Wikipedie

Erik Sanko

americký hudebník

Erik Norse Sanko (* 27. září 1963 Manhattan) je americký baskytarista, zpěvák, skladatel a loutkář, lídr rockové skupiny Skeleton Key a bývalý dlouholetý člen jazzového uskupení The Lounge Lizards. S The Lounge Lizards nahrál tři z jejich čtyř studiových alb, se Skeleton Key nahrál všechny tři desky a byl jediným členem kapely, který v ní hrál po celou dobu její existence. S přestávkami téměř dvě desítky let spolupracoval s hudebníkem Johnem Calem, s nímž nahrál několik alb a doprovázel jej při koncertech. Několik let také hrál ve skupině James Chance and the Contortions a krátce též ve Firewater a Ui.

Erik Sanko
Základní informace
Jinak zvanýErik Norse Sanko
Narození27. září 1963 (60 let)
Manhattan
PůvodNew York
Žánryrock, jazz
Povoláníhudebník, skladatel, loutkář
Nástrojebaskytara, zpěv
Aktivní roky1982 – dosud
VydavateléJetset Records, Jaune Orange
Příbuzná témataThe Lounge Lizards, Skeleton Key, John Cale, Ui
OceněníJim Henson Foundation Grant (2006)
Jerome Foundation Grant (2007)
Lower Manhattan Cultural Council Grant (2008)
National Science Foundation Grant (2009)
The New York State Composer's Grant (2009)
MAP Fund (2010)[1]
Manžel(ka)Jessica Grindstaff
DětiFreya a Lark
Příbuzníbratr Anton Sanko
SídloManhattan
Webhttp://www.eriksanko.com/
Významný nástroj
Philip Kubicki Factor Bass
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho diskografie čítá na pět desítek alb rozličných umělců, jako jsou například Jim Carroll, Gavin Friday, Yoko Ono, Suzanne Vega, Emil de Waal a skupina They Might Be Giants. V letech 2001 a 2016 vydal dvě sólová alba. Jeho bratrem je filmový skladatel Anton Sanko, s nímž při několika příležitostech spolupracoval. Dále se věnuje výrobě marionet, psaní loutkových her a skládání scénické hudby. Na hudbě ke své první hře spolupracoval s filmovým skladatelem Dannym Elfmanem, hudbu k jiné hře napsal speciálně pro Kronos Quartet. Také se věnoval pedagogické činnosti na Rhodeislandské škole designu, Newyorské univerzitě a Parsonsově škole designu.

Hudba editovat

Narodil se 27. září 1963 na Manhattanu.[2][3] Vyrůstal na Staten Islandu a v roce 1979 se přestěhoval do čtvrti TriBeCa na dolním Manhattanu.[4] Jeho otec byl architekt a matka žena v domácnosti a amatérská umělkyně.[2] Jeho starším bratrem je skladatel Anton Sanko, kterého Erik označil za „důvod, proč jsem vůbec začal hrát hudbu.“[5] Když jeho bratr v dětství začal hrát na kytaru, on se rozhodl pro baskytaru. Mezi jeho vzory patřili například John Wetton a Paul McCartney.[6] V letech 1981 až 1986 studoval na Cooper Union v New Yorku, odkud má titul B.F.A.[7] Počátkem osmdesátých let hrál v kapele Special Jellies, v níž dále působili kytaristé Jerry Agony a Chris Cunningham, klávesista Nicholas West a bubeník Sterling Campbell.[8]

The Lounge Lizards editovat

Později se stal členem kapely The Lounge Lizards, vedené saxofonistou Johnem Luriem. S Luriem se seznámil náhodou, když zkoušel s bubeníkem Dougiem Bownem – členem The Lounge Lizards – a Lurie přišel na návštěvu. Přestože ho v danou chvíli neslyšel hrát – hned jak Lurie vstoupil do místnosti, plachý Sanko přestal hrát – něco jej na něm zaujalo. Později se na něj Bownea zeptal, ten jej doporučil a Lurie jej, aniž by jej slyšel hrát, najal na nadcházející turné.[9] Tou dobou byl Sanko nezletilý, bylo mu devatenáct let, a Lurie musel podepsat smlouvu, že za něj ponese zodpovědnost. Sanko později uvedl, že to bylo jako svěřit gorile vajíčko, aby se o něj postarala.[10] Se skupinou nahrál její druhé, třetí a čtvrté studiové album – No Pain for Cakes (1987), Voice of Chunk (1988) a Queen of All Ears (1998). Po nahrání druhého z nich, Voice of Chunk, však skupinu na čas spolu s několika dalšími členy opustil. Mezi Sankem a Luriem totiž došlo k neshodě ohledně autorství písní. Lurie uznal jeho spoluautorství písní „Voice of Chunk“ a „Uncle Jerry“, které Sankova basová linka dotvořila do konečné podoby, u těchto je dle Lurieho uvedení Sankova autorského podílu bezpochyby zasloužené, u dalších však nikoliv.[11] Sanko se později do skupiny vrátil a hrál s ní až do jejího rozpadu kolem přelomu tisíciletí. Rovněž hrál v Luriem složené hudbě k seriálu Fishing with John (1991) a k filmu Get Shorty (1995).

