Fangataufa je malý atol ležící v Tichém oceánu, který je součástí Francouzské Polynésie.

Fangataufa
Satelitní snímek NASA
Satelitní snímek NASA
Fangataufa
Fangataufa
LokalizaceTichý oceán
StátFrancieFrancie Francie
• Zámořské společenstvíFrancouzská PolynésieFrancouzská Polynésie Francouzská Polynésie
Topografie
Rozloha45 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka9,5 km
Šířka9,5 km
Osídlení
Počet obyvatelneobydlen
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spolu s atolem Mururoa sloužil od 60. do 90. let 20. století jako francouzská střelnice pro pokusné jaderné výbuchy francouzských atomových bomb. Francie zde v letech 19661996 prováděla atomové výbuchy, které sem přesunula poté, co bývalá severoafrická kolonie Alžírsko vyhlásila samostatnost. Francie odmítla v roce 1963 dohodu o zákazu atmosférických pokusných výbuchů jaderných zbraní. Nukleární exploze v atmosféře otevřeně kritizoval např. laureát Nobelovy ceny míru Albert Schweitzer a odsoudila je v červnu 1972 i historicky první konference OSN o životním prostředí.[1] Ve stejném roce zahájila protesty proti atomovým pokusům na atolech Muruoa a Fangataufa čerstvě vzniklá organizace Greenpeace. Nový Zéland a Austrálie vznesly obvinění proti Francii u mezinárodního soudu v Haagu pro omezování svobody navigace, letectví a výzkumu. V listopadu 1973 ohlásila Francie na jednání Valného shromáždění OSN ukončení jaderné výbuchů v atmosféře.

Studie francouzských vědců ukázala, že v okolí se zvýšil výskyt rakoviny štítné žlázy. Výzkum založený na 239 případech rakoviny v oblasti probíhal tři roky a ukázal, že asi desetina případů rakoviny štítné žlázy je přímo způsobena jadernými testy.[2]

Reference editovat

  1. ŠUTA, Miroslav. 20 let od útoku na Rainbow Warrior - Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky [online]. Britské listy, 11. července 2005 [cit. 2010-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-01. 
  2. Jaderné testy zhoršily zdraví domorodců. Aktuálně.cz [online]. Economia, 4.8.2006 [cit. 2010-2-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat