10-03 [cit. 2022-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-09. (slovensky)
- ↑ ROJÍK, Václav. Ostuda světového tenisu? Šampionka se tvrdě ozvala. Trpět budou i Češky. Sport.cz [online]. 2023-10-09 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Polska na Wikimedia Commons - Fedcupový tým Polska na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