 
Hudebník John Lurie, lídr kapely The Lounge Lizards, na snímku z roku 2014

V letech 1991 až 1993 zpíval, hrál na baskytaru a napsal většinu písní pro skupinu The Fertile Crescent, se kterou vydal jedno pětipísňové extended play a jednu dlouhohrající desku. Dalšími členy skupiny byli bubeník Ben Perowsky a kytarista Danny Blume, oba rovněž členové The Lounge Lizards.[12] V osmdesátých a devadesátých letech hrál na albech dalších hudebníků, mezi něž patří například Anna Domino, Suzanne Vega a Jim Carroll, jejichž producentem byl jeho bratr Anton. Od devadesátých let zároveň občasně spolupracoval s velšským hudebníkem a skladatelem Johnem Calem. Hrál na několika jeho albech, včetně Last Day on Earth (1994), Walking on Locusts (1996), HoboSapiens (2003) a Extra Playful (2011). V roce 1995 s ním nahrál coververzi písně „People Who Died“ od Jima Carrolla pro film Antártida; v nahrávce dále hráli Sterling Morrison, Maureen Tuckerová a Chris Spedding.[13] Rovněž odehrál dvě koncertní turné coby člen Caleovy kapely, první v roce 2003 a druhé 2011.

Rovněž vystupoval se skupinou They Might Be Giants, účinkuje na jejích koncertních albech Severe Tire Damage (1998) a Live (1999). Také byl členem koncertní skupiny Gavina Fridaye, s nímž nahrál desky Adam 'N' Eve (1994) a Shag Tobacco (1995). Hrál také s hiphopovou skupinou Run-D.M.C.[4]

Skeleton Key editovat

V únoru 1995 založil skupinu Skeleton Key, v níž zpívá a hraje na baskytaru a je jediným členem, který v ní působil po celou dobu její existence. Jde o rockovou kapelou s industriálními prvky, v níž v různých obdobích hráli například Chris Maxwell a Benjamin Clapp. Hrají v obsazení kytara, baskytara, standardní bicí souprava a druhý bubeník, hrající na hrnce a různý kovový odpad. Kapela debutovala ještě v roce 1995 třípísňovým singlem In My Mind, v následujícím roce vyšlo eponymní šestipísňové extended play. Tyto nahrávky vyšly u nezávislých vydavatelství. Následně došlo k podpisu smlouvy s velkým vydavatelstvím Capitol Records a v březnu 1997 skupina vydala svou první dlouhohrající desku nazvanou Fantastic Spikes Through Balloon.[14] Ta byla nominována na cenu Grammy za nejlepší obal, jehož autorem byl Stefan Sagmeister.[15] Spolupráce s vydavatelstvím Capitol Records měla podle Sanka výhodu, že na rozdíl od malých vydavatelství měli dostatek peněz na nahrání desky, nicméně zároveň řekl, že společnost patrně od začátku neměla v úmyslu se o kapelu více starat.[5] Po právních problémech s Capitol Records, kdy se kapela rozhodla od vydavatelství odejít, ale to jejich odchod ztěžovalo,[16] vyšlo v červnu 2002 u Ipecac Recordings, vydavatelstvím založeném zpěvákem Mikem Pattonem, druhé album Skeleton Key, nazvané Obtainium.[17] Třetí album Gravity Is the Enemy vyšlo po úspěšné crowdfundingové kampani na serveru Kickstarter v roce 2011. Skupina v průběhu let absolvovala turné například s Melvins, Tomahawk a The Jesus Lizard.[18]

Roku 2000 odehrál jednorázový koncert se zpěvačkou Yoko Ono,[19] s níž později nahrál také album Blueprint for a Sunrise (2001).[6] V roce 2001 vydal u vydavatelství Jetset Records své první sólové album Past Imperfect, Present Tense, obsahující jedenáct písní.[20] Album vzniklo v době nečinnosti Skeleton Key, způsobené právními problémy s vydavatelstvím Capitol Records.[5] Sanko si všechny nástroje nahrál sám, mj. za pomoci zapůjčených kláves Casio.[21] V roce 2002 se stal členem experimentální rockové skupiny Ui, s níž nahrál desku Answers.[22] V roce 2008 koncertoval s gypsypunkovou skupinou Firewater, s níž hrál mimo jiné i v Praze.[23] Také působil v obnovené kapele James Chance and the Contortions.[24][25] Se skupinou nahrál dvě písně – „Terminal City“ a „Incorrigible“ – vydané na reedici jejího prvního alba Buy (1979) z roku 2015. S kapelou hrál kromě své standardní baskytary také na Gibson EB-0, na konkrétní nástroj, na nějž hrál George Scott III v raných dobách Contortions (Scott hrál před svou smrtí v roce 1980 také s Johnem Calem). Nejčastěji hraje na baskytaru Philip Kubicki Factor Bass, vlastní také bezpražcovou baskytaru značky Ampeg.[26]

V březnu 2016 vydal patnáct let po svém sólovém debutu druhé sólové album Puppet Boy, obsahující deset nových písní. V roce 2021 vydal dvě nové sólové písně, nazvané „The Lost Mariner“ a „Tiny Baby“, na split singlu belgického vydavatelství Jaune Orange, jehož B-strana obsahuje píseň od Phila Maggiho.[27] Téhož roku rovněž vydal tři písně s projektem Knifethrower („Different Answer“, „Face Out of the Phone“ a „Tint the Kills“), který navazuje na Skeleton Key, a v němž dále působí bubeník Benjamin Clapp, a saxofonisté Eric Bernhardt a Will Greene. Od roku 2022 několikrát vystupoval se skupinou SQÜRL Jima Jarmusche a Cartera Logana.[28]

Divadlo editovat

 
Hudebník John Cale, s nímž Erik Sanko dlouhodobě spolupracoval, na snímku z roku 2020

Kromě hudby se věnuje výrobě marionet a psaní loutkových her. O loutky se zajímal od dětství, kdy jej matka brala do loutkového divadla Bila Bairda.[29] První loutky začal vyrábět v deseti letech.[30] Přibližně od svých třiceti let se k loutkám vrátil, zpočátku na řadu let jako ke koníčku, později je prodával a až poté s nimi začal pracovat v divadle.[31][32] Když měla mít jeho manželka Jessica Grindstaff výstavu svých hracích skříněk, vyzvala jej, aby u té příležitosti předvedl své loutky v krátké hře; role vypravěče se ujal John Cale. Šlo o Sankovu první hru.[33] S Jessicou Grindstaff se seznámil v roce 1997 a vzali se v listopadu 2000.[34]

Později spolu se svou manželkou založil společnost Phantom Limb Company, která se touto činností zabývá. Společně hry režírují, Sanko skládá hudbu a vyrábí loutky a jeho manželka vytváří scénografii.[35] Svou první loutkovou hru, nazvanou The Fortune Teller, uvedli v roce 2006. Hudbu k představení složil Sanko spolu s Dannym Elfmanem, kterého označuje za svého nejlepšího přítele,[5] a vyprávění se ujal Gavin Friday.[36][37] Druhou hru, nazvanou Dear Mme., původně vytvořili pro zahájení 25. ročníku festivalu Next Wave v Brooklyn Academy of Music. Sankovu hudbu pro představení nahrál Kronos Quartet.[29] V roce 2011 došlo k premiéře 75minutové hry 69°S: The Shackleton Project, pro níž rovněž část Sankem složené hudby nahrál Kronos Quartet.[38] Dílo bylo inspirováno antarktickou expedicí Ernesta Shackletona z let 1914–1916.[39] Jde o první část environmentální trilogie, kterou dále tvoří hry Memory Rings (2015) a Falling Out (2018). Hra Memory Rings byla inspirována stromem Methuselah v Kalifornii, který je považován za nejstarší živý organismus světa.[40] Falling Out je založena na vlně tsunami a následné havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011.[41]

Dále se podílel na několika dalších, menších hrách, případně hrách jiných autorů. Roku 2005 složil hudbu k loutkohře Volume of Smoke od Claye McLeoda Chapmana.[42] V roce 2007 složil hudbu k loutkové hře The Wall od Ulrike Quade, podle románu Die Wand od Marlen Haushoferové.[1] V roce 2010 složil hudbu a vytvořil loutky pro hru The Devil You Know od Pinga Chonga.[43] Také pracoval na hře The Composer Is Dead na text Lemonyho Snicketa.[44] V roce 2013 vytvořil loutky pro dětskou hru Ballerina Swan, adaptaci knihy od Allegry Kentové.[45] V roce 2014 připravil loutky pro kodaňskou adaptaci básně Peer Gynt od Henrika Ibsena.[46] V roce 2019 byla ve spolupráci se studenty Tischovy školy umění uvedena dystopická hra 12 Angry Animals, v níž 12 ohrožených druhů zvířat debatuje o vině nebo nevině posledního známého přeživšího člověka za zničení planety.[47] Hra vychází z televizní hry Twelve Angry Men od Reginalda Rosea. Roku 2020 byla uvedena hra Blood Moon, pro niž Sanko připravil loutky.[48][49] V roce 2023 vytvořili mobilní divadelní představení The Puppet Cycle: Small World Stories.[7] Je také autorem loutek k adaptaci románu Sabbath’s Theater od Philipa Rotha, uvedené v roce 2023.[50]

V menší míře se věnuje malířství, v roce 2022 byla jeho díla zahrnuta na výstavě The Worm at the Core v newyorské galerii Culture Lab LIC. Spolu s režisérem Jimem Jarmuschem a Philem Klinem pracoval na – nakonec nerealizované – opeře pojednávající o Nikolu Teslovi.[33]

Rovněž se věnoval pedagogické činnosti na Rhodeislandské škole designu, Newyorské univerzitě, Parsonsově škole designu a The New School v New Yorku. Také vedl workshopy a přednášky na Newyorské univerzitě v Abú Dhabí, CalArts a Dartmouth College.[7]

Ocenění editovat

Erik Sanko je držitelem několika grantů od:

Hry editovat

Rok Název Funkce Poznámky
Tvůrce loutek Autor hry Režisér Skladatel hudby
2005 Volume of Smoke Ne Ne Ne Ano
2006 The Fortune Teller Ano Ano Ano Ano
2007 Dear Mme. Ano Ano Ano Ano
The Wall Ne Ne Ne Ano
2010 The Devil You Know Ano Ne Ne Ano
The Composer Is Dead Ano Ne Ne Ne
2011 69°S: The Shackleton Project Ano Ano Ne Ano
2013 Ballerina Swan Ano Ne Ne Ne
2014 Peer Gynt Ano Ne Ne Ne
2015 Memory Rings Ano Ano Ne Ano
2018 Falling Out Ano Ano Ne Ano
2019 12 Angry Animals Ano Ne Ne Ano Tvůrce masek.
2020 Blood Moon Ano Ne Ne Ne
2023 The Puppet Cycle: Small World Stories Ano Ne Ne Ano
Sabbath’s Theater Ano Ne Ne Ne

Diskografie editovat

Sólová editovat

Rok Název
2001 Past Imperfect, Present Tense
2016 Puppet Boy

Ostatní editovat

Rok Název Interpret
1985 Communication Breakdown Doppelganger
1986 Inner Life Century Station
1986 Big Heart: Live in Tokyo The Lounge Lizards
1987 No Pain for Cakes The Lounge Lizards
1987 春夏秋冬 Sion
1988 Voice of Chunk The Lounge Lizards
1988 Best Wishes Hajime Mizoguchi
1989 東京物語 Yoshitaka Minami
1989 The Flaming Hoops The Flaming Hoops
1990 Days of Open Hand Suzanne Vega
1990 NekonoTopia NekonoMania Seigen Ono
1990 Mysteries of America Anna Domino
1991 The Fertile Crescent (EP) The Fertile Crescent
1991 Flotsam & Jetsam Drink Me
1992 The Fertile Crescent The Fertile Crescent
1992 Adam 'N' Eve Gavin Friday
1993 Hello Recording Club Hello the Band
1994 Last Day on Earth John Cale a Bob Neuwirth
1994 Ô Seasons Ô Castles Katell Keineg
1994 Stained Glass Sky Masters of None
1994 Babywoman Naomi Campbell
1995 Shag Tobacco Gavin Friday
1995 Temple Bar John Waite
1995 Dawntown Project Charlélie Couture
1995 Get Shorty (soundtrack) John Lurie
1995 Antártida John Cale
1996 Walking on Locusts John Cale
1996 Unsupervised Mono Puff
1996 In Paradisu Les Nouvelles Polyphonies Corses
1996 Skeleton Key (EP) Skeleton Key
1997 Fantastic Spikes Through Balloon Skeleton Key
1998 Queen of All Ears The Lounge Lizards
1998 Fishing with John (soundtrack) John Lurie
1998 Pools of Mercury Jim Carroll
1998 Ostrich Beekeeper
1998 Severe Tire Damage They Might Be Giants
1999 Live They Might Be Giants
1999 The Legendary Marvin Pontiac: Greatest Hits John Lurie
2000 The Crybaby Melvins
2000 Band Mrazem Emil de Waal a Jonas Johansen
2001 Blueprint for a Sunrise Yoko Ono
2001 An Elipse (EP) Skeleton Key
2002 Obtainium Skeleton Key
2002 Answers Ui
2002 109 poèmes électro Charlélie Couture
2003 HoboSapiens John Cale
2004 Joan as Police Woman (EP) Joan as Police Woman
2004 Live at Metro 06/13/2004 Skeleton Key
2005 The Lyon's Quintette (EP) Skeleton Key
2006 Live+ Emil de Waal
2008 Ombud Emil de Waal
2011 Gravity is the Enemy Skeleton Key
2011 Extra Playful John Cale
2012 Shifty Adventures in Nookie Wood John Cale
2015 Buy Contortions[p 1]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Album původně vyšlo v roce 1979, Erik Sanko však hraje pouze v bonusových písních, nahraných později a vydaných až na této reedici.

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f ROSKY, Nicole. The Fortune Teller Returens to HERE, 10/28-12/4 [online]. Broadway World, 2010-09-22 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b WHITE, Timothy. Skeleton Key Unlocks `Fantastic'. Billboard. 1. březen 1997, s. 3. (anglicky) 
  3. ↑ SHERR, Sara. Jazz and funk rhythms, with a bit of humor. The Philadelphia Inquirer. 2. květen 1997, s. 19. (anglicky) 
  4. ↑ a b Key Master of Puppets: Erik Sanko's Time in the Triangle [online]. Flaming Pablum, 2016-02-07 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d DUNPHY, Dw. MusicTAP Archival Interview: Erik Sanko of Skeleton Key (July 9, 2004) [online]. Music TAP, 2018-08-11 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b YOUNG, Craig. Skeleton Key (page 3) [online]. Ear Pollution [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c The Puppet Cycle: Small World Stories [online]. Octopus Theatricals [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Musicians that played with Comateens, shown in chronological order. [online]. Comateens [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ LURIE, John. The History of Bones: A Memoir. 1. vyd. New York: Random House, 2021. 435 s. ISBN 978-0-399-59297-3. S. 223–225. (anglicky) Dále jen The History of Bones. 
  10. ↑ BURNETT III, Zaron. The Secrets of the ’80s New York Art Scene — As Told by John Lurie [online]. MEL, 2020-01-20 [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ The History of Bones, s. 390–391, 399.
  12. ↑ ROBBINS, Ira. Fertile Crescent [online]. Trouser Press [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ HALL, Oliver. John Cale, Sterling Morrison and Moe Tucker (and Lou Reed) play Jim Carroll’s ‘People Who Died’ [online]. Dangerous Minds, 2018 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ANKENY, Jason. Skeleton Key [online]. AllMusic [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ SHIPLEY, Al. The Busy, Nasty Racket of Skeleton Key’s ‘Fantastic Spikes Through Balloon’ 20 Years Later [online]. Vice, 2017-04-06 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ YOUNG, Craig. Skeleton Key (page 1) [online]. Ear Pollution [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ redakce. Obtainium [online]. Billboard, 2002-04-24 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Skeleton Key [online]. The New Yorker [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ POWERS, Ann. POP REVIEW; Affirmations of Hope From Yoko Ono [online]. The New York Times, 2000-11-13 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ LEMAY, Matt. Erik Sanko: Past Imperfect, Present Tense [online]. Pitchfork, 2002-02-20 [cit. 2014-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ WILLIAMS, Anna-Lynne. Song Blueprint: “The Perfect Flaw” by Sanko [online]. Identity Theory, 2008-03-19 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ BUSH, John. Ui – Answers [online]. AllMusic [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ MAŠÁTOVÁ, Anna. Flashback: Firewater [online]. Full Moon, 2013-03-04 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 
  24. ↑ BROUN, Tim. Pat Place [online]. Furious [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ HOWE, Zoë. Bow To The Devilish Prince: James Chance Interviewed [online]. The Quietus, 2010-07-07 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Gibson EB-0 Bass And Tech21 SansAmp As Employed By Eric Sanko Of Firewater [online]. Gearwire (YouTube), 2011-03-04 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Split Single 1 [online]. Bandcamp (Jaune Orange), 2021 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ FILIPOWICZ, Chris. Overlook Film Fest 2023 Announces Record-Breaking Jury Awards! [online]. PopHorror, 2023-04-11 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ a b SHUSTER, Robert. Erik Sanko's Creepy Puppets Meet the Kronos Quartet [online]. The Village Voice, 2007-09-18 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ KENDT, Rob. His string instruments [online]. Los Angeles Times, 2007-10-16 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ DONELSON, Sophie. Erik Sanko and ‘The Fortune Teller’ - Report [online]. The New York Times, 2006-10-22, rev. 2006-10-26 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ MOELLER, Sean. Skeleton Key's lyricist is pulling his own strings. Quad-City Times. 10. červen 2004, s. 5. (anglicky) 
  33. ↑ a b JONES WRIGHT, Lavinia. Skeleton Key Songwriter Erik Sanko Unlocks a Passion for Puppetry [online]. ASCAP, 2010-12-28 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ LELAND, John. From Found Objects, A Gothic Décor [online]. The New York Times, 2003-09-25 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ SQUILLACE, Mary. Family Portrait: The Sanko-Grindstaff Family of Phantom Limb Company [online]. Time Out, 2013-10-31 [cit. 2014-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-24. (anglicky) 
  36. ↑ MIDGETTE, Anne. Seven Deadly Sins for Seven Macabre Marionettes [online]. The New York Times, 2006-10-30 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ SOLOSKI, Alexis. Vice Cabinet: A puppet spectacle with sinister trappings [online]. The Village Voice, 2006-10-26 [cit. 2014-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-03. (anglicky) 
  38. ↑ GANTZ, Jeffrey. Following Shackleton to Antarctica to make ‘69° S.’ [online]. The Boston Globe, 2012-02-04 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ CAVANAUGH, Amy. Spotlight On The Phantom Limb & 69S Shackleton Project [online]. CBS Boston, 2012-02-06 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ SIMON, Alexandra. Tree ring circus: Puppets play in a fairy tale of forests [online]. Brooklyn Paper, 2016-11-11 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Falling Out [online]. Phantom Limb Company [cit. 2019-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-19. (anglicky) 
  42. ↑ HAUBENSTOCK, Susan. Play about theater fire resonates in Richmond. Richmond Times-Dispatch. 26. únor 2005, s. B5. (anglicky) 
  43. ↑ The Devil You Know [online]. Ping Chong [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ HARVEY, Dennis. Lemony Snicket’s The Composer Is Dead [online]. Variety, 2010-12-06 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ LA ROCCO, Claudia. ‘Ballerina Swan,’ Choreographed by Michael McGowan [online]. The New York Times, 2013-11-13 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Udenommanden [online]. Af Klaus Rothstein, 2014-01-24 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (dánsky) 
  47. ↑ Tisch Drama Artists in Residence Jessica Grindstaff and Erik Sanko Discuss New Work '12 Angry Animals' [online]. NYU Tisch, 2019-09-12 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ NOVECK, Loren. Review: Blood Moon at Baruch Performing Arts Center [online]. Exeunt, 2020 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ JOHNSON, Anne E. New Opera Probes Life, Death, Guilt In Stark Noh Style [online]. Classical Voice America, 2020-01-11 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ WILD, Stephi. The New Group Reveals 2023-24 Season, Featuring Cynthia Nixon, Taylor Trensch and More [online]. Broadway World, 2023-09-15 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Erik Sanko [online]. Jerome Foundation [cit. 2017-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-15. (anglicky) 
  52. ↑ Past Grantees [online]. MAP Fund, 2010 [cit. 2023-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-09-27. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erik_Sanko&oldid=23809901“